Na poště sranda není, ale hned vedle

Dobře jsem se zasmál...
Čím začít ? No – my máme poštu u nádraží.
V pátek jsem si byl pro důchod. Vracím se z té pošty, v chůzi ukládám peníze do kešeně a tu zas do kapsy u kalhot. Jsem tak soustředěný na ten úkon, že když mi za zády zaznělo úmyslně zařvané nazdar, trhlo to se mnou infarktovým způsobem. Otáčím se a nadechuji, abych se - rovněž dost hlasitě – zeptal kterej v... a hale! koukám se do rozchechtané tváře Luďka, spolužáka z chemické průmyslovky, který – zatímco já vojančil – absolvoval první dva semestry VŠChT, aby pak přešel na medicínu. Už kdysi o tom vtipkoval, že na koleji mu učarovala amatérská gynekologie, že se ji rozhodl změnit na své životní poslání.
Jak to může dopadnout, když se dva bývalí spolužáci a kdysi kámoši sejdou po asi třech letech (možná i po čtyřech).
Dáme si džbánek ? Bylo odsouhlaseno. Kde tu teď ... Nenechal jsem ho domluvit : jdeme na Gambáče ! .. zavolal jsem ženě, že pošta má zavříno a ta se hned neomylně zeptala : Koho jsi potkal ? Vykecal jsem to na sebe, vyslechnul radu : Hale – tak nejvýš tři, čtyři. Nezapomínej, že jsi vysokotlaký dědek... a šli jsme.
Co jsme semleli při těch čtyřech Gambáčích pro vás není zajímavé. Bylo toho – no asi za pět let.
Po hodině a půl to trošku začalo váznout a tak povídám : už jsme toho nakecali dost. Já mám rozdělaný noviny, potřebuji ještě sesmolit křížovku a vůbec mne nenapadá nějaká chytrá, nebo vtipná tajenka. Luďkovi zazářily oči nějakou hašašírovinou a hned : Mám pro tebe námět jako bič, ale dáme ještě jedno. Věděl jsem, že to bude tutovka – oplýval zážitky a uměl je vyprávět. Udělal show i z koupě chleba. Koupil jsem ještě dva kousky.

Když jsem už měl vlastní ordinaci, chodila ke mně jedna paní (jméno by ti nic neřeklo a já stejně ani tady neporuším profesní etiku). Dobrý den, paní Nováková. Na rutinní prohlídku, nebo máte nějaké trápení ?
Já jsem, pane doktore, asi v jiném stavu. Můžete mi to potvrdit ?
A copak ? nechtěně ?
Ale ne, naopak. Velice bychom chtěli dítě.... a už dlouho.

Vyšetřil jsem ji, ale žádné změny jsem nezjistil. Moc mne mrzí, že vás zklamu. Nemusíte odpovídat, jestli nechcete, ale netrpíte na větry ? Je to spíš potíž mužů, ale...
Ne, pane doktore, to opravdu ne... nashledanou! Mezi tím se ovšem oblékla, samozřejmě.

Za dva měsíce ke mně vtrhla do ordinace, byla vzrušená, že zapomněla pozdravit a hned : Ale tentokrát už je to jisté... Vyšetřením jsem ale zase nic nezjistil a šetrně jsem jí to sdělil. Slzičky, ale hned je utřela a trošku přerývaným hlasem se rozloučila.
Za půl hodiny do ordinace vstoupil muž. Povídám : nespletl jste si ordinaci? Popřel to a zeptal se : Vy jste doktor Š... ? Přikývl jsem. Prosím, mohl byste sestru poslat na okamžik vedle ? Tomu tónu nešlo nevyhovět. Neptal jsem se proč a kývl na sestru. S ušklíbnutím odešla do přípravny.
Obrátil jsem se na muže a povídám: Jednak bych chtěl znát vaše jméno, jednak důvod, proč tohle všechno...
Hned : já jsem Novák.
Paní Nováková je vaše žena ? Ano ? Byla tu před chvilkou....
Vím, proto jsem tu. Mohu se vás, pane doktore, na něco zeptat?
Přikývl jsem beze slov.
Rozepnul si kalhoty, vyndal dobře dvaceticentimetrový penis a povídá : co myslíte ? Je to pohlavní úd, nebo hustilka? Pochopil jsem, proč musela sestra vedle...

Když jsem si zvrhnul nedopitou sklenici Gambáče do klína, měl z toho ten dobrák vánoce.