Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

"Cikánská sukénka"

15. 05. 2008
14
12
3390
Autor
Bíša

Črta z divokého a násilného osídlování Severni Ameriky. Historický rámec příběhu je autentický! Podobnost s dnes žijícími osobami je čistě náhodná... Omlouvám se za rozčlenění povídky, mám potíže se řádkováním.

V malém roztroušeném seskupení hrubě tesaných
srubů osady ROUGE, v blízkosti mělkých břehu mohutné
řeky MISSISSIPPI, plném francouzského vojska krále
Ludvíka XIV, pionýrských osadníků - kolonistů, traperů,
dobrodruhů a podvodníků, žil v první polovině 18.století
již nějaký čas muž mladšího vzhledu se začínající
pleškou uprostřed temene hlavy.
Zásadně odmítal nasadit si kožešinovou čapku ( které
také prodával ). I v třeskutých mrazech, jenž na nížinných

pláních trvaly po mnoho měsíců v roce....

 


Zabýval se prodejem největších vymožeností civilizace
a technických vynálezů, které mu z Francie dováželi
loděmi obratní obchodníci.


Ve srubu i v obchodě měl k ruce krásnou ženu Lenny,
s plavými vlasy a andělským obličejem, která též pocházela z Evropy, utekla po rozluce od nerudného venkovskéh dlouhána Labora. S ní byl malý synek s přezdívkou
Kvakoš, asi dle toho, že si rád hrával se žabičkami
a kačenkami. Měl mádherný zpěvný hlásek, který si
přicházeli poslechnout mnozí ze široka daleka i bezvěrci
do místního kostelíka.


V blízkosti žila matka obchodníka, která po několik let
nevycházela kvůli bolavým nohám z malé chýše. Vše ji
donesli blízcí a ani k babce kořenářce nechtěla jít.
Jak se jmenoval tento vážený a slovutný obchodník nikdo
pořádně nevěděl. Jeho původní jméno ze Starého světa
znělo směšně a divně slovansky.
Tak si vyvěsil nad obchod štít se jménem Wolf George,
ale stejně o něm nikdo neřekl jinak než ten "Wolfdog,
vlčák. Věděli proč, často v krámě vrčel, naříkal, že
obchody jdou špatně, kdo ví, jak to skončí?
Pravda, doba byla zlá!


Poblíž měl polorozpadlou barabiznu podivínský a protivný
stařík nevábného a odpudivého vzhledu, který nic nedělá,
než že se přehrabuje v množství knih, dělá ze sebe ro-
zumbradu a představte si tu nehoráznou drzost, že se
snažil psát básně, úvahy a povídky, které byly děsně
hloupé, jak on sám; a které stejně nikdo nečetl!

Zemi zmítal krvelačný boj francouzských vojáků a kolo-
nistů s původními obyvateli, domorodými indiány, hlavně
Irokézy. I když od osady s pevnůstkou byli vytlačeni
daleko do prérie, občas podnikali divoké nájezdy ke
koloniálním osadám. Zde brali zbraně, náboje, kořalku
a ženy.


Lenny neopatrně byla zabrána sbíráním polních plodů,aby
alespoň trochu vylepšila bilanci naříkajícího druha,
který občas ňafavě skuhral, že zkrachuje, když se fintí
a strojí. Ačkoliv to dělala hlavně pro něho, jen na něm
visela! Je darmo o tom psát, musíme se v povídání
dostat dál.


Jak byla zadumána, ani si nevšimla, že ji obstoupili
čtyři indiáni na koních. a než popadla dech a začala
úsilovně volat o pomoc, tak již ji odvlékali do daleké
indiánské vesnice a tam ji pohodili do vigvamu velkého
náčelníka Vykotlaného Zuba, jako dar.
Její volání nikdo neslyšel, vojáci byli v bitevním poli,
kolonisté zalezlí ve svých srubech. Druh její sečítal
s brbláním mizernou denní tržbu;jeho matka si vymýšlela
neduhy, dementní stařík, jak známo byl silně nahluchlý
a syn na kůru kostelíka svým zvonivým sopránkem zkoušel
sakrální elegii na nedělní mši.

Vše marno! Pro Lenny nastal krutý život!

