Toť otázka!

Povídal mi kamarád
onehdá,
že si občas tuze sám
připadá...
Že když na něj dolehne
samota, stesk, tíže,
v osamělých nocích si
do deníčku píše...

Povídám mu, příteli,
můj milý,
vysvětluj mi ten problém
jen chvíli
- je mi na mou věru
těžký k pochopení,
obávám se, tvá slova,
sotva něco změní:

Kdyby sis psal v teskných dnech
byl by to deníček.
Večer, tuším, asi v sedm
bývá večerníček
                                                                        (Hezký pořad pro děti
                                                                         ... z minulého století)
Dítě ovšem dávno nejsi,
jsi už starší ročník,
pokud po nocích si píšeš,
pak to bude - nočník!
                                                                       

---