Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Žít s nimi

31. 08. 2005
5
0
4514
Autor
Induan

Mám strach a nemůžu spát

Je půl druhé ráno. Vrátilo se to. Moje přeludy jsou po šestnácti letech zpět. (Moment, půjdu jen zavřít balkon, protože tam vidím věci, které nejsou.) Začalo to loni, když jsme seděli s pár známými dlouho po půlnoci na zahradě u skleničky a bavili se o tom. Najednou se zeptali: "Jak víš, že to nejsme my?" a mě najednou poskočil ohryzek v krku a jejich tváře se mi na okamžik před očima proměnily. Polil mě chlad a zůstal jsem sedět jako přikovaný. Pár vteřin bylo ticho a já se bál uhnout očima. Bez hnutí jsem se díval do jejich tváří s vyděšeným výrazem. Pak se zasmáli a začali jsme se bavit o něčem jiném. Nuceně jsem se bavil taky, ale zbytek nocí, které jsem s nimi trávil v jednom domě jsem si kliku dveří začal zajišťovat židlí. Pak už jsem tomu ale nepřikládal větší vážnost a když jsem se vrátil domů k ženě, myslel jsem si, že je už všechno v pořádku. (Musím nahlídnout do kuchyně, zase se mi zdá, že se tam něco pohnulo.) Pak jsem asi měsíc po návratu seděl pozdě v noci u počítače a manželka mě přemlouvala, abych už šel spát. Zhasnul jsem monitor, ale dál jsem seděl potmě v křesle a odmítal ulehnout do manželského lože. Ale když jsem tak seděl pár minut, upadl jsem najednou do nějakého transu a viděl chvilku před očima různé výjevy v náhodném sledu. Manželka se najednou z nepochopitelných důvodů ke mě vrhla s takovou hbitostí, jakou jsem nikdy u člověka neviděl. Jako šelma na oběť. A v té tmě jsem proti oknu viděl její siluetu. A nebyla to ona. A její obličej, který na mě zblízka civěl, to nebyla tvář člověka. Bezděčně jsem vykřikl. (Vydržte, musím se jít vymočit. Pořád se bojím, že na to cestou narazím. Rozžínám světlo, aniž bych nahlídl do chodby.) Ona se po mém výkřiku taky lekla a vrátila se na svou část lůžka ve své běžné podobě a já se celý vystrašený uložil na druhou půlku a nenápadně se od ní odsunul. Ale říkal jsem si, že jsem se jen lekl. Tohle se mi od té doby stalo mnohokrát. Hlavně, když jsme se v noci hádali, protože jsem tajně vstal a ona si to nepřála. Nepřála si, abych se v noci procházel po bytě. Pořád mě pozorovala a když jsem zašel do kuchyně, šla za mnou. (Ještě pro jistotu zkontroluju znovu balkon. Ok, nic tam není. Víte, pořád se musím ohlížet, pořád mám pocit, že za mnou někdo z nich stojí. A když rychle zhasnu a otočím se, je tam stín. Někdy i obličej. Proto raději zhasínám pomalu, abych jim dal včas vědět, že jdu spát.)  Nakonec jsme se s manželkou dohodli, že bude spát v jiném pokoji. Nevím, jestli tady opravdu jsou, ale pořád mám pocit, že se v noci něco plíží po balkónu. A přišel jsem na zajímavý způsob, jak je vidět kdykoliv. Stačí si v noci nasadit sluneční brýle. Ale oni to vědí a když je beru do ruky, rychle mizí. Jdu spát, doufám, že dnes nepřijdou. Mám pocit, že stojí kolem mé postele, když usnu. Musím se přikrýt až po krk, aby na mě ty ruce nesahaly. A zavřít oči a neotvírat je moc prudce. A nedívat se směrem k balkonu. A neprohlížet si potmě manželku, kdyby přišla.


Ostrich
06. 02. 2006
Dát tip
Moc veselé čtení to tedy není. Vzpomněl jsem si na ten americký film o matematikovi, který všude viděl agenty CIA, jak se to jen jmenovalo... ještě že máme vyhledávače: Čistá duše, o J.F. Nashovi. Mozek člověku zrežíruje cokoliv, když v něm padnou filtry, stačí si vzpomenout na to, jak jsme v noci přesvědčeni o jakémkoliv snu, že to je pravda... * Lékem je upřímnost, tj. vědomé posílení filtrů. Ty závorky jsou zajímavé, podívat se na sebe shora ve chvíli, kdy je člověk schopen psát... Nepřepínat se přitom, protože jeden nikdy neví, kdy se ten náš "vzorec synapsí" může přeskupit do jiného stejně jako ICE-9. Sranda to tedy moc není, ale horor to být nemusí. Posilovat strach nemá smysl, lepší je posilovat vědění, pochopení.... Tam bych do budoucna směřoval i text...

