Mému Romeovi

Jasan stolu pracovního
se sponkami, svorkami, sítí
prostorná kancelář
plna mašinek a lidí

široširým korytem pracovního dne
tečou osobohodiny
a v nich jako kluzké bělice 
třou se hejna myšlenek

má obrazovka - matné zrcadlo
v němž vidím dnes vše
krom světa
podle obrazu mého

Ty - monitor
já - budiž merrimac 
dvě bitevní lodě s kovovými pláty
Ty - innovativní technologie z říše středu
já - zdejší empatická pracovní síla
ve čtvrtek smluvní spojenci
v pátek přestřelka zajisté nerozhodná

zvoní telefon
--------
úmyslný pohled staršího technika
po cestě
do mého boxu
nebo jen na cestě
znovu já mám býti
nedoceněnou specialistkou
na břemena komunikace?

zvoní telefon
--------
v bílé pláni
otevřeném časoprostoru
databázi firemního vesmíru
stěží sněží

zvoní telefon  
--------
vzdor okouzlení
všední plně akceptovaná snesitelná
dychtivost
daleko daleko za devaterem kanálů
a bastiony sluchátek
blízko blízko jen Vy a já

můj kliente tisící
můj Hlase 
poznáte mne
z usmívajících se rtů
a chápavého ucha

Spolehněte se, já rozumím
vysvětlím přepojím 
nehněvejte se
vy přece víte
že kapalné krystalky
Vašeho displeje
jsou nezničitelně trvalé
jako má trpělivost
- šťastný držiteli
sluchátka

Vy z Mac'em    
já monitorovaná
Vy, Romeo s povědomým jménem

Zdalipak bude vše tentokráte
jako ta obehraná telenovela?