Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Gracias Panama
Autor
supizmus
Moje druhá cesta, a zatím poslední, cesta za hranice Evropy, byla v lednu 2019 na Světové dny mládeže do Panamy. A hned záhy se cestovní zážitek začal měnit v postupné ochutnávání Ráje. Byli jsme přijati velmi vřele, s otevřenými srdci místního obyvatelstva. Naše přátelství s domácími Panamci i s poutníky z dalších zemí se den za dnem prohlubovalo na pozadí každodenního duchovního i odpočinkového programu. To vše jazykové bariéře navzdory.
To Nebe člověk zakoušel hned v několika rovinách. Jednak nikdo neřešil ničí minulost, chyby, slabosti - zažívali jsme v očích ostatních radost z naší přítomnosti. Podobně jsme se my radovali z nich. Spolu s lidmi ze všech kontinentů, všech možných světových jazyků, kultur a ras jsme chválili Boha (to bylo tomu Nebi až moc podobné) a bylo nám společně dobře.
Tak takhle to, dobrý Bože, jednou bude vypadat u Tebe v Nebi (s výjimkou právě té jazykové bariéry, všudypřítomné policie a dlouhých front na jídlo)?
Srdce Panamců i ostatních poutníků mi tak pootevřelo dveře od Božího Království. A tak už tuším, že spíš motto dnešních textů: "Cestování je život", platí, že život je pouť. A není až tak důležité, jak dlouhá ta pouť je, ale hlavně, aby se neminula cílem. Tím je Nebeské Království, jehož demoverzi jsem před pěti lety na pomezí Severní a Jižní Ameriky zakusil.
Highlighty ze závěrečné vigilie. V čase 1:02 mě tam, coby křepčícího s o. Jendou (já su ten černý, on ten bílý), můžete vidět. Mimochodem, ty přechody z cesty unavených poutníků, do tance radosti a následně do ticha modlitby jsou famózní. Na místě z nich šla až husina.
12 názorů
Díky všem za přečtení i reakce. Film Spotlight jsem bohužel neviděl.
Janino, připadalo-li Ti to jako reklama, pak viz, že zaplacením "Supiumus premium" k článku dostaneš i fotografie! :-)
Souhlasím s Jamardi, život je vlastně cesta, pouť a tvoje cesta vedla i přes Panamu. Mám ráda na tvých textech jakýsi klid a pokoj, který z nich vyzařuje a taky, že se ke své víře přiznáváš, ale nevnucuješ. Jsem si věřící jinak, než ty, po svém, moc o tom s nikým nemluvím, ale tvoje řádky mě oslovují ....
supi, viděl jsi film Spotlight, natočený podle skutečnosti? Od té doby co jsem ho viděl bojuju sám se sebou.
Poznala jsem tě v oné minutě, to jsi byl ještě v mnišském...
Díky za příspěvek, muselo to tam být ohromné.
Tak to mi přišlo jako reklama, od začátku až do konce. A reklam já se děsím.
I mě při čtení vlastně lehce ožužlávala ( bohudíky ne přímo hryzala) závist. (smajlík mírně středoamerického typu)
Lepší je se takto setkávat než nesetkávat. Pokud bereš cestování jako životní pouť, pak cestuje každý.
Ano: Život je pouť!
Hezky jsi to napsal! A... Nemá se to ale tak trochu Ti tento cestovatelský zážitek závidím... ;)