Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kumšt

22. 08. 2008
18
26
5610
Autor
Oldjerry


Když jeden zestárne nad určitou hranici, začínají se mu vybavovat lépe události a děje dávno minulé lépe, než ty, které prožil historicky nedávno, řekl jsem jednou u stolu štamgastů v dnes již neexistující hospodě U Václava mezi … no řekněme kamarády. To byl asi důvod, proč můj občasný parťák, spolupracovník ve zvyšování prochmelenosti české mužské populace, Milan, típnul vajgla a povídá : Klucí, tak jsem si vzpomněl…

Jak bych tak začal : No – ani já nejsem výjimka…
Je to skoro čtyřicet let… vracel jsem se rychlíkem z Prahy, z nějaké výstavy, kde jsme jako podnik měli svoji expozici. Kupé jsem okupoval společně s mladou, asi pětadvacetiletou ženou, přírodní blondýnkou - docela pohledné postavy i obličeje. Já byl vždy před ženami trochu nesmělý a tak - nakonec i vzhledem k tomu, že jsem byl poměrně čerstvě ženatý - jsem se ani nesnažil navázat nějaký, byť jen verbální kontakt.
Mladou paní pra-vdě-po-dob-ně zaujal časopis Neue Werbung, který jsem si prohlížel. Asi nebudete vědět, co to bylo zač – tedy : tehdy východoněmecký měsíčník pro užité umění, reklamu a propagaci, plný pro mne použitelných námětů a motivů..

Vy máte Werbung? zeptala se bez jakéhokoli úvodu. Ano, přisvědčil jsem, vás zajímá?
No, jistě
, řekla a s nádhernou samozřejmostí dodala : Já taky dělám do kumštu…
Ani jsem se nezeptal v jakém oboru, polichotilo mi to slůvko taky… já jsem si - jako obyčejný pracovník propagačního oddělení velké fabriky - celkem střízlivě vůbec nepřipouštěl pocit nějakého umělce. Umění je pro mne vyšší tvůrčí činnost...
Podal jsem jí časopis se slovy : ...tak si ho proběhněte, než dojedeme do… a označil stanici, kde jsem vystupoval.

O pár dní později jsem "svou" umělkyni viděl ve výkladní skříni prodejny obuvi, jak aranžuje galoše a kozačky do přitažlivé polohy. Uviděla mne a pokynula blahosklonně jednou rukou, zatímco druhou upravovala nějaký barevný fáč, který měl asi symbolizovat podzimní dešťové mraky…


26 názorů

Oldjerry
20. 10. 2008
Dát tip
Kamile - Symbol (:-D) by ti měl signalizovat, že jsem se neurazil. Na to jsem už moc starý... Snad jsem toho napsal zbytečně moc, byla to první reakce a možná mírně neuvážená. Tak ještě jednou, v klídku : já jsem řekl vše, co jsem říci chtěl. Vše ostatní už bych jen opakoval. Děkuji ti, že se ke mně někdy podíváš. Připomínky akceptuji, ale asi z nich nebudu vyvozovat žádné změny ve způsobu psaní. Moje psaní je obrazem mého vidění a já chci zůstat svůj - i s těmi nedostatky. Díky, ahoj !

Milý Oldjerry, v žádném případě nenaznačuji, že je to blábol!!! Jen jsem si dovolil podotknout, že v tak krátkém textu podle mě nelze plnohodnotně rozvinout myšlenku, toť vše. A v žádném případě jsem tě neměl v úmyslu urazit!!! Tvou tvorbu sleduji, a co se týče básní, je zcela evidentní, že patříš k těm nejlepším, kteří zde působí. Ani tvé povídky nejsou špatné, chtělo by to ale více rozvinout..... Ale jak říkáš, je to jen můj názor.

Oldjerry
17. 10. 2008
Dát tip
kapitáne a Hesiono - díky, že jste tu byli Kamilku - ctím tvůj názor a jistě mi dovolíš opatrně nesouhlasit. Jestli ty tam nevidíš osu, tak to holt! máme každý jinou představu o tom, jak ta osa má vypadat, co má obsahovat. Jistě - ortodoxní povídka by měla mít asi větší rozsah. To, co jsem chtěl říct a zároveň to, co ti bylo málo, se mi vešlo do těch dvaceti řádek. Pokud jsi naznačil, že je to blábol - je to tvé právo. Já se nesnažím o dokonalou povídku, ale o to, aby to těm, co to čtou, něco řeklo. A člověče - ono asi řeklo i když tobě nikoli. Pravděpodobně jako starý povídkář máš na amatéra moc dlouhý metr... (:-D) Jak pravím: někteří jsme velice různí...

