Komorní

x

Ať v moll či v durr

stupnice pevně

obepíná obě ruce.

Prý konec chmur,

pche - takhle levně

nejde přestat hráti v půlce

skladby, co nikdy nekončí.

Jen nanovo

zní po akordech,

na slovo

vzatá - kord s kordem

zkříží v ais a také v cis,

ve středu kraj, na krajích nic,

řekl bys - tam něco vázne,

to po másle mázneš na krajíc,

tak plný tón má linky prázdné,

v houslovém klíči nehorázné

struny snaží se ti říct,

že v podvečer všech nových skladeb

rozbřesklo se ve staccatu,

v mezzoforte padáš z hradeb

setnut nejmíň stovkou katů

při sešlápnutí pedálu...

Zní a zní ti hudba v uších,

jak se patří, jak se sluší,

nástroje mlčí, vnímáš ztrátu

větší než hrad bez králů...