Induan
06. 02. 2006
Dát tip
Nebude to tak vážný :) Spíš bujná fantazie. I když díky cukrovce jsem párkrát měl opravdový halucinace. Ale schizofrenií naštěstí netrpím :)

Induan
06. 02. 2006
Dát tip
mimochodem film Čistá duše je jeden z mých nejjoblíbenějších a i když neřeším stejný problém jako John Nash, i tak se můj život jeho v lecčems podobá (jemu ztěžovali jeho psychický problémy život a věnování se na plno tomu, v čem byl dobrej a mě zase ty moje i když zdaleka ne tak vážný)

Kytiii
02. 09. 2005
Dát tip
jo docela dobrý a strašidelný příběh... ale na mě je příliš nepropracovaný...

Induan
02. 09. 2005
Dát tip
Ok, pokusím se propracovat...

Kytiii
02. 09. 2005
Dát tip
:o) až to uděláš, pošli avi...

rjGee
31. 08. 2005
Dát tip
je to super, akorát doporučuji změnit fet. třeba místo papíru koks. nebo místo stilnoxu starej dobrej rohypnol, nebo místo chlastu občasné hulení, prokládané procházkami, nebo cyklistikou kolem jezera. dávám ti ty jejich hvězdičky. dobrou joe.

!t.

Nicollette
31. 08. 2005
Dát tip
hele nebýt těch závorek tak je to dost důvěryhodné, ale tim, jak furt čtenářovi vnucuješ, že se deš podívat na balkón, jestli tam nejsou, tak to je dost.... na sílu budu teď mluvit hypoteticky, pokud je to, co píšeš, pravda... nepřijde mi to až tak hrozné... že je cítíš v bytě a koutkem oka vidíš jejich stíny jak se pohybují... když to vezmu duchovně, oni možná exitujou a pokud ti neubližujou, je zbytečný se trápit tim, že tu jsou... chce to jen smířit se s tim.... když to vezmu racionálně, jsou to jen představy, které vychází ze sledování televize, čtení knížek a bůhvíčeho, občas si to vsugeruješ - že tam něco je... (ale co když je??) .... ačkoli nrvim, jestli ti věřit, popsal si něco, co se stávalo mně... ne že bych lezla po bytě a hledala strašáky ve skříni, ale ... doma vidim jen jednoho, a vidim ho tak, že ho fakt vidim.... ostatní potkávam venku a trvalo mi, než sem přišla na to, že bych se neměla bát... nevim proč sou, ale vim, že ti ublíží, jen když budeš slabej a necháš je... samozřejmě to může být jen výplod fantazie, ani jedno nepopíram... a ještě s tou tváří tvé manželky... já sem to teď napsala v poslední povídce, takže se nechci opakovat... s timhle ještě nevim jak, proč a co to je, ale vim, že to neni fantazie, protože to opravdu vidim.... čili když nejsem magor já tak ty taky nebudeš napsáno čistě hypoteticky těžko se věří.. no možná seš na začátku a nevíš co s tim... tak ať už tak nebo ona, hodně štěstí...

Nicollette
31. 08. 2005
Dát tip
kurvadrát.... to mělo bejt soukromě.... hmmmmm.....-// mimochodem, píšeš se mezi nimi... ne li snad mezi nima :-)

Rabb
31. 08. 2005
Dát tip
Souhlasím jak s Nicollette, tak i se Scampem. Závorky jsou fajn, ale pro mne jich je tam příliš mnoho. Vyznívá to ke čtenáři opravdu dotěrně... Strach to ve mně nevyvolalo, i když konec se mi zdál nejděsivější... Scamp: Ať žije Stephen King!!!

Rabb
31. 08. 2005
Dát tip
Ano, ano, Edgar Allan Poe byl skvělý autor... I on mi pomáhal s utvářením stylu psaní... Asi půjdu pro lopatu, objednám si letenku, poletím ho vykopat a znovu ho zakopu na Řbitovu domácích zvířátek...

Garth
31. 08. 2005
Dát tip
Zajímavě mrazivé. Já měl zas kamaráda, který slyšel hlasy. No, teď už je neslyší. tip

REDH0T
31. 08. 2005
Dát tip
dobrá věc - solidní psychodance :o)

Fehu
31. 08. 2005
Dát tip
3z5

Induan
31. 08. 2005
Dát tip
Dík. Kéž by to byla zcela fikce... (včetně závorek ;) ) A samozřejmě se omlouvám za hrubky. Nimi samozřejmě, ne nimy, atd.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru