Taroty

Mé ponížení stavíš na odiv,

v kartách mezi polštáři;

ty obrazy spalují mou duši.

Raděj mám oči zavřené

a tělo své ti nabízím;

Osud svůj vepsaný máš v tváři

tak nehleď v karty proradné;

naposled políbím tvá ústa - lháři.

Máš u mě jednu splátku dluhu,

zrazená, své srdce ukryji;

v prstencích z ledu.

Tvé činy stejnou mincí zaplatím

ať vidíš peníz z líce, z rubu,

najdeš jen hořkost, klamu stín.

Lhostejný pohled, žhavá pečeť,

na srdce vypálit znamení :

“Tak TOHLE, jsem si nezasloužila.”