Drakobijce

Je z pohádky či odkud přišel znenadání?

Prý hlavy stíná sedmihlavé sani

Má těžkou zbroj a pevný meč

Teď kvůli Tobě dá se v seč

Najdou se někdy trápení co pustíš z hlavy celkem lehce

Však hlavy téhle sedmihlavé Tvá mysl jen tak pustit nechce

Už jenom jejich jména teď v nadechnutí tobě brání

Tak proč se mi jen někdy zdává že každou chráníš vlastní dlaní

První má jméno Smutek a v nohách postele Ti věrně spává

Druhá je Bolest jenž před svítáním za záclonou stává

A třetí Strach jenž vábí temné děsy

Bratří se k Zoufalství pod kůží skrytý kdesi

Pátá má jméno Zklamání co za víčky tak hořce bolí

Zlá Samota pak další je a rány Tvé Ti sype solí

Však nejhorší je poslední a Propast Bezedná je jméno její

a nad tím pádem do hlubiny andělé naši v oblacích se chvějí

Probuď se ze sna, milá má kohouti kokrhají

Nech sklouznout stíny z víček svých přízraky odlétají

Po nocích probdělých svádíš svůj tichý věčný boj

den za dnem Spíš Tobě přísluší ta zbroj

A drakobijce?

Teď sklání se a líbá v šeru spící krasavici

Odkládá přílbu, a náhle zazní pár rolniček mu na čepici

...a zazvonil zvonec...