Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jelen

Výběr: rebecca13, StvN, Bílá_Místa_V_Akvarelu, G_B_Show
16. 09. 2008
21
79
9457
Autor
pozorovatel
Jelen v souboru PDF

 


Malá noční hudba
Por Ti Volare
Vivo por Ella



 

Jelen



Tu cestu zná dobře. V noci jen patníky odráží světlo z reflektorů, jinak tma. Kolem jsou stromy. Řady stromů. Má je rád. Uklidňují ho. Jezdí pomalu. Nikdy nespěchá.
Pustí si Mozartovu Malou noční hudbu a jen se dívá kolem. V tuto dobu nejezdí moc aut. Je klid. I ten jelen leží na silnici klidně.
Jen zlehka zpomalí, pak zatroubí. Nezvedá se. Zastaví, ale motor běží dál. Jelen se dívá směrem k němu. Nehnutě a upřeně. Klakson znovu zatroubí.
Zajede ke krajnici, nechá zapnutá světla, vystoupí a zamíří k ležícímu tělu. Jako by ho jelen sledoval a čekal – hlavu má vztyčenou směrem k němu. Až když přistoupí blíže, všimne si, že je to dvanácterák. Jelen zaúpí a ztratí vědomí, hlava mu klesne na ohromné paroží.
Kolem je krev. Chce si jelena prohlédnout, ale o kus dál, v lese, spatří auto. Není zaparkované mezi stromy. Přední část auta objímá strom. Svítí si mobilem a hledá řidiče. Ten tiše chrčí sevřený konstrukcí. Prohlíží si ho.


Řidič zavře oči. Ví, že umírá, bojí se. Chrčí čím dál méně. Muž poodstoupí a zavolá záchranku. Z dáli je slyšet Romance pro smyčcový orchestr a tiché předení motoru.
„Dobrý večer, chtěl bych nahlásit nehodu nedaleko Černošic. Směrem na Dobřichovice.“ Pak chvíli mlčí. „Stopatnáctka?“ Obrátí se na raněného a řekne „Pane?“ Znovu mlčí a nakonec řekne do telefonu. „Ne, nekomunikuje, ale ještě žije.“
„Nedostanu. Je zaklíněný.“
„Nevidím, že by krvácel, ale jsem přesvědčený, že krvácí. - - - Je příliš zaklíněný.“
„Hlavou hýbal.“
„Počkám.“
„Dobrou noc.“
Zaslechne další chrčení. Jelen se probral; je na tom stejně jako řidič. Muž dojde k jelenovi, který se zoufale snaží pohnout. Dojde do auta pro sako. Je zima. Obleče se a vrátí zpátky. Jelen se dívá na muže a bojí se. Ale bojí se muže, ne smrti. Muž vytáhne malý revolver a střelí jelena do hlavy. Romanci vystřídá Menuet.
Za pár minut přijede záchranka. Snaží se dostat k řidiči, ale ten je příliš zaklíněný. Záchranáři stojí u auta a opakují „To bude v pořádku,“
 „Můžete hýbat hlavou?“
„Nemějte strach.“
„Kde krvácíte?“
„To bude dobrý.“
...
Řidič neodpovídá, má zavřené oči a chrčí.
Přijede policie. Podívají se do auta, prohodí pár slov se zdravotníky a jdou k muži, který se opírá o své auto a poslouchá Mozarta (Rondo).
„Zemře,“ říká muž a oba policisté kývají hlavou, jako by se jich ptal.
„Viděl jste nehodu?“
„Ne. Ale nejspíš narazil do jelena a sjel z cesty,“ neříká policistům nic, co by nevěděli. „Zastřelil jsem ho.“ Když se na sebe policisté vyděšeně podívají, muž dodá: „Toho jelena. Zastřelil jsem ho.“ Policisté si viditelně oddechnou. Nemusí papírovat.
„Udělal jste dobře!“ Mrkne policista na muže, jako by řidiče pomstil.
„Mám vám tu zbraň ukázat?“ zeptá se muž.
„Ne, nemusíte…“
Je slyšet poslední část Ronda - Finále, které se mísí s policejním rádiem.
Přijíždějí hasiči. Vytáhnou hydraulické kleště a snaží se řidiče zachránit. To všechno za tichých zvuků hudby. Muž se zasní a podívá směrem ke svému přehrávači. Rád by zesílil zvuk.
Za patnáct minut vytáhnou řidiče z auta. Přestože z něho stříká krev, je mrtvý. Policisté se vrátí k muži. Jeden se snaží kapesníčkem dostat z rukávu červenou skvrnu. „Musíme sepsat protokol.“
Muž neodpoví hned. Finále je téměř u konce.
„Samozřejmě,“ řekne, když dozní poslední tón, a mile se usměje.
 
