Vlasy, písek, pustina

Nedávno vyšla v nakladatelství Torst ( EDICE POEZIE, SV.63) tenká knížka: Tašo Andjelkovski konečně vydal v "oficiálním nakladatelství" výbor ze svých básní a nazval jej SPÁLOV. ...a motto : Plamen je bytí, které trpí. Gaston Bachelard.

...             Nevěřte fotograffi autora na záložce : Tašo už dneska není oteklý  ze šíleného, drastického až sebedestruktivního  zapíjení žalu - a fousy už taky nemá. (Jednou jsem si mu dovolil dokonce povědět, že oholený a učesaný vypadá jako manekýn Mosfilmu : jo, to se tomu ještě smál  - asi  1992)...

   Už první básnička o něm a jeho "pozici" v našem hemžení a pinožení vypoví dost :

                       V í c e

   Krutost nad každým smíchem.
   Nad každou bolestí
    
                       Bodlák u cesty, a trochu ticha
                       zašlé trávy -


   opět oči, opět hořkost stínů.

    (1970) 

   

            Autor těchto řádků si dovoluje upozornit na dataci díla : začínající normalizace, doba sedaček, příšerných socíckých sektorových stěn a mikrosvětů,

 neupřímných  naleštěných televizních seriálů , oddechovek a trapných filmových komedíí,  překroucených zpráv, televizní hlasatelky s drdolem a úsměvem zn.

 "směješ se jak prasklej chleba" , ale hlavně  až děsivě  nerovné dělení společnosti v  české kotlině na kývaly a  tleskače  - a vyvrhele...

  ... ( prověrky o názorech na sovětskou okupaci v r. 1968 atp.).

     Estébaci si sami hrdě leštěnkují  své stoly, aby se pod protokoly s vyslýchanými  podepisovali tak, že div neprotrhnou papír.

          I na školách začíná zmatek...v r.  1972 se například z Fakulty sociálních věd stává komunisty ostře sledovaná  Fakulta   žurnalistiky (1972), přicházejí první

 postihy  inteligence , která má na dění v  zemi vyhraněný (negativní) názor ...  


   " Více"  Andjelkovského  (opakuji 1970) připomíná až do kolen smutnou Boudníkovu "Tvář na zdi" (1958) a je třeba  podotknout, že Tašo opustil v  o rok později


 pražskou "fildu"  :  studoval  komparastistiku -jugoslavistiku,  po zrušení oboru přestoupil na obor estetika - dějiny  a historie filmu.

   Živil se jako pak dělník na stavbě,   pošťák, pracoval v cihelně, s přáteli vydával strojopisné sborníky Fragmenty (1971 - 1972) a Archiv .



             Je namístě sarkasticky poznamenat, že dne 9. února 1977 mu jeho mistr v Rakovnických keramických závodech, n.p. (nositel Vyznamenání za zásluhy o výstavbu),

do tzv. posudku napsal :" Celkem možno říci o jmenovaném (rozuměj T:A:), že  byl tiché povahy, do kolektivu se mnoho nezapojoval, spíše se choval

 jako samotář, byl  pomalejšího  myšlení a byl trochu výjimkou mezi ostatními pracovníky"....o))
 
                      T.A. si  ale  polepšil : v n.p. Kniha pracoval jako prodavač, závozník a antikvář, kterým je dodnes.


                       Napsal rozsáhlé deníky a více než dva tisíce nepublikovaných básní, z nichž  SPÁLOV  přináší jen  zlomek.

            Básně T.A. jsou v pase útlé jen zdánlivě : když jsem knížku otevřel v tramvaji, muž v šusťákové kombinéze stojící nade mnou neslušně poznamenal :

 "Takovýho papíru na tak málo písmen...! Se má šetřit..."   

        Básničky vypadají opravdu jak ohlodané na kost...ale slova jsou  za sebe kladena s úctou, pokorně a s neodmystilenou bolestí, úsilím, jež autor potřebuje

 k tomu, aby   se alespoň nějak dostal k lidem . Neukonejší ho ani voda :


                                     Voda v korytech řek

                                     Dny vržou mezi zuby
                                                      Je to poušť ?
                                                      Je to hlas ?
                                                      Napovídá něco smrt ?


                                      Stále jedna podoba
                                                        jícny v očích
                                                         veřeje v ústech


                                      (1999)
                          

                                                            xxx


                                        Ptej se vody, co je dar                                         


                             
                                       Být  v zemi
                                       Nemít tvar
                                       A přesto trvat



       Mé  řádky rozhodně nejsou nejsou kritikou díla T.A.  -  k té se necítím být ustrojen...o)))..., jen upozorněním na mimořádnost veršů, kdy ze sebe autor rve

 snad až cílevědomě kousky masa, které pak ještě nakrájí  a neví, co s kostí....

 Jen se ptám : je to ona, nebo  její krvavý  obal , který na nás na nás křičí z papíru ?


              Na samý konec tohoto svého výplodu si dovolím ocitovat básničku,  podle níž jsem své řádky pojmenoval :


                   
                                                       Vlasy, písek, pustina


                                                       Dnes tohoto roku
                                                       Dnes neznámého dne
                                                       Dnes svléknuté a  suché


                                                       Nebo snad touha má ještě úspornější hlas ?

                                                       (1999)

        

---