Lorelei

 Lorelei (od H. Heineho):

 Co značit to má, nevím vskutku,

proč padl na mě náhle splín,

tolik bolu v něm a tolik smutku,

v mou mysl vkrádá se jak stín,

 Je mrazivo, a už se stmívá,

Rýn mátožný, jak ve spánku,

a hřbety hor jasné jak hříva,

pokrývá zář červánků,

 Tam sedí, na vrcholku zcela,

ta bytost nádherná - a také zdravá,

ač sálá z ní, žár neztrácela,

vlasy zlaté své si rozčesává,

 Zlatým hřebenem své vlasy česá,

a píseň jímavá jí od rtů zní,

srdce ustrne - a srdce plesá,

divoce prahne po trýzni,

 Muži v maličkatém člunu,

stala se ta píseň stravou,

zrak k ženině svůj zdvihá lůnu,

útes nevidí - ni vodu dravou,

 Nakonec vlnami pohlcen,

člun, muž - i jeho plán,

splnit té písně tklivý sen,