Cestou domů poslouchá Adagio. Revolver leží na místě spolujezdce. Podívá se na něj a utře mu malou šmouhu na hlavni kapesníkem ze svého saka. Slunce pomalu vychází, ale ještě stále je tma. Zaparkuje u svého domu, když obloha zčervená.
Utře si o rohožku podrážky a odemkne. Sedne si na botník a kontroluje, zda nemá na botách krev. Chvíli se prohlíží v zrcadle. Pak přejde do kuchyně, tiše za sebou zavírá dveře, aby nikoho nevzbudil. Na stole leží vzkaz i s perem. „V ledničce je lečo, jestli chceš ohřej si ho. Líbám“ Muž doplní čárku a tečku a zamíří do ložnice. Manželka leží na posteli. Zpod peřiny je vidět obnažené stehno. Namíří revolver na spící tělo. Prohlíží si nehybný výraz jejího obličeje s tupě pootevřenými ústy vydechujícími a nasávajícími vzduch. Namíří hlaveň přesně doprostřed úst. Ale manželka jen krátce zachrápe a lehne si na bok, což ho vyvede z míry. Namíří na její pomalu tloustnoucí zadek a řekne „Bang.“ Ovšem velice tiše.
Pomalu se vysvléká a nahý přitiskne k manželce v kalhotkách a tričku. Je vzrušený, jen když leží zády. Zavře oči a představuje si různé ženy. Učitelka deskriptivní geometrie, která mu pravidelně klepala na rameno obřím pravítkem, když nedával pozor, vedoucí oddělení kancelářských potřeb, znuděná pokladní v supermarketu, dcera sousedky s bišonkem. Nakonec skončí u jelena. Vybaví si jeho upřený pohled před tím než vystřelil. Znovu se mu navrací onen chladný pocit, když mu najednou žena stiskne penis a navede do sebe. Nikdo neřekne jediné slovo. Souloží pomalu, strojově. Zcela bez potu. Když skončí, sedne si žena na postel, vytáhne ze zásuvky papírový kapesníček a utře se. Přijde mu odporná.
Otočí se zády, ale manželka ho obejme. Nic neříká. Jen se dívá z okna a snaží se usnout, ale nedokáže nenaslouchat pravidelnému oddechování manželky. Vytáhne ze saka revolver a prohlíží si ho pod měsíčním svitem. Mdle se leskne. Vrátí revolver zpět na místo a usne.

Ráno, když otevře oči, spatří vznášející se prach v souvislém pruhu slunečních paprsků nad jeho hlavou. Manželka vaří vejce na tvrdo, zatímco on se ještě dlouho dívá. Zamžourá očima a spatří malé poletující bublinky. Pak vstane a zamíří do kuchyně. Sedne si a nabere lžící vajíčko.
„Nemohl by ses oblíknout?“
„Večer ti to nevadilo.“
„Ale teď tě vidím.“
I ten jelen ležel na silnici nahý, pomyslí si.
„Nepůjdem do parku?“ ptá se žena.
„Kolikátého je?“
„Sobota.“
Absurdní rozhovor, napadne ho a odejde na záchod. Sedne si a při močení přemýšlí, co tím myslela. „Osmnáctého,“ řekne si pro sebe, vstane, spláchne, zvedne prkýnko a vrátí se do kuchyně. „Nepůjdu s tebou do parku.“

Večer se znovu vrací svou oblíbenou cestou. Prší a zpívá slepý Bocelli Por Ti Volare. Kapky bubnují do kapoty a přední sklo je tříští na malé kousky. Zpomalí a nechá zapnutá světla. Je na místě. Zaparkuje na kraji vozovky a stáhne okénko. Na vystrčenou ruku dopadne několik kapek. Svlékne si košili i tílko a vystoupí z vozu. Jakmile najde odřený, na půl zlomený strom, otočí se a z paměti dojde k místu, kde ležel jelen a díval se mu do očí. Hledá krvavou skvrnu, ale je příliš velká tma, kterou jen nedostatečně prosvětlují světla reflektorů. Vytáhne mobil a posvítí si. Nakonec si klekne a konečně spatří v kaluži vody cosi rudého. Chce zaostřit a ubezpečit se, že je to krev, když ho ozáří světlo.

