Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se:: Balada ze samoty a ticha ::
07. 02. 2007
3
6
1479
Autor
Bask
Pokus o baladu villonského typu na nevillonský námět... rytmus je mou rakovinou
už je ráno, nebo se stmívá
já už v koncích jsem s dechem
ze tmy oko se na mne dívá
a ve vzduchu nálada tak tklivá
jsem v koncích s dechem, to tak bývá
Dny vrací se svým koloběhem
však kolik jich ještě zbývá
proč modlitbu do huby si berem
mé střípky víry nikdo neposbírá
a satan, ten má oka sivá
jsem v koncích s dechem, to tak bývá
Do husté tmy noří se den
zpěvák Ticha píseň zpívá
o zavřené bráně v Eden
pro těla teplá, těla živá
pro mne ji nikdo neotvírá
jsem v koncích s dechem, to tak bývá
Mé tělo našlo místo v hrobě
však duše má, ta neumírá
zůstala tu - sama sobě
a v koncích s dechem, to tak bývá
6 názorů
Usmáty_autor
04. 03. 2007
No, rytmus tam nevillonovsky hapruje,
ale něco tam cejtím:
Obloha má rudý nádech,
po ránu se mi vše stmívá,
srdce je mi dýkou v zádech,
pouštní písek vinu smývá.
Nic se ve mně neusmívá,
výsměch tvář má často mívá.
Miluji pro mne zhoubný dech,
Věčnost je mi pomíjivá,
má loď se kývá - nezná břeh
:-))) Muamarek