Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Skladba č. 4

28. 05. 2007
20
65
7210
Autor
Lakrov

Musí to rádio tak řvát? Ne, stejně už ho nikdo neuslyší.

 


 

Ten den bylo taky tak hrozné vedro. Seděli jsme ve stanu. Starém s podsadou. Turistický kurz. Nebo se tenkrát říkalo branný? Branci a... brankyně, branky? Branky jsou lepší, výstižnější. Každý myslel především na zásah, na průnik.

Naaranžovals mi levou ruku na hmatník a pravou mě naučil přejet po strunách. Pak ještě jednou. Pomaleji a rozloženě. Pět tónů; od nejhlubšího k nejvyššímu.

Od jak dávna si jejich zvuk nedokážu vduchu vybavit? A najednou je tu opravdový.

A pak jsi ze druhé kytary začal té mojí skákat do řeči. Jako by si ty dvě spolu něco domlouvaly; a to mě mátlo. Ale tys mi pohybem brady a snad taky očima naznačoval, ať to nevzdávám, ať se neztrácím, ať jim neodmlouvám a držím... rytmus.

Najednou bylo znát, že se nehádají. Že jen jedna hraje, aby druhá mohla tančit či zpívat. Spíš zpívat, protože jak by mohla kytara tančit? Pomáhaly si. Jako by pluly na jedné lodi.

Ten den odpoledne nás učili jezdit na kánoi.


 

Tvářil ses zkušeně a důležitě. A vykládal přitom takové nesmysly. Bylo hezké být v onu chvíli zrovna na onom místě. Člověk by měl žít nejvýš tak do padesáti. To jediné si z těch nesmyslů pamatuju. A pak pět tónů, kterými to všechno začalo. Byly v G-dur? Jejich posloupnost působila jako otázka, když zazněly na závěr.

Ale důležitost otázky se snižovala, když zazněly druhý den a za týden. A zdálo se samozřejmé, že mohou zaznít kdykoli znovu. I když jsme se přestali vídat tak často. Třeba za pět, za deset nebo za dvace let.

Ne za dvacet už ne, protože devatenáctého léta zazvonil telefon a hlas z druhé strany se ptal, jestli může otevřít poštu, adresovanou mně.

Že vlastně ani není zavřená.

Protože je to dopis o Tobě.

A že mám být za hodinu o sto kilometrů jinde. Kvůli tobě. A že už tě tam neuvidím.

Kolik metrů je potřeba ujet za sekundu, aby to dalo za hodinu sto kilometrů? Věděl bys to? Šestnáct let po maturitě, patnáct před padesátkou. Slovo sekunda mě kdysi uvádělo do rozpaků. Copak jsi na tohle všechno zapoměl?

Ten spěch byl zbytečný. Datum v dopise včerejší. A otázka, nesená těmi tóny, zůstala nezodpovězená.


 

Je mi z toho vedra najednou zima.

Kdybys mohl vědět jak! si občas přeju, abys tu byl!


 


 


 


 


Původní verze

Ten den bylo taky tak hrozné vedro.

Seděli jsme ve stanu, takovém tom s podsadou.

Turistický -- nebo se tenkrát říkalo branný? -- tábor.

Branci a... Brankyně, branky? Branky je lepší.

A vystihuje to skutečnost.

Každý myslel především na zásah.

Naaranžovals mi levou ruku na hmatník a pravou mě naučil přejet po strunách.

Pak ještě jednou. A pomaleji. A rozloženě.

Pět tónů; od nejhlušího k nejvyššímu.

Od jak dávna si jejich zvuk nedokážu vybavit?

A najednou je tu. A nahlas.


 

A pak si ze druhé kytary začal té mojí skákat do řeči.

Jako by si ty dvě spolu něco domlouvaly; a to mě mátlo.

Ale tys mi pohybem brady a snad taky očima naznačoval, ať to nevzdávám, ať se neztrácím, ať jim neodmlouvám a držím... rytmus.

A najednou bylo znát, že se nehádají.

Že jen jedna hraje, aby druhá mohla tančit či zpívat.

Spíš zpívat, protože jak by mohla kytara tančit?

Pomáhaly si. Jako by pluly na jedné lodi.

Ten den odpoledne nás učili jezdit na kánoi.

...

Tvářil ses zkušeně a důležitě. A vykládal přitom takové nesmysly.

A bylo hezké být v onu chvíli zrovna na onom místě.

Člověk by měl žít nejvýš tak do padesáti. To jediné si z těch nesmyslů pamatuji.

A pak těch pět tónů, kterými to všechno začalo.

Byly v G dur?

Jejich posloupnost působila jako otázka, když zazněly naposled.

Ale důležitost té otázky se snižovala, když zazněly druhý den a za týden.

A zdálo se samozřejmé, že mohou zaznít kdykoli znovu.

I když jsme se přestali vídat tak často.

Za deset let. Nebo za dvacet... ne za dvacet už ne, protože devatenáctého léta zazvonil telefon a hlas z druhé strany se ptal, jestli může otevřít poštu, adresovanou mně.

Že vlastně ani není zavřená.

Protože je to dopis o Tobě.

A že mám být za hodinu o sto kilometrů jinde. Kvůli tobě. A že už tě tam neuvidím. Kolik metrů je potřeba ujet za minutu, aby to dalo za hodinu sto kilometrů? Věděl bys to? Šestnáct let po maturitě, patnáct před padesátkou. Copak jsi i na tohle zapoměl?

 

Ten spěch byl zbytečný. Datum v dopise včerejší. A otázka, nesená těmi tóny zůstala nezodpovězená.


 

Je mi z toho vedra najednou zima.

Kdybys mohl vědět jak! si občas přeju, abys tu byl!


65 názorů

Lakrov
26. 01. 2009
Dát tip
Pro mylenka: > No, to je ale blbej názor! Už tenkrát se mi zdál blbej :-) > jen si říkám...ále, radši nic... To je tak schválně. Navíc, přátelství v šestnácti je silné pouto.

Marcela.K.
26. 01. 2009
Dát tip
Člověk by měl žít nejvýš tak do padesáti... No, to je ale blbej názor! ;-) Mně se to druhý líbilo víc...asi proto, že jsem si to četla znova a nehltala tolik... nechtělo se mi hledat chyby, ani chválit úpravu... jen si říkám...ále, radši nic :-)

Lakrov
13. 08. 2008
Dát tip
Pro danka.: Já vím.

Lakrov
11. 08. 2008
Dát tip
Pro ponožky: Těžko Vam dokážu nějak pomoci. Snad něco veselého... moment

Lakrov
11. 08. 2008
Dát tip
Pro ponožky: Omlouvám se, že se vnucuji, ale zkuste prosím ještě tuhle. Trochu sovísí s naší pár vteřin starou komunikací.

Lakrov
04. 06. 2008
Dát tip
Pro Laura Eleonora Tohle už je promeškané dvanáct let. Ale napsané opravdu až vloni. Nejlepší kamarád ze školy to byl.

Lakrov
04. 06. 2008
Dát tip
Avízo pro Laura Eleonora

Mvek
10. 05. 2008
Dát tip
Mně se stejně nejvíc líbí ten "prolog", sice má pro mě asi jiné poselství, než měl mít, ale strašně mi připomínal reklamy na jeden film vloni, které nesly například nápisy: "Poslední člověk na Zemi, ať zhasne světlo"

Lakrov
23. 04. 2008
Dát tip
Pro Arwennn, domin.go, Winter: Sháníme příklad patosu? Zkusím hned jeden nabídnout. Jest toto patetické? Zvláště v druhé části, či závěru, smím-li napovědět. A jestli ano, je patos chybou? Proč na to loni nikdo neupozornil? Není náhodou upozorňování na nevhodný patos pouze módním hitem Písmáka posledních měsíců? :-)

Lakrov
02. 01. 2008
Dát tip
Mám co říct (aspoň v to doufám). Snad je to dobře. Mně Tvůj vstup dostatečně srozumitelný není :-)

Lakrov
07. 12. 2007
Dát tip
Zdá se, že píšeš víc, než píšeš. Já jsem zatím stále trochu v ilegalitě ( trochu taky taková malá kubánská revoluce :-) )

Lakrov
12. 11. 2007
Dát tip
Pro rebecca13: Předpokládám, že by Ti tedy dnes nepomohlo ani to obligátní přání dobré noci (to poslední:-) ) Navíc by trochu degradovalo můj původní text. On nebyl napsán ze srandy, ale když na to tak zpětně koukám, takhle je to asi lepší. Dík a neber si to ve zlém :-) Není to.

