Čtvero ročních dob

Jak těžítko skleněné
přede mnou tu chladně ležíš.
Když tě vezmu do dlaně,
hned se celá rozesněžíš.

Hned při jarním úklidu
dám pryč všechnu zimní veteš.
Vezmu tě na Floridu,
snad tam teplem porozkveteš.

Korunku máš ze zlata,
váží jen dvě trojské unce.
Na lehátku nahatá
záříš jako letní slunce.

Shrabu tvé spadlé listí,
podzim okenicí tluče...
Až tvé kroky znejistí,
seschni se mi do náruče.