Zadívá se směrem k němu, ale oslepí ho. Až po zatroubení mu dojde, že jsou to světla reflektorů. Upadne nebo spíš leknutím ztratí koordinaci. Jen hlavu má vztyčenou a dívá se upřeně před sebe. Světla pronikají kapkami padajícími z temného nebe. Obraz rychle se zvětšujícího měsíce, který se náhle promění ve smyku kvílející vozidlo. Již zastavivší automobil stále reflektory míří na polonahého muže. Řidič vystoupí z vozu a zamíří k muži. Ostré světlo za jeho zády z něj tvoří temnou postavu, pohybující se stín. Teprve až když se řidič přiblíží, jsou poznat ženské obrysy těla. Déšť ji pomalu rozmáčí oční stíny, které tečou jako černé slzy. „Jste v pořádku?“
„Ano,“ odpoví spíše užasle než vyděšeně.
„Víte to jistě? Jste polonahý uprostřed silnice...“
„Ano,“ řekne a teprve až nyní si uvědomí svoji situaci. „Těžko se to vysvětluje.“
„...a krvácíte.“ Muž shlédne pod sebe a spatří krev. Konečně ji jasně vidí, je fascinován. Už chce říci, že je to jelenova krev, ale žena ho uchopí za paži a pomůže mu vstát.
„Jsem v pořádku. Dojdu do auta sám.“
„Možná by bylo lepší vás odvést do nemocnice.“
„Spíš bych potřeboval kafe.“
„Pojedu za vámi,“ řekne a zavře za muže dveře.
Nakloní na sebe zrcátko a krev vytékající nosem utře tílkem. Oblékne si košili, zapne Bocelliho - Vivo por ella a rozjede se, jako by se nic nestalo.
Zaparkuje u nejbližšího motorestu, vyjde z auta a zamíří rovnou k ženě. Ta stáhne okénko. „Měl bych vás pozvat aspoň na kafe. Pijete kafe?“
„Dám si čaj. Trochu jsem prokřehla,“ a vystoupí.
Podá ji ruku. „Petr.“
„Nela.“
Jde těsně za ní. Prohlédne si ne příliš hubenou postavu a širší pánev. U dveří ji předhoní, podrží dveře a spatří nevýrazný obličej již bez očních stínů, s pohledem prázdným. Třiadvacet let, odhadne. Víc ne.
Objednají si a dlouho mlčí. Ona se netroufá zeptat, on nemá co říct. Nakonec Nela vyndá cigarety a hned je zas zandá. „Kouříš?“
„Ne, ale klidně si zapal.“
Nechá cigarety v kapse a řekne: „Moc toho nenamluvíš, Petře.“
„Co na to říct.“ Usměje se.
Krátké ticho. Obsluha přinese kávu a čaj.
„Cos vlastně dělal uprostřed noci polonahý na silnici?“ Vloží sáček do horoucí vody.
„Těžko se to vysvětluje.“
„Ano, to jsi říkal.“ Krouží sáčkem po obvodu hrnku.
„Ano.“ Na chvíli se odmlčí, napije kávy a pokračuje: „Včera jsem byl svědkem nehody, při které zemřel člověk.“
„Na tom místě?“ Přestane si hrát se sáčkem čaje.
„Vlastně přesně na tom samém místě, kdes mě málem přejela,“ pousměje se a znovu usrkne černé kávy. „Je to ironie.“
Na to Nela nic neodpoví. Čeká, že bude pokračovat.
„A košili jsem neměl proto, že pršelo. Nechtěl jsem ji namočit,“ řekne a doufá, že se víc ptát nebude.
Nela spokojeně přikývne a oddechne si. Není sebevrah s úchylnými sklony.
Poté mlčí. Petr usrkává kávu a dívá se na projíždějící auta, Nela motá sáček čaje kolem lžičky a ždímá ho, při čemž občas pohlédne na Petra. Na košili, usychající vlasy, ruce, hlavně na ruce a jeho snubní prsten. Podruhé vyndá cigarety, ale tentokrát si zapálí. „Neměl bys být u své ženy?“
„Nevadí ji, když přijdu pozdě,“ odpoví bez zardění. Podívá se na kouřící Nelu. Mezi dvěma prsty si pohrává s hořící cigaretou a očima těká po stole. Káva, čaj, popelník, jeho ruce. „Mé ženě nevadí, ani když přijdu ráno,“ dodá a pohlédne na ni, zatímco Nela sklopí zrak, jako by vycítila nemravnost z oněch slov. „Jsem vdovec,“ dodá a Nela mu věnuje soucitný pohled. Pro změnu Petr pohledem shlédne na desku stolu.
Znovu mlčí. Ale jen do chvíle, než Nela sklepne popel cigarety do skleněného popelníku. „Ten mrtvý,“ řekne a Petrovi se vybaví jelen. „Jak se mu to stalo?“
„Nevím. Zkrátka ležel na silnici. Ještě žil, když jsem ho našel, ale nevím, jak se mu to stalo. Srazilo ho projíždějící auto. Nebyla tam žádná brzdná dráha. Nejspíš si řidič ani neuvědomil, že srazil člověka. Možná si řekl, že to byl jen pouhý jelen a jel dál.“
„I tak by měl zastavit,“ řekne, sklopí zrak a když svraští obočí, zeptá se: „Říkal něco?“
„Ano,“ odpoví se stejně svraštěným obočím. Napodobuje ji. „Chtěl jsem mu pomoci, ale byl příliš polámaný. Řekl mi, ať ho nechám o samotě.“
„Nic víc?“
„Nic víc.“
„To já bych sama být nechtěla.“
„Já nevím, co bych chtěl.
Asi cigaretu.“ Načež mu Nela s pobavením nabídne balíček Marlboro light. Odmítne.
„Chtěl jsem se tam vrátit a všechno si vybavit.“
„Nikdy jsem nikoho neviděla umírat.“
„A není to divné?“
Nela se nechápavě podívá Petrovi do očí a následně típne cigaretou o popelník.
„Přijde mi to zkrátka divné. Za celý život jsem se nesetkal se smrtí. Pouze zprostředkovaně. Neosobně. Většinou to jen znamenalo, že se s dotyčným už neuvidím. Ale vidět umírat toho člověka, bylo fascinující. Zvráceně vzrušující. Úděsné.“
„A proto ses vrátil.“
„Chtěl jsem to zažít znovu.“
„A tvá žena,“ řekne polohlasem. Přemýšlí, jak se zeptat, ale nechce aby to na ni bylo znát. Nechce mu ublížit. Zapálí si další cigaretu. „Jak je to dlouho?“
Petr mluví přímo. „Od její smrti?“
Přikývne.
„Rok. Necelý rok.“
Ráda by se zeptala, jak zemřela, ale jen znovu přikývne a soucitně naň pohlédne.
Petr v Nele čte a ví moc dobře, co se v ní odehrává. „Zemřela při autonehodě,“ říká „Vběhl jí do cesty jelen a ona narazila do stromu.“ Klesne smutně hlavou „Jelen to přežil.“
Nele vše dochází. Ráda by Petra vzala za ruku, ale jen řekne „To je mi líto. Moc líto.“ Děsí ji snubní prsten na prsteníčku Petrovy ruky.
„V pořádku. Už jsem se s tím vyrovnal,“ řekne nevěrohodně.
„Ten mrtvý. Připomněl vám vaší ženu...“ ptá se velmi pomalu a opatrně. Téměř si vyčítá, co řekla.
„Doteď ne.“ Odvrátí pohled a zhluboka vydechne. Nela ho uchopí za ruku, na níž nemá prsten a omluví se. Petr pohledem pomalu přejde přes svou černou kávu, popelník a čaj až k tváři Nely a jejím vlhkým očím. Usmějí se.

