Sny, to je také zajímavé téma. (spánek je starší než vědomí) ... líbí se mi obzvlášť ten výbuch, to je skutečně zajímavé a silné místo, celá báseň funguje jako křivka z neživa do neživa (avšak ovlivněném žitím).

Mimo to je trochu smutné, jak se tu jeden musí teď dostat ke starším věcím. Většina si zobrazí pouze to, co trenduje v nedávné aktivitě. Schválně, mohli by jste tu nechat nějakou značku vy, co jste sem přišli tímto způsobem? Prosím. :)

No jo, hvězdičky a MonTipy už jsou taky skoro zapomenuté. :) Děvče z lesa hvězdičkuje, a dál nevím ... možná je jen neregistruji. Mi vždycky přišlo, že se slova zaslouží slova. Tip je dnes jako like ... ne jako doporučení, ale spíše názor. Hm, těší mě i negativní kritika, co obsahuje věcná slova. 

Benetko, v nedávní aktivitě máš ode mne mávnutí od Honzyka - C h l e b a.

Benetko, já tu su už dlóho. Teda od svejch třinácti cca sem chodím. (Patnáct mi bylo, když sem Narriel vložila Polovinu) ... to je doba. No ... he.

hej, Benetko - :) mávám ti! 

jenyk se smáz a pak se založil jako honzyk a jo, je to škoda ... (má u sebe spoustu hezkejch básniček - doporučuju, protože má hodně podobný styl psaní, jako ty, Benetko ... povídavej)

IvaSu: :) - hezký, skoro mi to připomíná Navarovou.

Já myslím, že v prostředí přehnané politické korektnosti mohou lidé cítit tlak na to, aby se vyhýbali kontroverzním nebo nepopulárním názorům, což může vést k autocenzuře a omezování svobodného vyjadřování. Když jsou lidé příliš opatrní ve svých vyjádřeních, může to vést ke ztrátě upřímného a otevřeného dialogu. To může bránit řešení důležitých problémů, protože lidé se bojí říct, co si skutečně myslí.  Přehnaná politická korektnost může vést k situacím, kdy jsou lidé za své názory ostrakizováni nebo „zrušeni“ - to může vyvolat strach z veřejného lynče a další polarizaci.

Jinak: "Přišel na pohřeb v kraťasech a tričku s nápisem !Summer 04 forever!, taková neúcta, Mařenko. Měl radši zůstatt doma. A ještě se tam opil! ... (Znali se jen v kraťasích a chodili spolu na pivo ... a v létě 04 spolu zažili to největší dobrodružství, které zůstalo jen jim ...)." 

Percepce je klíčová, protože ovlivňuje, jak vnímáme a interpretujeme svět kolem nás. Co pro jednoho člověka může být příjemné a pozitivní, může být pro jiného nepříjemné a negativní. Vliv na percepci mají naše zkušenosti, očekávání, kulturní zázemí, aktuální emocionální stav a mnoho dalších faktorů. Například, dva lidé mohou slyšet stejnou píseň, ale zatímco jeden ji bude milovat pro její melodii a text, druhý ji může nenávidět, protože mu připomíná nepříjemnou vzpomínku. Stejně tak může jeden člověk vidět v náročné situaci příležitost k růstu, zatímco jiný vidí jen překážku. Vědomí, že percepce je subjektivní, nám může pomoci být více empatickými a otevřenými k názorům a pocitům ostatních lidí.

Nucená korekce - nucená adaptace nebo kontrola chování, kdy je jednotlivci vnucováno určité chování nebo způsob myšlení prostřednictvím různých metod (od trestů, nátlaku, psychologické manipulace nebo fyzického donucování). Tento proces může mít různé dopady na psychologický a emocionální stav každého člověka. Samozřejmě, v kodexu je, aby se nikomu nevnucovaly světanázory. 

Nevnucuji, jen podotýkám. Tipuji, mlčím a vzdaluji se.

Mi se moc líbí tvá báseň ... a ono dřív bývalo zvykem si tak nějak odpovídat .. básněmi. (Což o to, je to můj asi nejoblíbenější způsob komunikace - ale obvykle to nedělám přímo.) Tvá báseň (přijde mi) ... ač dopis neodešel, by možná mohla čekat na lístek. No, tímto chci říct, že děkuji ... za podněty a tvoje (nejen tyto) krásný verše, protože mne vždycky pohladí. 

tady, vracím -

Tvé vlasy husté vrstevnice
v mapě mé cesty, Taťáno.
Lesknou se v jitru stále více,
Jitřenky zháší světla svíce,
bledne, co bylo vepsáno.

V mapách kříž, linky, incognita.
Jednou se přeci setkáme.
Jsi kaňka z tuše vyšplíchnutá -
slza, stékajíc portrétem.

Když se řekne knír ve stylu kartáček, většině lidí se vybaví jediná osoba – Adolf Hitler. Jeho dědictví však nespravedlivě zastiňuje dlouhou a pestrou historii tohoto kartáččího střihu, který si rozhodně nezaslouží odsuzování kvůli jednomu diktátorovi ...

Na konci 19. století byl kartáček symbolem moderní elegance ... a dá se určitě povědět, že průmyslové praktičnosti. V době, kdy se svět měnil rychlým tempem, přinesl tento knír mužům možnost vypadat upraveně, aniž by museli věnovat hodiny péči o svůj vzhled. (Ano, stále museli holit vše okolo - což mne přivádí na myšlenku, že stejně praktický byl jistě i střih na "císařpána", který umožňoval bezproblémové setření pokapané brady.)

Krátké a čisté linie kartáčkového kníru byly v souladu s dobovým duchem pokroku a jednoduchosti. Charlie Chaplin, jeden z největších komiků své doby, nosil tento knír jako součást své ikonické postavy Malého tuláka. Chaplinův knír nebyl jen kusem ochlupení pod nosem, ... ale také symbolem veselí, naděje a lidství v časech, kdy bylo úsměvů potřeba víc než kdy jindy. Oliver Hardy (má srdcovka), další mistr komedie ... rovněž přispěl k popularitě kartáčku svými filmovými vystoupeními.

Bohužel, s příchodem druhé světové války a Hitlerova vzestupu k moci se tento styl kníru stal nenáviděným symbolem. Po válce se svět rozhodl zapomenout na jeho předchozí pozitivní konotace a knír ve stylu kartáček se vytratil z módní scény.

Polibek od ženy je .. myslím - úplně nejkrásnější odměna, za lenost a s tím spojené hrátky.

Zvláštní ztacenost a nepokoj tu nacházím. Jako by žádná skutečnost nezapadala do druhé, ale přesto je vše přesně tak, jak má být. 

Je jako jednotlivé střihy artového filmu - dlouhé záběry na krajinu vnější s odrazem vnitřní.

(kdyby ti vadilo, že tu chodím, řekni - shoď mě z útesu ... zmizím se křikem terejů)

Tak jo, už jsem napsala asi pět vět, které jsem jednu po druhé smazala. Autokorekce na plný obrátky - ... (kašlu na to) --- Znám to, taky jsem na vůně citlivá. Nevím proč, ale dokážou mi způsobit celý záběr emocí - od úzkosti po čistou radost. Jak voní jarní vzduch (za slunečna  s trochu vlhkosti a betonem) ... parfémy ... není tolik vůní, proto hodně žen i mužů nosí stejné. Kolikrát se mi už stáhlo srdce. 

Tvůj text je tišivý. Je v něm právě ta citlivost na (ač se to může zdát nepodstatné) sebemenší záchvěv molekul esencí.

emme, to jsem taky někde četla, psalo se tam myslím i o tom, že kvalita přijatých dat ovlivňovala výslednou kvalitu "produktu" a že v celku na litwebech není valná ... pokud si dobře vzpomínám.

to je jak pohádka, kouzelná ... (byl by to krásnej surrealistickej obraz)

emme, moc děkuji - obohacující (článek i báseň) ... "přivádí k přemýšlení" - (asi jsem fakt rozbitá, ale můj první vjem byl při zobrazení čtyřnožkového m ... flashback filmu the human centipede) ...

