Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se1. Letiště CR7 / 2. Ostrov dřeva
Autor
Květoň Zahájský
*
1. Letiště CR7
Přistáváme na ostrově, který je proslulý jedním z nejzábavnějších letišť světa. Přinejmenším v Evropě obsazuje madeirský aeroport, v těsném závěsu za letištěm gibraltarským, druhé místo v soutěži o nejnebezpečnější přistávací dráhu. Místo pro runway je totiž zčásti vydlabáno ve skále, zčásti umístěno na náspu a téměř celá jedna třetina nejistě balancuje na vysokých pylonech nad mořem, kde silný vítr vytváří agresivní turbulence. Dráha i se všemi prodlouženími měří jen dva tisíce sedm set metrů a přistávat zde smějí pouze piloti se zvláštním výcvikem.
Jsem však zklamán a roztrpčen. Kdysi prudce adrenalinová přistání jsou zřejmě už minulostí. Žádná hysterie na palubě, žádné ječení, žádné zvracení do pytlíků. A to jsem se tolik těšil. Nudné přiblížení bez větrných poryvů, něžné dosednutí na dráhu, brždění plynulé, odkudsi zezadu dokonce zaznívá masivní aplaus, což dává tušit, že s krajany se tu budeme nejspíš často potkávat. Muž sedící u uličky si dokonce odvážně rozepíná pás a s omluvou mě odstrkuje od okénka, aby si mobilem pořídil fotografii osvětleného průčelí terminálu.
„Tam u nápisu je jeho portrét v nadživotní velikosti,“ píchá prstem do prostoru a snaží se mě přimět k nadšení.
„Hm, hm, no jo,“ rozmrzele přikyvuji, abych měl pokoj.
„Víte, že to letiště po něm dokonce pojmenovali?“ nedává se dotěra jen tak odbýt.
„Asi slušný politik.“
„Cé er sedmička, pane. Ronaldo! Jsme v rodišti největšího hráče na světě.“
„No jo, to víte, já se v těch hokejistech zase tolik nevyznám,“ snažím se dát chlápkovi najevo svoji intelektuální převahu, s každou mou odpovědí se však výraz jeho tváře více a více podobá někomu, kdo se baví s debilem.
„Pane, to je globální fotbalová superstar, hvězdný kanonýr Cristiano Ronaldo! Pětinásobný držitel Zlatého míče, vy ignorante!“
„Aha, tak to se spíš vyznám v těch hokejistech,“ pravím se škodolibým úsměvem hysterickému kopálistovi a začínám se chystat k odchodu. Je krátce po půlnoci a my si posouváme čas o jednu hodinu zpět celí šťastní, že jsme na dovolené a ne v práci, protože máme den o hodinu delší. Vstupujeme na ostrov věčného jara v naději, že zde v příštích dnech potkáme minimum hlučných a samolibých turistů z Ruska, jelikož jsou nepochybně všichni povoláni do vlasteneckého boje za osvobození Ukrajiny od Ukrajinců. Jaká škoda, že se proti nim nemohli postavit jejich odvěcí nepřátelé, němečtí fašisté. Protože jsou už dávno v zaslouženém důchodu, přijeli si jej všichni užít ausgerechnet na Madeiru. Cesta z terminálu na parkoviště připomíná mistrovství světa seniorů v kulhání na výdrž.
*
2. Ostrov dřeva
Jméno Madeira je odvozeno z portugalského Ilha da Madeira, tedy Ostrov dřeva, což vyjadřuje fakt, že ostrov byl v minulosti pověstný nezvykle bohatým zalesněním. Když roku 1419 jeho objevitel João Gonçalves Zarco dostal od portugalského krále příkaz, aby toto liduprázdné, avšak strategicky významné místo zpřístupnil dalším osadníkům, plály ohně, stravující původní vegetaci, nepřetržitě po sedm let. Tak alespoň praví legenda. Pohled na holé kopce už ovšem tak líbezný nebyl. I usnesli se osadníci vespolek, že by si velmi užili doušku čerstvě vypáleného rumu, pročež kam oko dohlédne, vysadí cukrovou třtinu. Z materiálu, který ušetřili na stavbách kostelů, začali okamžitě budovat pěstitelské pálenice a také se nechali slyšet, že každý zájezd s lodí plnou sazenic třtinovce cukrového je vítán. Netrvalo dlouho, a už byli na cestě první turisté vezoucí sadbu ze Sicílie. Jenže co s ní.
„Šéfe, my jsme ale vyučení mořeplavci,“ reptali zaskočení osadníci, „přece po nás nemůžete chtít, abychom makali na plantáži jako barevní.“
„Barevní! To je nápad! Sakra, že to nenapadlo mě,“ zamyslel se guvernér Zarco, „chlapi, přivezeme na tu práci černochy.“
A jak řekli, tak udělali. Otroci v potu tváře přetvářeli kopce na terasovitá políčka, ve svazích hor hloubili zavlažovací kanály zvané levady a na popelem zúrodněné půdě pěstovali nestvůrná množství cukrové třtiny prakticky za byt a stravu, což bylo v té době běžným pracovněprávním vztahem. Madeira se brzy stala největším pěstitelem této plodiny v západním světě. Navzdory úspěchu se pěstování třtiny, výroba cukru a pálení rumu na Madeiře dlouho neudrželo. Ostrov napadli piráti, během šestnácti dní povraždili většinu ostrovanů, osvobodili otroky, zničili veškerou cukrovou třtinu, vypili všechen rum a ostrov zase opustili. Pro velký úspěch celou akci pak ještě několikrát opakovali. Zatímco zemědělci se před útoky pirátů uchylovali pod ochranu čtyř nově zbudovaných pevností ve Funchalu, řádové sestry z kláštera dávaly přednost ječení a úprku přes hory do údolí Curral das Freias, kde se z utrpěného šoku léčily výrobou a konzumací později proslulého kaštanového likéru. Kdyby jeptišky tušily, že za pět set let se budou jejich údolím prohánět hordy likérolačných a kaštanůchtivých turistů, na nějaké prchání by se jistě vykašlaly a udělaly by dobře. Sobě i pirátům.