Když skončí, jsou oba mokří potem a těžce vydechují. Petr si sedne na okraj postele a Nela ho šimrá nohou na zádech. „Ve skutečnosti se nejmenuju Nela.“
„A není to jedno?“ říká a opatrně si svléká kondom.
„Nechceš znát mé pravé jméno?“
„Většina lidí nesnáší své pravé jméno.“
„I ty?“
„Už ne,“ řekne a odejde do koupelny. Zavře za sebou a sedne si na toaletu. Pročítá návod k použití prezervativu. Udělá uzel na kondomu a zabalí do voňavého kapesníčku. Necelé tři metry od něho je malý koš. Zamyslí se a hodí. Dojde pro kondom, vrátí se na místo hodu, znovu ho pečlivě zabalí a hodí. A znovu po dlouhém zamyšlení. Po třetí se už trefí. Má jasno.
Dál sedí na míse a čte si návod. „Měl jsem ho spláchnout do záchodu.“ Pohlédne si do očí v zrcadle, umyje se a vrátí k Nele či jak se jmenuje.
Ještě dlouho mu hladí ruce. „Líbí se mi tvé ruce,“ a ukazováčkem krouží kolem prstenu. „Můžu si ho zkusit?“ Pohladí ji po vlasech, pak po tváři. Ona ho kousne do prsteníčku a nechá v ústech. Laská ho.
Petr odvrátí hlavu a pohlédne na měsíc v okně, pak zrakem přejde na své sako, v kterém má revolver. Zatouží po něm. Volnou rukou se natáhne a nedosáhne. Měsíc je v úplňku a září do pokoje dvou milenců. Leží společně na posteli a přitom je každý jinde.

Ráno najde manželka svého manžela v kuchyni, jak napouští vodu do hrnce. „Kde jsi byl celou noc?“
„S Nelou.“ Zapne vařič.
„S Nelou?“
„S Nelou v motelu.“ Hledí na vodu a čeká až se začne vařit.
„Nemám náladu na tvůj humor.“
„Miloval jsem se s Nelou v motelu celou noc.“ Voda začne bublat.
„Chceš mi tím říct, žes mě podvedl?“
Vhodí jedno, pak druhé vejce do vařící se vody, při čemž souhlasně přikývne.
„Vždycky jsem věděla, že mě podvedeš.“ Usedne ke stolu.
„Mě to docela překvapilo.“ Hlídá deset minut na nástěnných hodinách.
„Líbilo se ti to?“ Otře si ospalky z očí.
„A tobě by se nelíbilo vyspat se s jiným mužem?“
„Ale já tě nepodvedla.“
„Nikdy jsi při sexu nemyslela na někoho jiného?“
„Budeš s ní ještě spát?“
„Kdy naposled jsme to dělali při světle?“ uchopí nůž a uřízne krajíc chleba.
Oba mlčí a dívají se, jak nůž prostupuje chlebem.
Zeptá se „Miluješ ji?“
Poprvé na sebe pohlédnou, téměř vyděšeně. Pak se pousmějí. Petr z ledničky vyjme máslo a natře na chleba. Při natírání se manželka rozesměje. Sedm minut. Když se trochu uklidní, zeptá se „A co teď? Co budeme dělat?“ mrkne pravým okem. „Rozvedeme se?“ přičemž se přestane usmívat.
Petr vyjme vařící vejce, vloží do stojánku, usadí se, nožem odřízne špičku a osolí. „Nasnídáme se,“ a podá ji hotové vajíčko na tvrdo a namazaný chléb máslem.
„Tak co chceš dělat?“ a kousne do chleba.
„- - -“ Petr si loupe vajíčko.
„Posloucháš mě vůbec?“ a zapíchne lžičku do vajíčka.
„- - -“
„Lukáši!“
Lukáš se podívá na hodiny a zamyslí se. V ruce drží dokonale oloupané vejce. Ještě si nekousl.

