když mě rozemeleš v prach...

Jsem v tom pořád :-/ , až po uši, je to pravda krutá, pořád čeká moje jádro na jediného root-a

I když mě rozemeleš v prach…
…pořád tu někde budu…
Budu poletovat kolem…
V zrníčkách prachu nebo atomech
Přijde pak konečná - vystupovat?

Nebo konečně se Tě budu moct svobodně dotýkat
dokonce tvé buňky živit…
S tvým prachem se promíchat

Bez zachvění
Bez zardění
Bez bolesti
Bez vzpomínek na to co bylo, mohlo být a nikdy nebylo
Na to, co je a není

Je to chtění?
Je to lpění?
Je to snění?
Je to obsese?
Je to koník-ego , co mě do záhuby ponese …

Cválá, až mu huba pění …
Kolik mi zbývá ještě rozednění?

---