Přeživší ostrované nezatrpkli, pouze přešli od produkce cukrové třtiny k pěstování banánů, vinné révy a exotických květin, na které od té doby lákají zámožné turisty. Například v roce 1860 se na Madeiru přijela léčit císařovna Alžběta zvaná Sissi, manželka rakouského císaře Františka Josefa I. Po první světové válce zase přicestoval poslední rakouský císař Karel I. Tomu však kúra neudělala dobře a musel být pochován v kostele Nossa Senhora de Monte ve Funchalu. Opomenout nelze ani návštěvu britského ministerského předsedy Winstona Churchilla. Ten nejen že pobyt přežil, ale dokonce zde namaloval i několik obrazů, které se prodávají v aukcích za neuvěřitelné sumy. Poznáte je podle toho, že ve snobských příbytcích bývají pověšeny malbou ke zdi a cenovkou ven.
Zahájením pravidelné letecké přepravy v roce 1964, byl ostrov zpřístupněn pro masovou turistiku. Dnes Madeira kromě milovníků banánů vinné révy a exotických květin přitahuje především vysokohorské turisty a německé penzisty. Jak se nakonec ukázalo v letadle, kterým jsem přiletěl, také nemálo Čechů má na ostrov spadeno.
20 názorů
Stanislave, naprostý souhlas. Můj táta vždycky říká, že člověk, který neskočí, má vlastně hodně chudý život.
Květoň Zahájský
06. 02. 2023Andrejko, Madeira je ostrovem pro různé druhy chodců (včetně důchodců). Nic pro plavce a potápěče. To tě mrzet nemusí. Ale člověk má zkusit všechno, že.
Tak mne pokračování donutilo k návratu a hledání do časů, kdy jsem ještě nebyla na příjmu - a vyplatilo se.
Ma Madeiru jsem nikdy nebyla nucena letět a znám ji jen z té šedomodré hrbaté placky kolem. V první části jsi mi ukázal, že jsem o nic nepřišla. Co se týká čutálistů, jsem na tom podobně.
Také děkuji za pohled do minulosti ostrova. Něco jsem věděla (třeba o rabovacích úspěších mých mořských kolegů), ale vstřebala jsem i novinky. Alkoholu neholduji a třeba o kaštánce jsem neměla ponětí.
Mažu na pokračování.
Podle většiny fotek, které jsem pořídil já, bys řekla, že tam někde za tou mlhou hustou, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, musí být rybník Brčálník s Rákosníčkem.
Evženie Brambůrková
02. 02. 2023Podle fotek, které dcera pořídila, tam musí být krásně.
Květoň Zahájský
02. 02. 2023To je jenom začátek. Bude hůř.
blacksabbath
02. 02. 2023tak jsem (s tebou) zase cestovala.....díky..pobavila jsem se:-)))))
Květoň Zahájský
01. 02. 2023K3 mám radost, že patříš k hrstce čtenářů, kteří můj styl považují za osobitý humorný přístup, nikoli za ošklivý psychický neduh.
Květoň Zahájský
01. 02. 2023Dobrá vína? Ta nejlepší. Ještě o nich bude řeč.
Děkuju za vyprávění o Madeiře, kdysi jsem o ní viděla reportáž a zamilovala se do ní. Prý tam mají dobrá vína.....
Květoň Zahájský
31. 01. 2023Goro a Kočkodane, díky, snad vás potěším.
Utgarde, je známo, že ke změnám klimatu docházelo a nadále bude docházet, ať již člověk při většině klimatických změn byl či nebyl přítomen. Globální oteplování, klimatické změny, existence skleníkového efektu se nezřídka stávají strašákem spíše v ústech politiků než erudovaných odborníků. Ekologičtí alarmisté před 150 lety predikovali, že v důsledku stále rostoucí dopravy v Praze budou roku 1930 silnice pokryty metrovou vrstvou koňských koblih. A taky pro to tvrzení měli nevyvratitelné argumenty. No nevím, já bych se s Madeirou ještě neloučil.
U mě se přečtení tvého dílka také obešlo bez hysterie, ječení a zvracení. A mám spadeno na další díly. ;-)
8hanko, děkuji za pohotový a vyčerpávající komentář, to víš, my dobrodrodruzi si s tím cestováním nedáme pokoj. A na dírkovanou výšivku taky dojde.
Za oknom konecne snezi, je nacase, zajtra konci januar, vobec nebol najchladnejsim mesiacom, citam o mori, prijemnom ostrove s likerom, ktory nepoznam, ale nemenila by som. Romantiku zasnezenej krajiny milujem, doma mam iny liker a s poharikom v ruke uz kolky raz ocenujem vtip a lahkost tvojho pisania...v hokejistoch sa i ja viac vyznam, ale Ronalda a este zopar mien poznam...a madeira je i krasna latka s dierkovanou vysivkou