Jako starý povídkář jsem musel mrknout na povídku, která na Písmáku obdržela 17 tipů!!! Již před otevřením mi blesklo hlavou: "Kolem dvaceti řádků a o ničem." A vskutku, je tomu tak. Nic ti nevyčítám, není to tvoje chyba, že většina lidí jsou trotli, akorát je mi líto, když občas (velmi zřídka) vidím košatou povídku na 5 a více stran, vypracovanou, s dialogy, dějem a hlavně zápletkou a pointou, jak má usmolený jeden tip. Věřím, kolego, že se neurazíš a po kratším přemýšlení mi dáš smutně za pravdu.

Hesiona
12. 09. 2008
Dát tip
Výborný! Já teď čtu jednu knížku o umění, a tak vím, že za umění může být považováno cokoliv. Třeba masová vražda, provede-li se v Galerii umění. :o)))

kapitan
27. 08. 2008
Dát tip
Přesně a ze života.Já mám v hlavě také pár podobných ..setkání...

Oldjerry
26. 08. 2008
Dát tip
StVn - to je mi líto. Já jsem fakt ! amatér a za profíka se nepovažuji. Kam by přišli profíci, kdyby kdejaký amatér psal jako oni... (:-D)

StvN
25. 08. 2008
Dát tip
Asi jsem čekal něco víc.

Oldjerry
25. 08. 2008
Dát tip
reka - díky

reka
25. 08. 2008
Dát tip
příjemné. lehce napsané, dobře se četlo.

Oldjerry
24. 08. 2008
Dát tip
Aleši - dík za šťastnou třináctku

ano...fáčové byly i košile, tenkrát :o)

jclv: Písmák je podobnejch kumštýřů jako byl ten tvůj plnej..Ovšem Jerry k nim nepatří.

Fairiella
24. 08. 2008
Dát tip
Pěkná věc... :) pěkná atmosféra i závěr... *

fungus2
23. 08. 2008
Dát tip
Zajímavé čtení.

Oldjerry
23. 08. 2008
Dát tip
ruprecht - možná - já ji neměl v posteli (:-D) Goldsteine - dík, jsem rád, že jsem ti trochu pomohl v dnešním startu

ruprecht
23. 08. 2008
Dát tip
i já znám jednu aranžérku... a je to skutečná "kumštýřka"... :-)) *

Goldstein
23. 08. 2008
Dát tip
Příjemná sprcha fajných slov takhle zrána*

Oldjerry
23. 08. 2008
Dát tip
Drámko, avox,mylenko, decarte, Dano a Janičko - dík : já jsem jen rád, když to někoho pobaví....

můj přítel Milan Langer se zdatně zašíval celý komanče jako aranžér obchodního domu Don v HK - aby v devadesátejch letech vzkřísil českej popart.. z tohohle jde cítit blízkost lidí tehdy a je to docela odvážně poskládaný - ty skoky, jinak to relativní vnímání času znám a domnívám se že je to cesta - jak bejt víc šťastnej.. T.

avox
22. 08. 2008
Dát tip
kamarádka po gymplu udělala druhou maturitu na aranžérské škole v Bratislavě, v 60-tých letech jediná škola pro celou republiku, už dostat se na ni bylo umění :-)) */

Marcela.K.
22. 08. 2008
Dát tip
fáč patří k té době ;-) dnes už se možná najdou i tací, co nebudou vědět oč se jedná :-) ta pointa je úsměvná a opravdu dýchá tou dobou před x lety...tip*

deckart
22. 08. 2008
Dát tip
moc hezké :-) opravdu hezky napsáno, škoda, že to není delší, protože tohle se čte velmi lehce a svižně, příběh jakoby chtěl pokračovat, ale tebe nebaví ho vyprávět. A to je škoda. Jediné, co bych ti vytkl, je slovo fáč, je to slovo nehezké a odpudivé. A ještě slovo implantoval. Povídka je napsaná velmi lehce a tohle slovo je příliš těžkotonážní do stylu, který jsi zvolil. Ale i tak dávám tip.

Diana
22. 08. 2008
Dát tip
Dýchlo to na mne tou dobou. Tu vážně umíš přiblížit. Vtipná povídka. T****

vesuvanka
22. 08. 2008
Dát tip
pěkné :-))) vzpomínám si, že aranžérství byl učební obor, na který museli zájemci - vlastně zájemkyně dělat talentovou zkoušku... TIP a díky

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru