Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Strast I.

20. 09. 2007
7
11
4014
Autor
dee-dead

Prapůvodní počátek tohoto příběhu byl, když se hlava naší domácnosti rozhodla splnit si sen a pořídit si kocourka jménem Bloody Mary. Vymýšleli jsme všechny možné varianty – zda třeba nabarvit kocourkovi tlapky na červeno, ocásek a nebo mu rovnou obarvit pruh na hřbetě. Nakonec byl odsouhlasen nápad na rudý hřbet a ocásek a my začali sestavovat plán realizace:

 

  1. Pořídit si černého kocourka. (Tento bod se nám podařilo úspěšně splnit, ale o tom až později.)
  2. Odbarvit či neodbarvit? Co odbarví nejlépe? Co odbarví nejlevněji? Jaká barva vydrží?
  3. (A otázka nejdůležitější.) CO KOCOURKOVI NEUBLÍŽÍ?

 

   Po několika hodinách debat a o to více vypitých Bloody Mary jsme usoudili, že nejlepší bude nekecat přírodě do designu koček a nechat kocourka v rouše Adamově bez jakýchkoliv úprav.

   Večer střídal večer, prázdná sklenice plnou a my jedné noci při pohledu na usazený pepř na dně sklínky jsme dostali vnuknutí vrátit se k bodu prvnímu. A tak během pár chvil se náš pohled na skleněné dno změnil v pohled na monitor počítače, odkud se na nás smál jeden kocourek za druhým a ten čtvrtý vytahoval drápky. Jelikož máme rádi adrenalin a přestože neuznáváme označení jako magoři, blázni, sebevrazi a šílenci, připouštíme, že nezapadáme úplně do běžných tabulek lidské populace, proto jsme vybrali jsme právě tu drápkatou bestii.

   Po pár dnech jsme si pro krásné, chlupaté a temně černé koťátko jeli do hájenky v Prokopském údolí. Kocourek byl vyděšený ze zvuků ulice, z cinkotu tramvají a nejvíce z brumlání motocyklů, ale cestu do našeho nuselského bytu ve zdraví přežil. Jakmile se v bytečku trochu zadaptoval, začalo rodeo. Žádná záclona nezůstala ušetřena, v kobercích se množily vyškrábané díry, proutěná křesla začínala být nepoužitelná a ke vzteku paničky se kolem postele navzdory tvrzení inzerentky, že kocourek umí čůrat na píseček, objevovala jedna loužička za druhou. A přesto jsme se tím netrápili, kocourek za každou loužičku šel s hlavou pod sprchu a časem pochopil účel zelené krabice naplněné pilinami nebo štěrkem. Po měsíci si dokonce i zvyknul na naší cestovatelskou vášeň a sám se zamiloval do stopování na pražské výpadovce ve směru neznámém, v tramvajích a jiných hromadných dopravních prostředcích se nakrucoval na páníčkově rameni a dělal oči hlavně na zjihlé chlapce, kteří jím byli unesení. Tím si i vysloužil posměšek, že je asi tak trochu na kluky.

   Po měsíci jsme se připravovali na dalekou cestu do Dešné v Orlických horách a náš milý kocourek, vysloužíc si jméno Čtvrtek, nadšeně pozoroval, kterak páníček lakuje paničce nehty na nohou růžovým lakem. Vypadalo to skoro jakoby chtěl ozdobit taktéž. Samozřejmě jsme neodolali a po chvilce Čtvrtka zdobil na hřbetě krásný růžový pruh, za který by se nemusel stydět ani leckterý skunk. Pravda, také tak zapáchal, ale co to bylo oproti pachu, který jsme zapříčinili ráno, když nalakovaná srst kocourka nešla pročesat. Vypadal jako zmoklá slepice, ne-li dokonce hůř a my mu hodlali srst raději zase navrátit do původní podoby odlakovačem. Problém byl v tom, že kromě zmíněného zápachu, mu chloupky začaly vypadávat. Zprvu jsme se lekli, co jsme to zase našemu miláčkovi provedli, ale pak nás napadnul geniální nápad. Vypadávají mu prostě z toho důvodu, že aceton mu kůžičku vysušil a to se dá vzít zpátky tím, že mu záda pořádně promastíme dětským olejíčkem. Pravda, srst mu díky tomu vypadávat přestala, ale zato vypadal jako umaštěný punker a tato vizáž mu na následujících několik dnů vydržela. Přesto se ale v Deštném ukázal jako pravý hrdina a ačkoliv ten víkend nebyl za krasavce, pozornost okolí zase nějak upoutal. Ale o tom až příště.


11 názorů

Létavice
02. 11. 2009
Dát tip
Hezky vyprávíš - četla jsem to doma nahlas a zní to pěkně - chtělo by to možná malinko dát průchod fantazii a přihustit víc srandičkama a je to boží. A netrap toho číču - mám doma taky dva kocoury - orientálce - skáčou na kliky a otvíraj si - děláme si z nich taky srandu, ale nepřetíráme je :)).

Le-Joani
29. 10. 2008
Dát tip
Jo, tak tohle je pojivý počteníčko... Docela sranda :D ...

j_i_r_i_k
20. 04. 2008
Dát tip
Chudák Čtvrtek... Ovšem přiznávám, že mě představy vyvolané tímto dílkem opravdu pobavily.

dee-dead
23. 09. 2007
Dát tip
Alejandra: Samozřejmě jsem si trochu přidala, aby to bavilo číst:D Ale jinak je fakt, že to s náma nemá zrovna lehký a přesto nám to oplácí spoustou lásky, dokonce se mi podařilo, že poslouchá jako pejsek, takže právě třeba to cestování s ním je oproti našemu očekávání nenáročný, i ve volné přírodě přiběhne na zavolání až je to na kotě k neuvěření:) Mimochodem, Tvoje kočička je našemu Čtvrtkovi moc podobná, tohle jsem já s naším nezbedou: A tohle je fotka z doby, kdy jsme měli Čtvrtka asi týden, to se nám ještě vešel do dlaní:

dee-dead
21. 09. 2007
Dát tip
avox: Pravda, to je trochu nedomyslené, deníček za něj píšu já:) Jade: Je to psáno trochu s nadsázkou, ale jinak uznávám, chudák tak trochu je. (Právě se kolem mě prohnal s plyšovým tygrem v tlamičce, on sám si to nejspíš nepřipouští:))

Jade
20. 09. 2007
Dát tip
asi mi teda dneska chybi smysl pro humor, napsano je to sice vtipne a ctive, ale napada me jedina poznamka - chudak koucourek!

avox
20. 09. 2007
Dát tip
Kdyby ten deníček psal kocourek sám, asi by ten závěr vyzněl jinak! :-))

dee-dead
20. 09. 2007
Dát tip
Je to jen zápis z deníčku našeho kocourka, na kterém hodlám pracovat a vytvářet postupně dál a dál. Děkuji Ti i za naší černoprdelatou bestii:)

Helmut
20. 09. 2007
Dát tip
Tak před posledním odstavcem už mě napadaly slova o pěkném počtení, kterému chybí závěr, ale jestliže bude pokračování, tak se tím vše napraví. Pěkné.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru