Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Pohodlnost v jazyce
datum / id14.04.2008 / 282446Vytisknout |
autorturtle
kategorieOstatní nezařaditelné
zobrazeno2855x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Pohodlnost v jazyce

S postupným vývojem společnosti rozvíjí se také jazyk. Snaha o dokonalost a větší efektivnost, a přitom zjednodušování a miniaturizování, vede k tomu, že se na trzích objevují čím dál menší, ale stále dokonalejší výrobky (mobilní telefony, plazmové televize, LCD monitory a další). Také v jazyce se můžeme setkat s úsilím zjednodušit ohýbání slov, upravit delší a složitější tvary zkracováním apod. Zkratky jsou v současnosti velmi rozšířené. Souvisí to rovněž s používáním krátkých textových zpráv v mobilních telefonech, u nás od roku 1996, a psaním e-mailů. Podívejme se ale nyní na nový trend v oslovování.

Jedním z nejčastějších dotazů adresovaných jazykové poradně Ústavu pro jazyk český je právě problematika oslovování. Velmi rozšířené je v poslední době používání nominativu pane Bocek, pane Suchánek apod., namísto vokativu pane Bocku, pane Suchánku. Také ženská jména lze oslovovat nominativem. S tím se v dnešní době již tak často nesetkáváme, je to spíš záležitost starší literatury, např. „Tonka, nekoukej kolem!“. Jediným spisovným a správným tvarem je samozřejmě užití vokativu, kterým oslovujeme a voláme.                              V každodenních komunikačních situacích je však běžné a „pohodlné“ oslovovat prvním pádem. U některých složitějších či delších příjmení si nejsou tazatelé, kteří píší do jazykové poradny, jistí, jak jméno skloňovat, zejména dochází-li k různým změnám kořenových hlásek – Wintre a Wintře. Správné jsou dnes obě varianty. Za základní se však stále považuje „Wintře“. Je to proto, že v češtině existuje pravidlo – pokud předchází před koncovým –r souhláska, mění se –r v –ř. V současné době je však tendence k tomu, aby při skloňování nedocházelo ke změně kořenových hlásek. Proto je varianta „Wintre“ dnes značně rozšířená a oblíbená a nelze ji hodnotit jako nesprávnou. Nominativ, jak už jsme si řekli, je nesprávný, je vhodný jen v projevech mluvených a neformálních. V dopisech a na veřejnosti bychom však měli používat vokativ, např. vážený pane Bocku.

Oslovení je součástí komunikační etikety.[1] Proto bychom měli vědět, že správný je dosud živý pátý pád, který v mnoha jiných jazycích postupně vymizel. Například slovenština, němčina, ruština atd. nemají vokativ. Zvlášť problémy působí příjmení zakončená na –ec. Jak oslovit pana Němce a Hrubce? Pane Němče a pane Hrubče? Některým uživatelům jazyka se tyto podoby zdají nespisovné. Přesto spisovné jsou, ale můžeme použít také varianty pane Němci a pane Hrubci, při kterých již nedochází k měkčení předchozí souhlásky.

V češtině je spousta jmen, u kterých je skloňování ještě složitější. Jsou to slova zakončená v psané podobě na -s, -z, -x, např. Mánes, Rabas, Hynais. První se skloňuje podle vzoru „pán“, další dvě podle vzoru „muž“. Jejich zařazení ke vzorům je pevně ustáleno. Dříve patřila většina jmen ke vzoru „pán“, později se však přesunula ke vzoru „muž“.[2] Dalším problémem jsou jména, u kterých se vypouští nebo přidává -e-. Většinou se řídíme dodržováním rodinného úzu, možné jsou mnohdy obě varianty: genitiv Wintra i Wintera. Právě kvůli těmto a podobným výjimkám a zvláštnostem většina uživatelů jazyka volí v oslovování snazší nominativ.

I v jiných komunikačních situacích je nominativ nejužívanější pád. Jedná se o tzv. nominativ jmenovací. Je to nesklonný přívlastek, zužující či zpřesňující význam řídícího substantiva. Např. kino Evropa, hotel Paříž, město Praha, kniha Babička. Nominativ jmenovací uvádí většinou vlastní jméno, nějaký název, metajazykově užitý výraz nebo citovaný výraz v přesném znění. Např. symfonická báseň Vltava, hory Krkonoše, pojem čas atd. Pokud se ovšem setkáme se spojením premiér Zeman, nejedná se o nominativ jmenovací, ale o spojení jména obecného a jména vlastního!

V poslední době se s nominativem jmenovacím setkáváme čím dál častěji z prostého důvodu, stejného jako u užívání nominativu v oslovování, a to je – z obavy uživatelů jazyka skloňovat složitější slova. Přestože stále v oslovování je spisovný pouze vokativ, tendence vytlačování vokativu nominativem je tak silná, že se můžeme za několik let dočkat situace, kdy bude i nominativ jako pád oslovování spisovný a správný. Jak už bylo řečeno na začátku, s vyvíjející se společností vyvíjí se také jazyk.  
           

 

 

 

 

 

 



[1] ČMEJRKOVÁ, S. Česká oslovení. In: Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha: Academia, 1996. 42. s.

[2] SVOBODOVÁ, I. Oslovujeme správně. In: O češtině. Praha: Česká televize, 2007. 66. – 72. s.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)



K tomuto dílu není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.