Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSTUDÁNKY / STUDNIČKY
Autor
Incognit
STUDÁNKY
A zapomněl jsem na studánky,
ze kterých jsem kdysi tak často a rád pil,
na to, že pořád někde jsou,
i s padlým listím, odpočívajícím na jejich hladinách,
i s lesními jahodami, dozrávajícími na jejich březích,
i s neopatrnými mravenci, tonoucími v jejich hlubinách,
když omámeni létem a vůní pryskyřice,
opustili bezpečí svých chodníčků
a se všemi těmi obrazy,
co se v nich kdy zrcadlily,
se všemi obrysy laní,
konipásků,
motýlů,
se všemi tvářemi,
těch, co z nich kdy pili,
včetně té tvé,
něžné jako voda v dlaních,
opojné jako její chuť,
čisté,
tiché,
hluboké,
rozvlněné, když ji zčeří vánek,
zdánlivě pokojné a stálé,
ale pořád tak trochu odcházející
mezi stébla trávy,
do mechu,
do kořenů vrb, kopretin a jahod,
do písku,
do hlíny,
do oblak.
Jednou si na ně zas vzpomenu,
najdu je,
všechny,
vyčistím
a dlouho, dlouho
budu hledět
na to co je utopené
v hlubinách jejich pamětí.
Já vím,
na hladině spatřím jenom sebe
a možná ještě kus srpnového nebe
a pěničku, co tím nebem proletí,
ale tam dolu,
pod hladinou,
hluboko za mými zády,
hlouběji než oblaka,
hlouběji než všechna dna,
musíš být někde ukrytá
čistá,
tichá,
hluboká,
něžná jako voda v dlaních,
co se musí pít rychle,
rychleji, než proklouzne mezi prsty,
rychleji, než uteče,
mezi stébla trávy,
do mechu,
do kořenů,
do písku,
do hlíny,
do oblak.
STUDNIČKY
A zabudol som na studničky,
z ktorých som voľakedy tak rád pil.
Na to, že stále niekde sú,
hlboké, s lístkami osík plávajúcimi na ich tichých hladinách,
s lesnými jahodami, dozrievajúcimi v júli na ich brehoch,
s neopatrnými mravcami, čo omámené letnými vôňami
opustili bezpečie svojich chodníčkov
a teraz usilovne a márne bojujú
s povrchovým napätím
a chladnou príťažlivosťou ich láskyplných vôd
a so všetkými tými obrazmi,
čo sa v nich kedy zrkadlili,
s obrysmi plachých laní,
neposedných trasorítok
a farebných motýľov,
so všetkými tvárami
tých, čo z nich kedy pili,
vrátane tej tvojej,
neopísateľnej ako voda v dlaniach,
opojnej ako jej chuť,
čistej,
tichej
hlbokej,
rozochviatej, keď ju sčerí vánok,
zdanlivo pokojnej,
ale stále trochu miznúcej,
utekajúcej niekam medzi steblá trávy,
do machu,
do koreňov osík, jahôd a púpav,
do piesku,
do hliny,
do neba...
Raz si zas na ne spomeniem,
Nájdem ich,
všetky vyčistím
a dlho, dlho
sa budem pozerať
na všetko čo je utopené
v hĺbkach ich pamätí.
Ja viem,
v skutočnosti uvidím len seba
a možno ešte kus júlového neba
a trasorítku, čo tým nebom preletí,
ale tam dole,
hlboko za mojim tieňom,
hlbšie ako mraky,
hlbšie ako všetky dná,
musíš byť niekde stále ukrytá.
Čistá,
tichá,
hlboká,
rozochviata ako voda v dlaniach,
čo sa musí piť rýchlo,
rýchlejšie,
skôr, než prekĺzne pomedzi prsty,
skôr, než sa stratí,
skôr, než utečie
medzi steblá trávy,
do machu,
do koreňov osík, jahôd a púpav,
do piesku,
do hliny,
do neba.
13 názorů
blacksabbath
03. 04. 2021vidím se v zrcadle studánky slovenské i české verze.....studánky/studničky....vzpomínám.... voda z nich chladila.....pili jsme z dlaní................*/*************************
Kdybych si měl vybrat, bral bych slovenskou verzi i když jsem z Čech. Je to trochu sladší, ale studánky pravě takové bývají.
Incognite, z nabídky k publikaci mám oči navrch hlavy, skvělý!
Tak snad ti nějaká povídka bokem ukápne.
Až bude knížka hotová, tak mávni :-)
Jemná, hladivá a vnímavá. Prozaičnost té explicitní poetice ani moc neškodí, i když tohu cukru je tam místy vážně příliš. Jinak souhlasím i se Safiánem.
DAGMARAM- Rád něco pověsím, jen možná toho bude méně- dostal jsem nabídku k publikaci a možná budu muset některé povídky držet mimo zveřejnění na Písmáku. Ale mám toho dost, tak až se dokončí výběr, dodám i sem....
Možná by to mohlo být kratší, ale není důvod. Podobná koupel v citech vyžaduje větší plochu. Osvěžení kbelíkem přece jen není to samé jako zaplavat si v řece.
Jazzy new- moc děkuji
Dagmaram- když já mám ty dlouhébásně rád.... Jak v próze, tak i v poezii. Víš že povídka pod 10 normostran je pro mne miniatura...
Na mě je to příliš dlouhé a opisné. To co jsem zvládla přečíst bylo hezké a pohladilo.