Lakrov
12. 11. 2007
Dát tip
Pro rebecca13: 49° 26' 0" North, 14° 8' 0" East (a dva kroky zpátky a úkrok doleva)

Lakrov
07. 09. 2007
Dát tip
Avízo pro Wiski

crayfish
03. 09. 2007
Dát tip
Pro Lakrov: To jsem nebyl já, to Matyáš. Já to jenom zaslechl, ten příběh. Až budeš mít chuť, přečti si "Co já vím o lásce". Právě jsem to hodil na Písmáka. :-)

Lakrov
03. 09. 2007
Dát tip
Pro crayfish: Bodeť by ne :-) (když vím, že by sis někdy chtěl zahrát s Erikem C.)

crayfish
03. 09. 2007
Dát tip
Zásah! :-)

protože slyším ty kytary přeci:o)

Lakrov
10. 07. 2007
Dát tip
Pro setricku.slunicko1: Proč? (Ale co je vlatně - zrovna mně - do toho?) Děkuji za pochopení a sympatii.

mi se to moc líbí,moc!! Posílám tip a oblíbené!!!

How I wish, how I wish You Were Here...

...t.

Lakrov
03. 06. 2007
Dát tip
Pro Don´t_worry: > proč avízo? Před časem jsme spolu diskutovali na Vaší pohádkou 'Král Bouří'. Takže se 'známe'. A avízo je skoro jediný způsob, jak zde přilákat čtenáře. > Zapůsobil na mě ten text jako letmo rozmazaný pohled, který člověk čte, aniž by třeba rozumněl...sám o sobě mu říká, že je to něco hezkého... Připadalo mi, že by to takhle mohlo působit a děkuji za porozumění, obsažené v té minulé větě. Kvůli takovým stojí za to jít spát o hodinu později. > Strohost, uřezanost... maartin má pravdu (bylo to ještě horší, než jste přišla :-) ) > z nějakého vyššího cíle usekané? O jednotlivých, osamělých tónů (slov) přes něžně znějící akord až po závěrečnou zničující symfonii. (Znáte předlohu? - přesněji řečeno její zvukovou složku) Budu se těšit. A napište zase pohádku.

Říkala jsem si, že když už se mi ta avíza pomalu kupí, tak nějaké prostě odstřelím, jiné dílo zkusím poctivě přečíst. A začala jsem hned tímhle, skoro osudovost. Sice nechápu, proč ta avíza, ale asi, abych začala zase číst:) Zapůsobil na mě ten text jako letmo rozmazaný pohled, který člověk čte, aniž by třeba rozumněl...sám o sobě mu říká, že je to něco hezkého, to vzpomenutí si na někoho. Bohužel jsem alezároveň s dílem přečetla všechny názory a musím se ztotožnit s maartinem, který říkal něco ohledně strohosti, uřezanosti. Ty věty mi přijdou jakoby byly (alespoň ze začátku) z nějakého vyššího cíle usekaný. Možná ten rytmus. Každopádně mě to rušilo, nedokázala jsem z toho vyčíst záměr. Děkuju vám za (možnost)čtení, někdy naviděnou.

Jolana19
02. 06. 2007
Dát tip
vzpomínky?..ptáš se na váhu vzpomínek?..to záleží na tom jaké jsou..někdy nejdou unést..to mi věř

Lakrov
02. 06. 2007
Dát tip
Pro Jolana19: Děkuji za (od Tebe tolik vzácný) komentář. Teď, skoro týden po zveřejnění, začínám tušit, že ta dvě slova, o nichž se zmiňuješ, tvoří možná jakési těžiště celého, toho téměř nehmotného, příběhu. Nelíbí se mi křičet tučným písmem. Kolik váží vzpomínky; ty které většinou moc netíží? Tahle vyplavala snad jen proto, že dcera ten den odjížděla na turistický kurz a syn maturoval. Jestliže vzpomínka vyplave, pak je (z fyzikálního hlediska) její vztlak pozitivní, což je v naprostém rozporu s druhou částí jejího obsahu. Vznášíme se v tom moři odpadků na podivných bójkách...

Jolana19
30. 05. 2007
Dát tip
ta nová se mi líp čte..opravdu..teda Leni víš, že ze mne dostat slovo je skoro zázrak..?..:-))..děkuji ti..moc..možná jen se tam teď slova "takové" a "jak" docela ztrácí v textu a asi měly být víc zvýrazněny, i v tom první byly docela málo zviditelněny, tak to snad i mělo být..jen jsem si toho všimla :-))..

