Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vlak do Torenu 8

10. 05. 2005
0
0
1522
Autor
schyza

                                  Vlak do Torenu

                                        kapitola VIII. - Zpět doma

 

Vykročil.

Ruce prázdné, případné setkání s jakýmkoli žoldákem by ho stálo život. Ale život je jeden velký závod a závod je risk. A ať už byla sázka jakákoli, byl to pořád jen závod.

A pokud se někdo bál vsadit vlastní život, pak neměl šanci vyhrát. Mezi takové však Toran nepatřil. Né, že by chtěl zemřít, ale na druhou stranu by radši zemřel, než aby se stáhl do ústraní a sledoval, jak Samuel sedí na jeho místě a ničí jeho zem. Ano jeho zem, patřila jemu a najeho bedrech mělo ležet břímě vladaření.

On se měl starat o svůj lid. A to i za sázku svého života.

Kráčel lesem a skrz stromy pomalu viděl odlesk prvních budov. Byli to povětšinou, jen malé domky, které stály na okraji města, ale byl to Toren, jeho domov.

Blížil se domů ve svém triffovém oblečku, který mu měl nyní posloužit. Musel upoutat pozornost co nejvíce lidí, pak bude muset Samuel čekat až na jeho příchod do paláce. Přece jen si nemůže dovolit, jen tak ho zlikvidovat na ulici.

I proto se ho Samuel snažil zbavit, než se vůbec přiblíží k Torenu, ale bezúspěšně. Toran byl pln optimismu a div, že si po cestě nepohvizdoval.

Vyšel mezi první domy, když se z jednoho z nich vyřítil stařec. Popadl Torana a překvapeného ho vtáhl dovnitř.

Toran byl bezmocný. Překvapen útokem starce tak, že byl absolutně neschopný se bránit.

Jakmile se za oboumi zabouchly dveře, podařilo se Toranovi vysmeknout.

Chtěl se na starce vrhnout, ale všiml si, že je stařec beze zbraně. Nechápavě si starce prohlédl. Zadíval se mu do obličeje a udiveně se zarazil. Díval se do jeho prázdných očních důlků.

Než však stačil promluvit, pobídl ho stařec, aby se posadil a sám začal.

-Jistě se pane ptáš, jak jsem tě sem dostal a jak jsem tě vůbec viděl.; na chvíli se odmlčel.

Toran se styděl odpovědět, nechtěl se starce nijak dotknout, ale stařec měl absolutní pravdu, o tom nebylo pochyb.

-Cítil jsem tě! Hvězdy mi pověděli, že nás přijdeš zachránit. A když už si přišel, tak jsem tě cítil.

-Zachránit?; Toran byl natolik překvapený, že mu dělalo problémy přemýšlet s čistou hlavou.

-Ano! Zachránit před tím tyranem. On nemá nejmenší právo nám vládnout.

-To nemá!; vykřikl netrpělivě Toran a chtěl se zvednout. Chtěl jít a vyřídit si to se Samuelem.

-Počkej chlapče a nech mě domluvit! Jseš sice můj pán, ale není slušné přerušovat starší!; pokáral ho stařec a Toran se opět trochu styděl, a proto se omluvil a zůstal sedět, aby starce vyslechl, přece jen i on byl součástí jeho lidu a on musel lidu naslouchat.

-Samuel má nevídané schopnosti a ty tam nemůžeš jen tak napochodovat.; stařec se opět odmlčel, bylo vidět, že je starý a slabý, Toran ho chtěl přerušit, ale nakonec to přece jen neudělal a čekal až střec opět začne.

-Pokud tam jentak vtrhneš zabije tě a nebo zmrzačí jako mne! Bydlel jsem nedaleko paláce. Býval jsem dokonce rádcem tvého otce a krátce i tvého regenta, když pak jednou jsem přišel, že si lid stěžuje a dovolává se tvého nástupu na trůn, rozčílil se a během několika vteřin jsem již ležel na dlažbě před palácem! Bez očí se skonfiskovaným majetkem. A namísto soucitu stráží jsem se dočkal jen několika kopanců.; stačec domluvil a začal rychle oddychovat, byl starší a slabší než se zdálo. Toran začal přemýšlet, jak jen ho mohl někdo takový vtáhnout dovnitř, když neměl sílu ani delší dobu mluvit.

-Nechci být neuctivý, moudrý muži a rádče, ale mne nic jiného, než tam vtrhnout nezbývá.

-Jak myslíš chlapče! Pokud chceš zemřít, tak prosím! Ale s tvojí smrtí tvůj lid utrpí velkou ránu. Mne už to mnoho neublíží, mé dny už se dají spočítat na jedné ruce, ale mysli na ostatní!; stařec byl tak zesláblý, že usnul a domkem se šířilo jeho hlasité chrápání.

Toran se zvedl a chodil po místnosti sem a tam. Ten stařec měl pravdu, ale Toran nevěděl, co jiného by mohl udělat.

Musel vyrazit, dokud je světlo. Pokud by tam přišel v noci, nikdo by si nevšiml jeho zmizení, protože by si nejspíš nikdo nevšiml ani jeho zjevení.

Strach mu svíral hrdlo, jako ještě nikdy. Ten stařec měl pravdu, teď nemohl udělat chybu, nešlo o něj, ale o jeho lid. Byl tak blízko a přece si nevěděl rady.

Nakonec se rozhodl a vyrazil z domku na ulici. Neměl jinou možnost nebo o ní nevěděl, a tak si to namířil přímo k paláci.

Během prvních dvou ulic už se za ním scházel hlouček lidí, kteří ho pozorovali a dohadovali se, zda je to opravdu on.

Neotáčel se a neodpověděl jim. Pokračoval dál a jak se mu zdálo, tak všechno vycházelo, jak on chtěl. Všiml si několika Samuelových lidí, kteří ho z povzdálí sledovali. Jakmile však spatřili hlouček lidí, otočili se a spěchali nejspíš do paláce.

Netrvalo dlouho a hlouček lidí se změnil v dav. Následovali ho ulicemi Torenu, což mu dodávalo odvahy a navíc absolutní imunitu.

Pokračoval dál, čím dál tím svižnějším krokem, až se konečně dostal k bráně do dvora impozantního paláce.

Věděl, že zde ho lid opustí. Bez vyzvání nebo důvodu nesměli občané do dvora.

To bylo opatření už od pradávna, aby nedocházelo k pokusům o zavraždění vládců a jejich blízkých.

Torenští vládci však nikdy nedávali svému lidu moc příležitostí k tomu, aby se na ně hněval.

Toran vstoupil branou do dvora a sledoval, jak se k němu blíží první strážní.

-Co tu chceš cizinče?

Toran se začal hlasitě smát a voják jen s údivem přihlížel Toranovu záchvatu smíchu.

-Takže ty se ptáš krále, co dělá na svém dvoře?!

-Krále?! Nedělej si ze mne blázny cizinče nebo tě to bude stát život!; pohrozil mu voják a pkynul k jeho zbrani.

-Zavolej mi Samuela! Mého regenta!

-Přestaň vtipkovat! Velebný pán se připravuje za několik málo okamžiků má být korunován.

Toran byl omráčen zjištěním, že má být Samuel korunován již teď, ale na druhou stranu mu to, tak trochu hrálo do karet. Protože v takovou významnou chvíli se zde sejde rada.

Bylo tomu tak a vojáci museli kvůli tomu nechat Torana Toranem a věnovat se nově příchozím, kteří se pomalu kupili. Pomalu začali plnit nádvoří a Toran se rychle vmísil mezi ně. Vojáci pomalu zapomněli, že tu kdy kdo podobný byl a věnovali se svým úkolům.

Příchozých ubývalo, už se nehrnuli na nádvoří v takovém přívalu, až se zdálo, že jsou již kompletní.

Zazněl gong a Samuel vyšel na schodiště, jen několik metrů od Torana.

Jakmile ho Toran spatřil projela jím taková vlna vzteku, že měl co dělat, aby nevylétl na schodiště a namístě mu nezlomil vaz.

Poslouchal Samuelovi lživé žvásty a čekal až přijde jeho okamžik. Nemusel čekat moc dlouho, protože Samuel přešel k tomu, že se našlo Toranovo mrtvé tělo.

-Opravdu!!!; zařval Toran a davem to hlasitě zašumělo. Šum se šířil davem, ale ani Toran ani Samuel si ho nevšímal.

Dav se rozestoupil a Toran měl volnou cestu k schodišti. Samuel měl dvě možnosti jak se chovat, buď Torana přivítat a nebo tvrdit, že to není on.

Toran šel uličkou a čekal, kdy se někdo pokusí ho zabít, ale nic se nedělo.

Vystoupil dva kroky pod Samuela a otočil se k davu čelem. Vyslovil tak své pohrdání vůči Samuelovi, který za ním zatím skřípal zuby.

-Tímto vítám svůj lid! Ujímám se vlády a ...; nedořekl to ucítil, že se něco děje a právě ve chvíli, kdy na druhé straně nádvoří jeden ze Samuelových zmáčkl spoušť, uskočil stranou.

Zelený paprsek prolétl nad všemi zúčastněnými a jen o několik málo centimetrů minul Toranův bok. I tak se paprsku povedlo ho popálit. Toho si však Toran nevšímal.

Schodiště se rozzářilo rudými plameny.

Toran to sledoval s tichým klidem. Plameny zmizely. Samuelovo nepříliš kompletní tělo dopadlo na výbuchem poničené schodiště.

-Ukliďte to! Dělá se mi z toho zle!; pronesl Toran a sledoval místo odkud vyletěl paprsek. Muž už utíkal, co nejdále od shromážděného davu.

To byla velmi špatná volba.

Nad hradbou se mihl temný stín.

Stála tam Katuma, v celé své kráse.

Muž na ni namířil svou zbraň, ale než stačil zmáčknout spoušť, protla Katumina ohromná tlapa lidský trup. Vyhřezlá střeva spočívala muži po kolena.

Zavrávoral, ale než stačil dopadnout, zakousla se mu Katuma do krku. Její skrvavené tesáky projely tepnami. Krev jí prýštila od tlamy.

Až nakonec oddělila hlavu od trupu. Ta dopadla do písku a odkutálela se stranou.

Katuma rozčílena křehkostí lidských krků, nechala jeho tělo volně svést do písku.

Pomalu se vydala směrem k davu. To už z davu vyběhla další skupinka vojáků. Odjistili zbraně a namířili na Katumu.

-Dost!! Dejte ty zbraně dolů a nechte jí projít!!; zařval Toran. Vojáci vyjeveně ustoupili, ale zbraně si pro jistotu nechali odjištěné. Sami teď nevěděli, co mají dělat, jejich pán byl mrtev, a pokud chtěli přežít museli poslouchat toho nového.

Toran pohladil mohutné zvíře a pronesl k ní pár zdvořilých díků. Jejich rozhovor nebyl příliš dlouhý a Katuma již opět zmizela za hradbami.


Android
14. 05. 2005
Dát tip
Tomu říkám převrat... tedy, opětovné nastolení moci... !

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru