Pověst o Prusíkovi

 Pověst o Prusíkovi

Žil byl, před mnoha lety, v západních lesích naší země, rytíř Prusík.

Nebyl moc bohatý, ale měl pěknou malou tvrz se srdíčkem na dveřích.

Každé ráno si natočil z kohoutku do plecháčku výbornou železitou vodu ze své studánky.

Dlouho byl trpělivý a čekal, zda se dostaví po ránu malý Prusík.

Ale ten nepřicházel. Plné útroby rytíře velmi soužily.

Vyrazil na lov do okolních lesů a jelikož byl chudý, tak to vzal pěšky.

Běžel a běžel a doufal, že tento pohyb by mu mohl ulevit.

Když tu najednou zakopl o kořen a plácl sebou do obrovské louže.

Pochopitelně, že ústy do té nejhlubší.

Jak tam tak polykal andělíčky, nemyslel na svá střeva, ale na holý život.

Z posledních sil se vzchopil a zachránil si život sám.

Odklopýtal o kus dál na pevnou zem a pocítil, že už dlouho sám nebude.

Brzy se dostavil, ne Malý, ale hodně Velký Prusík, aby se stal jeho stálým kamarádem.

Zázračnou louži pak nazval Prusíkovým pramenem a je dodnes mnohými, nejen rytíři

a rytířkami, vyhledáván pro své výjimečné vlastnosti.

Z vlastní zkušenosti nemohu sloužit, ale bude to zaručená pravda.

Přímo od pramene

zdraví Evženie.