Skřivan
30. 05. 2007
Dát tip
Jo, ta sevřenější upravená verze působí na první pohled lépe. Člověk má spíš chuť se začíst.

Korála
29. 05. 2007
Dát tip
Zvláštní. Dobrý. Hezký. Koukací. A zaujím. Tipec.

maartin
29. 05. 2007
Dát tip
lepší to je, graficky určitě - ale věty se mi zdají až nesnesitelně krátké, navíc - přiliš často začínají A... sám to používám, bo to zvyšuje proudivost textu (v hodně dlouhých souvětích jako přestávka na nádech), ale tady - v tak krátkých větách - je toho až příliš, hlavně v první půlce

avox
29. 05. 2007
Dát tip
Nerada figuruji v roli pokusného králíka :-)) ale stalo se. Svůj názor jsem řekla. Teď vidím téměř stejný (nebo úplně, musela bych si to vytisknout) text, roztažený nad možnosti mého monitoru, takže se dalšího hodnocení vzdávám, ty jsi autor, je na tobě, jak realizuješ své představy...

Lakrov
29. 05. 2007
Dát tip
...a Tebe taky (avizovat; pro Jolana19)

Lakrov
29. 05. 2007
Dát tip
Děkuji všem za názory; k mému překvapení kladného obsahu. Šlo tentokrát spíš o pokus: Něco ze sebe vysypat, přečíst, opravit jen chyby, co jsou hned viditelné a takto 'nehotový' text zveřejnit. Jindy to trvá týdny nebo měsíce, než 'pustím dítě do širého světa' :-) . Nevím, co je správnější. Možná postupovat tak, jako většina ostatních. Jenže nevím, jak postupuje většina. S o trochu delším textem (tohohle je málo přes jednu stránku) už by to tahhle 'žaves' asi nešlo. A protože si myslím, že si za projevenou přízeň nezasloužite takhle odfláknuté dílo, vkládám upravenou verzi. Změny postihly především grafickou úpravu. Ještě je text čitelný? Už vypadá jako povídka? Kdo upozorní na další nedostatek, dostane ode mě... tip, kam bude chtít :-) .

Print
29. 05. 2007
Dát tip
Fajn*!

guy
28. 05. 2007
Dát tip
fajn směs nostalgie & spol. .. myslím, že nejen z venkovních veder *

bestye
28. 05. 2007
Dát tip
určitě by nechtěl, abys na něj stále myslela, ale určitě by byl rád, kdyby sis sem tam vzpomněla. Sem tam vzpomínej - s úsměvem na tváři a raduj se, žes ho vůbec poznala. *

Zuzulinka
28. 05. 2007
Dát tip
líbí se mi jemná nostalgie...zrovna jsem poněkolikáté dočetla Madisonské mosty....ach jo*

Něco takovýho sem dlouho nečet. *

Petrusha
28. 05. 2007
Dát tip
*

Deepness
28. 05. 2007
Dát tip
Veľmi pekný textík *

Velice hezké. Jako u tebe vždy Lakrov, to má cit a vstup do hloubky. A s tím že to nemá správné rozměry k uložení do škatulky - s tím se rád vyrovnám :-).

avox
28. 05. 2007
Dát tip
čtivé, působivé... lidé by neměli umírat mladí... */

maartin
28. 05. 2007
Dát tip
Dobrý... konec mi připomněl Flojdy, nevím, jestli to byl úmysl? ale (možná jen pro mě) takové.. strohé, až moc očesané, povídka nepovídka - ale možná je to dobře, pro čtení z obrazovky určitě Jen - občas zaškobrtnu, třeba: takovém tom (s ukazovacími zájmeny šetřit, šetřit... obecně) Jejich posloupnost působila jako otázka důležitost té otázky se snižovala to jsou opisy, které rád nemám - raději přímo - ale jak čtu dál, je jen tady - jinak se čte dobře

Skřivan
28. 05. 2007
Dát tip
Docela dobrý. Povídka asi úplně ne, ale neva. Dobře se to čte, dobře to i vypadá. No.

Lakrov
28. 05. 2007
Dát tip
Z jedné vody šup na plot

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru