Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Soutěž TVAR ze sítí

+8 neviditelných

Vítejte na Písmáku,

literárním serveru s více než desetiletou tradicí. Mezi stovkami denně aktivních autorů rozvíjejte svůj literární talent a třibte svůj vkus. Najděte na Písmáku nové přátele sdílející vaše nadšení pro psané slovo.

Publikujte svá díla

Zaregistrujte se a začněte ihned publikovat své básně, povídky či úvahy. Začínající autoři naleznou oporu a radu mezi ostatními Písmáky, těm zkušenějším pomohou k dalšímu rozvoji kritikové serveru Písmák.cz.

Čtěte ostatní

Denně na Písmáka přibudou desítky nových děl. Nejlepší z Písmáků se dočkali i knižního vydání své tvorby, někteří z nich jsou na Písmáku stále aktivní. Prozkoumejte jejich tvorbu, inspirujte se a učte od nejlepších.

Poslední dobou se nám líbilo

Název Autor
Starosti dajakbol
Nedopalky Markéta
hipsterie Tartaro
Stará víska Tartaro
národnobuditeľské - .popradská káva, zvolenský jogurt Aššurballit

Partneři serveru

Slovo má Prosecký

Třetí místo lednového kola soutěže Povídka měsíce

Kovadlina

... Před chvílí hmátl na tlačítko na budíku a rozsvítil si ciferník. Bylo půl čtvrté. Kolik času od té doby uplynulo? Spal mezitím vůbec? Jak dlouho už to je, co vstával plný energie do práce a schody bral po dvou. Cítil se tak lehce a odpočatý, ať byl leden nebo červenec. Tři roky? Teď ani neví, jestli vůbec usnul. Alto natáhl ruce podél těla, soustředil se, silou vůle otevřel oči a posadil se. Ano, skutečně je vzhůru, je doma a musí jít do práce.

V kanceláři už byla kolegyně Veronika. Celý den měli převádět data do nového software. Upíjela kávu, usmála se na něho. Ona jediná zatím v práci věděla, že Alto musel odvézt svého syna Adama do diagnosťáku. Jak dlouho bude trvat, než se po všech známých rozkřikne, že Adámek, ten geniální houslista, ale i feťák, co se občas válel v bezvědomí v parku, je v Ostravě v ústavu?
Pustil si počítač. Donesl si z regálu první šanon a otevřel si ho po levé ruce. Pustil starou databázi a čekal, až se spustí nové tabulky. Trvalo to dost dlouho. Do toho se ještě aktualizovala antivirová databáze a přišlo několik emailů. Potají si pustil goodgame empire. No potají?! Byl by div, kdyby si Veronika dávno nevšimla, že její protějšek usilovně rejdí myší, ale vůbec nelistuje v papírech. Neříkala nic, ale Alto se snažil vždy alespoň každou čtvrt hodinu hru opustit a posunout se v šanonu o deset patnáct lidí.
Občas se ale nedokázal ovládnout a pořád se vracel k počítačové hře. Tam bylo všechno jednoduché. Útočil, vyhrával a hromadil body. Alespoň na chvíli zapomněl na to, že jinak body ztrácí?

