Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBlack Romeo
10. 05. 2004
6
0
4174
Autor
Notreal
...
klíč v dlaních svíráš
na dně propasti
pod kořínky divokých růží
kde hmyz na svém obličeji
smýváš
utopenou slzou
z bílých ňader
krev stéká k mým snům
tvé oči zapadlé v důlku
marně se brání
chutím přírody
sonety v obálkách z polibků
rudé květy nadnáší
zatuchlé pachy požírá země
k mým nozdrám tak putuje
vášnivá smyslnost vůní
hadí mládě krouží kolem dokola
ve spirálách zmítá se
chtěl jsem ho zabít
ale nedá se
jako ty
než křik zazněl celou propastí
a tělo rozvířilo vzduch
než jsi se má lásko
proměnila v hnojivo...
Dragonangel
09. 08. 2004
ta první sloka je krásná. fakticky. pak se to trošku kazí. tek konec bych nedávat tak drastický. zdá se mi, že se tam vůbec nehodí. nebo bys to mohl napsat trochu citlivěji. jinak se mi to moc líbí (vynechám-li poslední řádek).
p.s. nepíše se náhodou v "oblacích"?
ale tipnu si. to zase jooo ;c)
První, třetí a čtvrtá se mi líbí ... mají co říct a říkají to podmanivým stylem na hraně mezi drsnou něžností a něžnou drsností .. .;o))
Celkově docela jo ... :o) ***