Paměti alkoholika

Do téhle hospody fakt nechodí moc lidí

Je liduprázdná tak, jak celá planeta

V tom jednom z vesmírů, ve kterém každý vidí

Že je tak vyprázdněn, jak stará paleta

A mrtvo, mrtvo je, až každý jasně cítí,

Jak umí tenhle svět zbavit všech emocí

Snad stihnu ještě přát, než bude všecko v řiti:

Tak všechno nejhorší! A hodně nemocí!

Co světů, vesmírů a nikde ani tvora

Který buď pomůže, anebo všechno zvorá,

Jenž není zalitý tak do života klihu.

Jen prázdné lokály, ve kterých život šumí

Smí ho však zahlédnout jen ten, který to umí

My tu holt vidíme jen sudy plné lihu…