***

Najednou se začalo smrákat. Bylo pozdní odpoledne. Co vlastně Alto dneska v práci udělal? A co asi teď dělá Adam v té Ostravě?
„Kde jsme s Martou udělali chybu?“ napadne ho, když jen tak sedí v tramvaji, bezmyšlenkovitě se dívá ven a občas si maně zakrývá a mne obličej. Asi aby omezil možnost, že ho někdo pozná nebo že zachytí pohled někoho známého.
Ne to není špatný sen. Z toho se Alto nemůže probudit. Už je to reálné. Možnost, že by Adam nastoupil úspěšnou dráhu houslisty, je navždy pryč. To už se nevrátí. Dvacátého sedmého jsme ho odvezli do pasťáku. Nevěřil, že to uděláme. Každou neděli chtěl po nás peníze, jinak že na konzervatoř do Brna nepojede. Alto mu nakonec vždycky dal aspoň stovku navíc. Byla to chyba?
Když adam vzteky praštil vlastní matkou o zem, řekli si Alto s Martou, že to je konec! Hned si vzpomněla na svého otce. Jak se opilý dobýval krumpáčem do bytu a museli ho nechat odvést policií. Alto jí také několikrát říkal, že to jsou geny její rodiny. Sám ale věděl, že to není tak úplně pravda.
Syn bratrance Karla také kradl a byl rok zavřený. Ten byl ale hloupý. Nic neuměl. Adam byl nejlepším houslistou republiky!
Bylo by bývalo lepší děti nemít, než taková hanba? Takový Rudolf nemá vůbec žádné děti. Neprožil tu radost, ale ani ten otřes, když to dopadne špatně. Je v klidu. Smířený s osudem. Alto se s ním teprve musí smířit.
„Kámoši“ si z Adama dělali legraci. Jemu to nevadilo, a přehlížel i to, že je zajímá, jen když Adam donese peníze. Doma všechno museli zamykat. Byl schopen vzít jakékoli peníze komukoli z rodiny. Ukradl Altovi, vlastnímu otci kovadlinu. Když se po ní Alto sháněl, napadly ho „Sběrné suroviny“. Ženská mu ukázala, že se jistí před zloději. Zapisuje si jména těch, kdo jí zboží „prodávají“. Na vlastní oči Alto viděl Adamovo jméno a jen Adamovo jméno! S hanbou si koupil za pár stovek zpátky vlastní kovadlinu. Co by se stalo, kdyby něco podobného udělal Alto svému otci? Alta by něco takového to přece ani nenapadlo! Byl Adam tak hloupý, že tam nechal napsat jenom sebe?
A před týdnem na policii? Ten ukradený mobil? Jeho kamarádi si nechali od Adama podepsat, že jim ho prodal, aby byli krytí. Sami ho potom prodali dál do bazaru. Adamovi nedali ani korunu. Matka vůdce Adamovy party nepokrytě lhala, že její synáček s tím nemá nic společného, ať si pěkně Alto zamete před vlastním prahem.
Měla pravdu v tom, že Adam jistě nebyl neviňátko. Když už Adam věděl, že půjde z konzervatoře pryč, rychle ještě zrušil stravenky a vybral tři tisíce. Dříve, než mohl Alto přijet a všechno v Brně ukončit. S Martou potají doufali, že Adam za peníze koupí nějaké vánoční dárky. Nic. Všechno utratil za trávu a dal ji kámošům. Má Adam prostě strach být střízlivý? Copak je možné, aby na Altovu otázku, co ho baví, řekl jen:
„Nic.“
„Nelíbilo se ti na zájezdu s orchestrem do Paříže?“
„To jo, ale jinak to je všechno na té konzervatoři trapné. Chytrý přece není ten, kdo vystuduje nějaké školy.“
„Tak co chceš dělat?“
„Prodávat trávu. A půjdu na učňák. Tam je učivo na úrovni sedmé třídy. Nemusím se namáhat.“

***

Zavřel za sebou dveře do obýváku. Před ním se černala vypnutá televize. Neměl náladu na žádný zvuk. Nechtěl vidět ani světlo. Usedl do tmy na okraj sedačky a tupě zíral na zbytky slunce na tmavém obzoru. Pak si lehl, ale nedokázal vypnout mozek. Byl by raději, kdyby policie vyslýchala a zavřela jeho, než Adama. Neustále ho pronásledovaly poznámky, které slýchal:
„Je to feťák! Lže, krade. Vydírá vlastní rodiče. Jediné, co ho zajímá, je prodej trávy.“
Alto si vzpomněl na Luise Engra. Nebo se jmenoval Luigi? Seděli tenkrát na lavičce a dívali se spolu dolů na Sette comuni. Luis něco překotně vyprávěl. Alto měl už tak problém, rozumět jeho dialektu. Když na konci přešel do cizí řeči, Alto nerozuměl vůbec, ale přesně si pamatuje, co Luis říkal:
„ Montagna appare come un´incudine …“
„Ten Říman mi řekl: Ciao, Altoatesini!“
„Io sono Sud Tirolesi.“
Alto nevěděl, co Luis říká, ale častokrát potom opakoval Altoatesini, až se mu začalo říkat „Alto“. I nepěkné věci mohou znít libozvučně, když řeči nerozumíme. Nebylo by lepší, kdyby občas ostatním nebylo rozumět?
Vůbec si neuvědomil, že celý den nic nejedl. Slunce už dávno zapadlo a Marta ho z ložnice volala:
„Pojď už spát!“

Prosecký
(autor serveru Pismak.cz)


 
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.