Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Soutěž TVAR ze sítí

+11 neviditelných

Vítejte na Písmáku,

literárním serveru s více než desetiletou tradicí. Mezi stovkami denně aktivních autorů rozvíjejte svůj literární talent a třibte svůj vkus. Najděte na Písmáku nové přátele sdílející vaše nadšení pro psané slovo.

Publikujte svá díla

Zaregistrujte se a začněte ihned publikovat své básně, povídky či úvahy. Začínající autoři naleznou oporu a radu mezi ostatními Písmáky, těm zkušenějším pomohou k dalšímu rozvoji kritikové serveru Písmák.cz.

Čtěte ostatní

Denně na Písmáka přibudou desítky nových děl. Nejlepší z Písmáků se dočkali i knižního vydání své tvorby, někteří z nich jsou na Písmáku stále aktivní. Prozkoumejte jejich tvorbu, inspirujte se a učte od nejlepších.

Poslední dobou se nám líbilo

Název Autor
Outdoor Cesta k lidem
konzistence overflow
Bílá mapa sveřep
podzim je když Tartaro
x80x Můra73

Partneři serveru

Slovo má Lieskovec

Druhé místo červencového kola soutěže Povídka měsíce

Bytost č.21: Ghí (pátá část)

O květen později ...



Znovu byl příjemný světelný den. Ozrutné listy visely pod hmotností květů. Mezi ně problikávalo světlo planety a kolem to bzučelo rutinně zpomaleným rytmem.

Včelka bzu-š. Kobylka všump. Mravenci dri-di-ti.

Nebyla to její planeta, a přece Ghi v křeči seděla před svým papírovým domečkem s očima kolem a kolem. Drolila zuby plíseň štverající se ji po rtech do úst.

Co je tohle za planetu? trápila se. Vystrašená, samotná, opuštěná.

Počkat ne, není sama, vždyť má společnost - dravou Tefir. Samotná Ghi to sice ví, ale ostatní neznalí jejího jazyka a její historie by teď obě spatřili jako jednu. Plíseň již obrostla naprosto všechno - domeček i Ghi, a stali se jedním organismem.

Kde je Helix? smutkem svraštila víčka. Tak v jahodovém sadu pod vůní pomerančovníků stonala v černé noci cizí věc, cizí cosi, cizí zlo, ustrašená mimozemšťanka - malá Ghi.

“Nic nové pod sluncem, co? Strašlivá tragédie, de-pre-se neopouštějí tvou strašlivě nešťatnou existenci, viď, milá Ghi?”najednou se z trav vynořil Helix. “Ghi.”

Nenadechla se a vystřelila radostí k němu.

“Moje malá… Mám tě tolik rád.”, přivinul si ji jak to šlo. Ghi jakby se bála, dotkla se jen palcem jeho palce a tisla vytrvalou sílou. Zamlžilo se ji před očima a strnula. Palce, palce, palce a nic víc. V tom horizontu vin a za zemí, sunulo se vědomí. V dolech a norách tmy razilo sebe - nízké sebevědomí. Za hranicí sadu jahodího, kde ti dva snili labutí písně, shorem nad prales za nimi, zvedl se z hlíny velký stín a žhavými nohami mařil kořeny pařezů. Mluvil mutivními citoslovci, jako Ghi, a byl stejné rasy - Zlý.

Teď to jen začíná. Cirkulární vesmíry a opakování. Náběh ohně a šťav, bílá zář, stavějí stabilitu na nestabilním chaosu; z dálky ne - z dálky neexistuje náhoda. Tak zlo vyraší z pravidelného chaosu v místech, kde nejsou rovnice. Poslyšte … ššš … Trvám na tom, že Ghi i její spanilá plíseň jsou zvuky, ne věci, nejsou hmatatelné, a že Helix, blázen, objímá ve své starobylé samotě holé vize. Jeho úsměv, jeho tykadla - vše ztraceno v pravdě. Ghi není, Helixi. Je mrtvá, hlemýždi. Mrtvá jako to co ti odpadává z nehtů, jako padlý vlas. Malá Ghi, malá Simindze. Jedna planeta na to vše nestačí a stín dál a dál bere. Viď.

Lieskovec
(autor serveru Pismak.cz)


 
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.