O čem se málo mluví je, že AI žere hrozně elektriku. Elektriku serverů, na kterejch běží a aj jedinej blbej dotaz ji aktivuje celou. Takže každý haiku, který napsal Chat GPT stojí nějaký naturálie. :)

Z pohledu čtenáře musím říct, že obvykle nacházím poezii třeba i pod textem - tedy v tom, co není přímo napsáno, ale k čemu mě ta slova navádějí. Asociačně, mnohovýznamově. Asi jde především o mozkovou kapacitu, kterou mám obsáhlou, co všechno si dokážu a naopak nedokážu propojit a jestli vůbec. Jestli jsem ochotná vidět, co možná autor chtěl nebo zamýšlel sdělit. Mnohdy třeba i zamýšlel něco v textu ukrýt. Jde možná trochu o čtenářskou empatii. A možná nebýt líný si dohledat informace, když narazíš na něco, co neznáš (odbornej název, jméno - to je fuk) ... nejen že se tím dají otevírat dveře k porozumění, ale dá se tím i lépe napojit - pochopit, proč zrovna tohle slovo stojí právě tak, jak stojí. Hledat poezii. Což mě zas přivádí na myšlenku ... zda existuje i poezie samostatně stojících slov.  Monostich třeba (jako příklad) už je řádek. Ale slovo? Kolik je třeba poezie v slově kurník? Šopa.

A jako autor z devadesáti procent píšu pro někoho (takže se minimálně snažím mentálně napojit) ... do jaké míry se mi to daří ... těžko soudit.

Ú

No jo - to tam musíte mít pěkná stavení, když máte barokní Mařenku. Ale jedno světce s pokrývkami a prostovlasého IN  spojuje - mnohdy vzhlíží k Bohu. A občas se mezi nimi a Bohem proletí holubice, nebo větší pták.

Dadadiku, operuje tu Al - Jal Úd... :) Myslím, že AL ruce má - mohl by hladit :D ... jé je (má zvrhlá mysl zas si imaginuje (nejen)pohlazení androidem ...) ...

jinak super. 

No, Um ... holubička míru v kamenných loknách ( teď přemýšlím - nemívá Mařenka většinou závoj? ) ... Zdravím tě a sděluji, že se mi tvá haiku líbí.Jsou nápaditá, promyšlená, neobvyklá ... a vskutku haikuózní.

tak, jak praví Satsuki - kontrastní ... já vždy o pohádkách pro děti přemýšlím, že by měly být co nejhrůznější a nejtraumatičtější ... takže mi to trhání papíru říká "klid, žádná bolest - jen domov"

chci víc ... je jako záblesk magie, a já jsem nenasytná ... :)

lítost, zvláštní věc ...

Jo, skoro až poezie v próze ... přímý oslovení umocňuje pocit generační viny. 

Mimochodem, řeka je tak trochu můj základ, tak mě mrzí, že je tam jen jednou a jakoby omylem ...  protože ten motiv plynutí, začátků, konců, vlivů, vylívání a tak ... je skutečně vytěžitelný. Ačkoliv ten kontrast s ohněm a světlem svící je taky zajímavý ...

cením myšlenku, velmi ... hudba odpouští (kvůli tomu srdečnímu zasahování - je jako když brečí děcko, bo někdo zvýší hlas - snadněji umocňuje emoční vjemy) ... se čtením poezie je to trochu jiné, to si musí čtenář stačit sám (a když nejsi ve správné poloze, nezasáhne) ... jakoby - bejt nalaďenej pokaždé jen těžké

ty jo ... to je stejně divný, ty rozměry ... beztak je fakt, že hudba je nejčistší umění, protože jde skrz uši přímo do srdce ...

theda :)

"Vždycky jsem hledal slovo, které bylo vysloveno jen jednou. Ba které dosud nebylo vysloveno vůbec. Měl jsem hledat slova všední.“ Tak nějak to bylo ... ale do mýho běžnýho života už angličtina prosákla tolik, že su z toho úplně delulu ... (happyend mi přijde ostřejší než šťastný konec ... nevím proč - možná počet slabik) 

já bych tam ten happyend nechala a dokonce bych řekla, že je to jedno z nejsilnějších míst ... ale co já vím ...  možná že mě to ještě třeba potká ... hm 

Luzz a já na tebe myslela při psaní tohodle ... zvlášť kvůli sukcesi ... třeba už nepotřebných a zapomenutých úvozů. No, jeden takovej znám a fakt v něm je (byl) sad a navážej do něj suť ... a tak. :) Jsem ráda, žes došla ... 

IvaSu :)

emme, než mi ráno došla data, chtěla jsem ti napsat, že jsi to řekl opravdu hezky - to obejmutí ...

hovořím za sebe, když zmíním, že můj vysoký tlak (kdybych byla v roli nevěsty - a to je excitující/stresující asi) by proti zmíněné tlakové níži dokonale vyvažoval universum ... 

jinak se kloním k Goře, protože se haiku jmenuje svatba, už bych svatbu vypustila v první řádce ... supr (mám ráda louže)

salvový raketomet z devadesátek? mi se tolik otevírají obzory - děkuji za to ...

Jinak oceňuji spojení protikladů. Netluče se to, spíš umocňuje... ač je ve výsledku vše pobité ...

silné

* 

moc hezky

Splav lůny rozšuměl se v louce mraků

a mám tě milovat.

V sadařství těla svého studem ze zázraku

cítím tě tiše vát.

A někde uprostřed mne poznáváš jak okraj studně

a někde při okraji

obraz tvé krve tone ve mně vzestupně a bludně.

K tobě se vzdaluji.

Jediní nebo sami? Tmu jednu ležíme,

dvě noci šli jsme sem.

Není jich počet! Jsou jen mramory, zde ňadra, nohy mé;

nad nimi ty: křik ptáka nad městem.

Zvěř hledala se v našich pohybech a opony - - -

čím jsem ti přítomna,

že už mi jenom nasloucháš jako závěsu Dodony,

v který jsem složena?

(Vanutí)

Autor: Vladimír Holan

To mi je potěšením. :) 

Tu je hezky vidět, jak písňový text bývá tvárnějším, než klasická báseň, která si stojí sama bez kulis muziky. Je to zajímavé a oceňuji hravost. Dobré k poslechu. :)

Ó pardon, ono je to tam k přečtení.

Hm, otázku mám ... jaký byl vstupní požadavek pro AI na hudbu?

:D

Každý jsme všech. Všech co nás uvidí, zacítí, zaslechnou či jinak zasenzorují ... ach, role životní. Každej jsme někomu životní láskou ba i největší nemesis... Ha! (A já zas hloupě hloupím!) A ona, zlatohnědá, neuchopitelná, jen tvá múzická ... A ty? Ty tady ... :) Bene! Tutto bene! Hezky vázaně. 

Hm, hm ... tam je zen ještě v pořádku. Bez podtácků.

oj! :)

Báječně obrazná záležitost a já su asi fetišista, protože myslím, že po slunci a měsíčním svitu by mohlo vonět spodní prádlo víl ... Teda, nevím, kde se to ve mně bere. Holana z toho čuchám trochu taky ... Hm, hm, hm ... vidím na co se chytám. Paráda - do pouzdra/penálu se mnou, ale nejdřív nabrousit, abyh nebyla v něm nejtupější.

Je tam dost otřepaných spojení, ale beztak z textu dýchá "ten" pocit ... houpe se na samotném stéblu, jako by se za ním schovával (a to je podle mě i nejsilnější a nejnápaditější okamžik) ... 

Dobré. Svatej Janíček z Pomuku by mohl povídat o hippie vlasových ozdobách.

Takže milý, který Bys tu teď neměl být ... naběhl sis na vidle a já tě tímto vyzývám, abys překonal své hranice ... :D a použil slovo ňadro v básni! 

Hehe ... a víš co? Máňa dron má ... ;)

hmm, je něco zvláštního na skutečnosti, že tak krátká forma může obsáhnout stořiasedmdesát osudů ... nevím, jestli mi to vadí, nebo ne ... ale asi to obdivuju, protože mám tendence věci okecávat (pokecaný triko kečupem, protože ho cpu do chleba až moc) ... ale přemýšlím, zda by to nepotřebovalo víc? ... asi ne a o to asi jde? ... protože na kamenech obvykle bývá jen jméno a čísla ... nebo vůbec nic ... nebo po takové události zbyde jen mrazení a divný smutek (rozpolceně pokyvuji) ... a už mlčím 

pěkně blábolíš :) viz Norskij ... ale fakt pěkně ... a neni to problém ... víš jak - nesuší si vlasy fénem (jaká to je pecka)

ty jo, ňadro je fakt divný slovo ... (omluva autorovi, za nepatřičné polemizování o ňadrech s ňadry ... huuu)

Bene, podňadro.

hihi - to mi dělá radost .. :) číst tak krásné verše

Lindorožčata :D ... 

:D ó můj ..

Kamill - dlaňová péče za speciální cenu 

ój benetko, já každej den jezdim vlakem okolo ... to je hrozně smutný

báječná

v rozmanitosti je krása

ha ...

bo stojí natřená na růžovo kdesi od kopcem

A mě fascinuje od tvé první zmínceo ní.

Pod pokličkou tam budou mít klima ... džast fájn, hjůstn ... a houpačky s motorkem. :)

Kontroverzní zpráva je ještě lepší než špatná ... ale ony chodí stejně obvykle ruku v ruce.

:) energetické houpačky, hehe

vivat sentimentálnímu, nedostatkovému kýči!

Hitchcockově.

vítr, ten si umí ... pohrát, však je starý ... tak starý ... ahoj!

Se smáznul. Věčná škoda.

Mimochodem, tide? Kolikrát musím kliknout na tak hezky oranžové kolečko abych došla na úplně prázdnou stránku? A že to zkouším ... ;) 

Moc pěkná kritika.

Kočko, víš, co bych byla, kdybych byla tot ... tot sein. Takže tůt, že mám rezervu a jedno kolečko aj nad ů navíc. Ůu. :D Miluji tvé hravé komentářstvo.

No?! Ty!

Ba?! Datel!

Fí!? Kus!

Cha!? ta!

Má v očích slonovinu,

anděl na ketaminu.

Po ... stel!

Po ... lednice! 

geniální 

Kamill - pro hebkou pokožku dlaní doporučuje devět z deseti lékárnic.

vír rzi ... to bude znamení

:) tak, proto zcákal ... hihi 

Já děkuju za možnost číst.

Ohromně něžné. 

Ty jo.

tak skål

A co když je čas jen další dimenzí, podobnou prostorovým dimenzím? Všechny události - minulost, přítomnost a budoucnost ... existují současně v čtyřrozměrném časoprostoru. Z tohodle hlediska čas neplyne, ale je statický. Což by popíralo i cestování ... Jak by vypadlo bezčasí? Bylo po-časím? (Hrabe mi, omluva.)

Luzz, mě to taky napadlo. Děkuju! Haa ... no. 

Já mám z textu moc smíšených pocitů. A doplňujících otázek. Ono to není špatné .. ale výsledkem pro mě je, že mi nestačí ... atmosféru ale má, to jen co je pravda.

Hmm, jo. Jakoby mi dělá radost, když někde na lampě nebo na eskalátoru nebo na skále najdu básničku. Ten element překvapení je fajn. U QR kódů mám osobně problém s technologií, kterou potřebují. Nechce se mi nic skenovat obvykle. 

a co když slzy mají rozsvicet hvězdy?

VÁLKA JE MÍR * SVOBODA JE OTROCTVÍ * NEVĚDOMOST JE SÍLA * 1984

interaktivní

Goro, vidíš to - já znám čistonosoplenu.

ve Stromovce u viaduktu směrem k policejním koním a řece je v tůjkách plynovka ... a pod ní podestláno papírovýma kapesníčkama (jak bych nic neřekla) ... já jen, že taky nesvítí 

:) no, moje fantazie by mohla vyprávět ... ale nejdřív by si musela z rybníka vylovit kličku od flašinetu a nasadit si dřevěnou nohu - k rytmizaci. Protože už ňákou dobu ji vídám sedět v prachu u chudobince ... a ještě dělá, že mě nezná - když jí házim kačku, aby hrála.

Ale tak ... přihoď nějakou další koláž, ať se pokochám. :)

Jejdankote! To se ví. Naslouchali zašustění. Nerozluštím předtuchu nejparnějších kaší, agresore! ... 

Zamlouvá se mi to, pověsila bych si v rámečku na záchod ... (a to myslím v nejlepším slova smyslu) protože můj záchod je malej a tím pádem bych to měla pořádně blízko bulvám a mohla bych si vždycky najít něco nového. Plus + je to velmi estetické ... A ano, taky mě hned napadl Orwell. (vyprávět neštěstí)

ja to chápu jako rodiče, jako z lásky zrozen ... 

zpíváš ;) jak minnesängr ... ó lásko ... hezky