Disponujem duší

lampa
mihotavě
protíná
tmu

tak už mi konečně řekni
nebudu tady
když začneš
polykat
kusy
spáleného masa
naší známosti

a já se pokusím
pochopit
že musím chodit
jinou stezkou
přes kaluže
že se ke mně hodí
jen vlajka
ztrozkotaného
cizího muže co mi na okna

škábe do jinovatky

jen nesnáším
když mlčíš
tou negativní
sounáležitostí

páchne jako zvratky z milosti

no tak si vem
všechno
co v penzionu
po mně zbylo
deštník
lesk na rty
a snad
nějaké to
oběživo

jen neříkej prosím
těm ženám za pultem
že jsem tě milovala

ať jedna z nic
si to
konec konců
užije