V cizím prostředí, v neznámé kultuře s podivnými zvyky
musela uklízet stan náčelníka, vařit podivná, pro ni
neznámá jídla, například: bizoní oči a varlata na bru-
sinkách a ibišku. Obsluhovat ženy náčelníka, prát
u bystřiny, vydělávat kůže a kožešiny ulovených zvířat,
sušit skalpy vojáků, osadníků, nepřátelských indiánů
a zálesáků.
Vykotlaný Zub si na ni nic nedovolil, ačkoliv tam byla
již tři měsíce; jednak byl dobrák a protože mu jeho tři
hašteřivé ženy ve dne a v noci nedaly vydechnout.

Začalo to býti horší: Byl tu ukrutný a žárlivý indián
Smrdutý Kojot, který si na Lenny brousil své křivé zuby!
Zaútočil na ni! Lenny se bránila jak vlčice! Smrdutý
Kojot měl obličej i tělo pokryté bojovými barvami z vý-
měšků amerických skunků, což pro Lenny bylo hrozně de-
primující a odpudivé. Ruce i tělo měla rozdrápané hlu-
boko do krve! Zachránil ji náčelník, který se vracel
z lovu. Všichni, včetně náčelníka neměli Smrdutého
Kojota v lásce. Utkali se v boji - muž proti muži!
Náčelník přišel i o druhý zub, čímž získal větší slávu
a vážnost svého kmene, ale svého soka zabil! Usmrcený
byl poté předhozen supům, ti ho očuchali a se skřehotem
odletěli. Kojoti po dlouhém váhání ho až v noci  sežraly.


Lenny nezachránili kolonisté ani francouzští vojáci.
Ti měli dost starostí v bojích s dalšími indiánskými
kmeny Siouxů a Mavajů. Též začali bojovat s angličany
o území kolonií!
Lenny poznala kult hlavního boha irokézů Orenda, různé
a užitečné žívotní praktiky, léčivé byliny a souznění
člověka s přírodou.
Ovšem největší přínos pro ní byl, že se začala přátelit
s vlky, kterých se indiáni báli. Chovala vlčata v náru-
čí a vlci ji oddanně lehávali u nohou.

Jednoho mlhavého rána vzala indiánskou sukénku, vysoké
boty z buvolí kůže, jupku ozdobenou sobolí srstí a zub
náčelníka; obklopena vlčí ochrankou se po dlouhé cestě
vrátila do osady.
Snad to Lenny pomohlo porozumět vlčí povaze svého
milovaného druha.
Druh ji přivítal vřele a něžně, což jindy nedělal.
Synek usedavě plakal.
Matka z chýše opět nevylezla.
Stařík od vedle úžasem hodnotil krásu donesených věcí,
na chvíli ztratil řeč, což se u něho stávalo málokdy
a vyšinutě začal skučet, že o tom napíše črtu, nebo
povídku...
Wolfdog se hned ptal, protože Lenny donesla další
vzácné věci a dary, co za to musela zaplatit?
A poté znechuceně pravil - to mi připomíná cikánskou
sukénku, viděl jsem to na nich při pogromech v Evropě!!!
Pokazil tím Lenny trochu radost z návratu.
Ženy a dcery osadníků i důstojníků byly jejím oděvem
nadšeny a předháněly se v pochvalách.
Až později po návratu do Evropy sukénka oslnila Paříž!
V dnešní době z těchto prvků v módě čerpá Dior, Klein,
Armani, Versace a další...

Retardovaný stařík črtu napsal...

Homo hominis lupus - ale ta šelma za to nemůže!

Věnováno Lenny, statečné ženě Evropy...

2.2.2006


12 názorů

renegátka
09. 02. 2010
Dát tip
Dobře se mi četlo, poutavý příběh.

A.H.
15. 05. 2009
Dát tip
i když vyješ s vlky, ještě to naznamená, že tě nesežerou. / Pěkná povídka. *t*

Lakrov
11. 12. 2008
Dát tip
Možná je to napsané trochu 'nezkušeně' ale možná, že právě to byl záměr. Spatřuji v tom určitou (tedy spíš neurčitou :-) ) Alegorii. Ty krátké řádky možná nejsou hezké na pohled, ale zase se to takhle docela dobře čte.

Nanča
04. 07. 2008
Dát tip
I Vlci (ostatně jako někteří lidé)..cítí dobro tryskající z nitra..a neošálíš je slovy.... :-)))))))

Dickers
18. 05. 2008
Dát tip
povedlo***

Barman
16. 05. 2008
Dát tip
to je paráda

vesuvanka
16. 05. 2008
Dát tip
:-)))*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru