šílenec ii

a pak když sedím ve vlaku a vidím starou ošklivou obtloustlou ženskou chtěl bych jít k ní a říct víte jste krásná ta první ztracenýma očima by měla radost z vánoc že cinkaj píšu si na ruku - v nezvykle básničkově plodném období asi brzo umřu a lidi se na mě divně dívaj chtějí se unést do Palatálie - možná brzo umřu nebo jenom před očima si stárnu

Dnes jsem byl poprvé
blízko zešílení
bylo to uplně jiné
než jsem si kdy představoval
měl jsem studené ruce od piva
a to absolutní prázdno které mi
hučelo hlavou jako hodinový vlak
jsem přijímal jenom s apatickou
uhrančivostí
žádné lámané sklo
a výstřely z pistole
ni tříštící se křídla holubů
(možná před tím)
jen absolutní prázdno
jako když se za oponou už ani nepohybujou stíny
(někdo vykřikl dnešní den mi pod okapem
umíraly siluety)
haloooo!!!
tam za očima modrá mokrá stěna
parkrát jsem se usmál ale ani
jednou jsem to nevnímal
ani teď mrzím a posílám do ztracena
jéééé jiřííííík
takova podivná podívaná
i jééé svíííítííííš
to prázdno bylo nesnesitelné
i poznámka pod čarou nebylo to už
šílenství jenom tvůj život, voe mellarius Gregorius

---