Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá

                Toto přísloví je nám všem asi hodně známé, ale zamyslel se někdo z nás nad jeho pravým významem nebo nad tím, co vlastně vystihuje?  Já si myslím, že přesně vystihuje naše jednání k ostatním lidem, ale vlastně si to ani neuvědomujeme. Někteří lidé činí či říkají věci bez obalu, tak ,jak jim to přijde na jazyk, ale ve většině případů se ani nezamyslí nad tím, jestli to někoho neurazí, nebo někomu neublíží. Dotčená osoba, která si po chvíli uvědomí, co se stalo, se buď urazí, nebo odrazí útok nejspíše nějakou slovní potyčkou. Ve druhém případě neřeknou nic a později, když to nejméně čekáme, nám to vrátí.

                Měli bychom se všichni zamyslet nad tím, jaká skupina lidí se kolem nás pohybuje a uvědomit si, co pro nás ti lidé znamenají. Měli bychom v sobě najít alespoň kapku porozumění a tolerance k ostatním, nebo se v našem státě a i jinde ve světě z nás stane „hladová smečka psů“, kteří si navzájem  „šlapou po krku“. Každý by se měl naučit přecházet nevrlé nálady svých bližních mávnutím ruky, protože je to ten nejlepší způsob, jak se vyhnout ošklivým hádkám, při kterých bývá řečeno i to, co by nikdy nemělo spatřit světlo povrchu zemského. Někdy je lepší při útoku na naši osobu lepší držet jazyk za zuby, i když v některých případech je to hodně obtížné.

                Myslím si, že bychom si měli rozmyslet, jestli provedeme někomu nějakou hloupost nebo naschvál. jak jistě víme, dotyčná osoba může reagovat všelijak, a to záporně i kladně. Někdy může jít opravdu jen o takovou laškovinu, ale jestli se někoho dotkne, nemusí vždy pouze omluva stačit k tomu, aby vše bylo opět v pořádku. Někdy si dokonce dlouho lámeme hlavu nad tím, co máme udělat, aby se nás ten dotyčný už nezlobil. Lepší je mít s přáteli vždy dobré vztahy, protože nikdy nevíme, kdy můžeme potřebovat jejich pomoc.

                Myslím si, že snad každý z nás už někomu někdy něco provedl, přesně tak, jak to říká naše přísloví, a proto by si každý měl vzít vlastní ponaučení a jednat podle vlastních názorů a zásad. Určitě se v jakékoliv skupině lidí najde někdo s zákeřnými vlastnostmi a bude mu úplně jedno, jak se chová. My bychom mu ale neměli oplácet stejnou mincí, neboť jsme přece alespoň o kousíček lepší než on. Jestliže jsme to my sami, pak nezbývá, než jen doufat, že ostatní nás budou brát s rezervou. Každý by si měl ale rozmyslet, jak se bude chovat, aby ho pak nepřekvapily reakce ostatních.