Balada o světě očima Villona

 Balada o světě očima Villona:

 Stoletá válka pominula,

dva válčili - až skápli oba,

z mocných rázem je jen „nula“,

dravce nového je teďkon doba,

 Kde bují mor - tam doutná zloba,

jedinec prý se „hlavním“ stane,

pche - mocný sám rád zrno szobá,

toť ráj, víra, svoboda - pro vybrané,

 Ostatních příbytky zadupané,

věčným jsou mementem pekla brány,

z popela nepřátel zášť jen vane,

ten, kdo je napadán, též dá rány,

 Falešné stopy jsou obstarány,

hlavně když strach tu s hněvem vzplane,

zločin ukrutný jen zostří hrany,

toť ráj, víra, svoboda - pro vybrané,

 Na dveře násilí zotvírané,

už nebuší fanatik - jsou dokořán,

snahy o sblížení potírané,

dotváří mocných zhoubný plán,

 Z mocných soupeřů je posléz klan,

jehož nesvrhne jen tak něco, pane,

dav bědných je silně rozeklán,

toť ráj, víra, svoboda - pro vybrané,

 Kdo v válce své zavčasu neustane,

s údivem zjistí, že vše ztratil,

krev na rukou, hrdlo vychlastané,

svinstvem je - co jiným zhatil,

 Kdo prachy chce - ten války platil,

kdo moc chce - chce hovádko vydeptané,

cíl mocných se s zločiny nevytratil,