Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBez lidí
Autor
Umbratica
Zbořené domy,
kříže stojí rovně dál -
Kraj patří mrtvým
I do vsí v troskách
zas přiletěli špačci
Budky zůstaly
Pro koho kvetou
hrušně uprostřed ruin
rozstřílených vsí?
Do bzukotu včel
hřmí z dálky kanonáda
To je svět živých!
16 názorů
Radovan Jiří Voříšek
před 2 měsíciPro mě siné. Připomnělo mi to toulky Libavou. Akorát tam vojáci zničili i hřbitovy, takže ani kříže nestojí.
Phil,
kdysi mě popzval na návštěvu soused, už hodně starý pán. Ukazoval mi fotoalba z první republiky a z války. Za války stály před jejich vilkou dva asi šestimetrové železné sloupy. Na fotkách z války na nich visely asi římetrové úzké bílé vlajky s hákovým křížem. Překvapeně jsem se ptala: A to muselo být? Pán odvětil: No né, nemuselo. Ale naši byli loajální. Jeho rodiče byli dva velmi hodní staříčci. Snad nejhodnější, jaké jsem jako dítě znala.
Nahoře ve štítu, pod střechou stodoly je na stěně hákový kříž a čísla. Docela by mne zajímalo, jestli by někdo vyluštil zápis. Přepošlu.
Phil,
když začali Němci za druhé světové války v Rusku prohrávat, mrtvých bylo tolik, že byly celé vesnice plné německých křížů - kam až oko dohlédlo. Kříže stály mezi ruinami domů, na zahradách, na polích, na cestách... Tehdy opravdu kraj patřil mrtvým (v tomto případě mrtvým, kteří neměli v té zemi co dělat)... Jak dlouho tam ale asi ty německé kříže stály? Kraj nikdy nepatří mrtvým věčně.
K3,
ano, máš pravdu. Válka je všude stejná a vydrancované vesnice vypadají podobně možná už stovky let.
Knihomole,
ano, možná máš pravdu, možná jsou to senrjú. Pak ale třeba Kobajaši Issa psal skoro samá senrjů a asi tak třetina "haiku" v Chrámu plném květů jsou senrjú. Na zakladě četby tisíců japonských haiku v překladech Límana, Bresky a Buriana soudím, že mýtus o jakési nadhledové objektivitě haiku je právě jen a jen mýtus.
Jinak samozřejmě ohledně toho explicitního hodnocení souhlasím s Karpatským knihomolem, ale to snad ani není třeba psát, ty můj názor na věc dobře znáš...
Nejvíc se mi líbí tohle:
Pro koho kvetou
hrušně uprostřed ruin
rozstřílených vsí?
ale lehce bych ho přeformuloval, aby bylo zachované kireji:
Pro koho kvetou?
hrušně uprostřed ruin
rozstřílených vsí
Zamrazilo to; dokonale vystihnuto. Kolikrát si říkam jak blízko a přesto se většina tváří jakoby nic... Ale tam nebo jinde, válka je všude stejná.
Aktuálne, asi väčšina si dnes pomyslí na tú istú krajinu. Najmä prvé a štvrté skôr senrjú ako haiku. Autor haiku by mal byť pozorovateľ, nie komentátor ktorý nám dáva svoje výklady s tvrdeniami ako Kraj patří mrtvým či To je svět živých!
Zabrnkalo na mou strunu....Díky....