Mám strach...

ještě jedna ze šuplíku, která na mne promluvila. Na mne, nebo o mně, co na tom záleží...

Mám strach, že nejsi takový, jakého jsem si vysnila
- milý a dobrý, co nedovolí, abych si křídla spálila,
jak motýl padlý do plamene svíčky.
Moci tak ještě věřit na sudičky a na kouzelné ryby...

Chci ti být otevřenou knihou, chci abys uměl ve mně číst.
Chci ti být  milý dobrým chlebem, který rád budeš denně jíst
a nikdy se ti nepřejí.
I když nám hvězdy nepřejí a často dělám chyby.

Mám strach, že ty jsi takový, jakého jsem si vysnila.
To jen já, jako plamen svíčky, jsem tvoji touhu spálila
a vím to, není to tvá vina,
to jen já, jenom já jsem jiná, než jsem věřila a chtěla být.

Chtěl jsi být pro mne otevřenou knihou, kterou bych ráda měla číst?
Jen můj strach, má obava mi velí, neobrátit už další list.
Bojím se milý sama sebe,
bojím se, že mé srdce zebe a nedokáže tě nasytit...

---