Večer leží s manželkou. Ta zavře Ostrovní zprávy a zeptá se: „Nevyzkoušíme něco nového?“
„Ani ne.“
„Necháme rozsvíceno.“
„Jsem unavený.“
„Chceš to udělat pusou?“
„To není potřeba.“
„Zkusit něco netradičního...“
„Můžem jen spát?“
„Dobře. Jak chceš,“ odpoví a raději ještě dodá. „Cokoliv, vážně cokoliv.“
Bez rozmyslu Lukáš řekne: „Dobrá. Přeci jen by tu něco bylo.“
„Cokoliv.“
„Chci, aby sis stoupla na všechny čtyři.“ Ihned to provede. „Ovšem zády ke mně.“ Obrátí se. „A teď zatrub jako jelen.“
„Děláš si srandu?“ Veškerá ochota opadne. Nechápavě se ohlédne na Lukáše a ten ji uštědří přísný pohled. „Dobře, dobře. Tak jak dělá jelen?“
„Jelen troubí.“
Manželka se pokusí zatroubit. Špatně. Opraví ji. Opravuje ji a radí dokud se mu nezdá, že troubí stejně jako jelen. Až poté dojde k vypínači a zhasne. „Začni!“ přikáže Lukáš.


Manželka zatroubí co nejhlasitěji. Lukáš ji obchází. Troubení neustává. Přiblíží se k jelenovi zezadu. Dotkne se nohy zvířete, ucukne. Nechce ho vyděsit. Šeptá „Ššš.“ Jelen je jako nabitý elektřinou, ale stojí na místě. Chytne jelena za boky a ucítí, jak spíná svaly. Odfrkne si a znovu zatroubí. Tentokráte nejhlasitěji! Lukáš položí hlavu na jeho záda a naslouchá rychle bijícímu srdci. Pomalu dlaní prostupuje srstí až k hlavě. Nejdříve se lehce, jen letmo dotkne paroží a zkoumá jeho velikost. Je obrovské. Pevně ho stiskne a jelen zatroubí. Pustí ho. Ze saka zavěšeného na opěradle židle vytáhne malý revolver. Pohrává si s ním v dlani. Mdle se leskne. Stoupne si před jelena. Zbraň schová za zády. Nechce ho vystrašit. Přiblíží se k jeho hlavě a chce mu pohlédnout do očí. Lukáš je vzrušený. Jelen má oči zavřené. Jejich dech se zklidní. Lukáš namíří hlaveň revolveru na svůj levý spánek a zavře oči. Odjistí.


79 názorů

pozorovatel
31. 07. 2009
Dát tip
filmová povídka - nevim, jestli je to ta správná odpověď (já tak tvou výtku pochopil) díky

Štylistika patrí k Tvojim silným stránkam, to sa musí nechať. Avšak... "Petr v Nele čte a ví moc dobře, co se v ní odehrává." Zato ja to absolútne netuším. A nie len v jej prípade, ale u žiadnej z postáv. Je to ako čitať návod na video. Osobne mám pocit, že takých poviedok je na písmaku ako húb po daždi. Akoby tam nikto nemal žiadne pocity. Možno to celkovo malo vyznievať pocitmi práznoty v živote, ale mne to celé prišlo prázdne.

Janina6
07. 07. 2009
Dát tip
Netuším proč, ale po dočtení nejvíc přemýšlím o tom, co pro tebe asi psaní znamená...

pozorovatel
06. 07. 2009
Dát tip
MeTB: pokud není krev natlakována.. jinak krevní oběh dobíhá, ale taky jsem nad tim uvažoval a nakonec to ponechal a proto kondom spláchl do záchodu.)) ty my normálně nevěříš!

MeTB
06. 07. 2009
Dát tip
Nechám si to projít hlavou a pak se věřím vrátím a napíšu něco hlubšího. Teď jen dvě technické věci: Z mrtvého těla krev stříkat nebude, mrtvole obvykle nebije srdce. A v návodu na použití kondomů je (skoro na všech, tuším) napsáno, aby se do záchodu nesplachovaly, protože mohou ucpat odpad.

Zuzulinka
03. 07. 2009
Dát tip
líbilo se mi to, i konec...který bych nečekala, protože jsem vážně myslela, že zastřelí znovu toho jelena...ale nakonec mi došlo, proč by se opakoval milost je někdy třeba směrovat spíše k sobě, v některých případech to může být osvobozující*

pozorovatel
08. 01. 2009
Dát tip
A já myslel, že čtenář pozná tu mou feministickou duši...

Rimmer
08. 01. 2009
Dát tip
Párkrát mi to skříplo. Ale jen formálně. Dvakrát hned v závěsu za sebou píšeš "teprve až". V obou případech je "až" nadbytečné. "Sebevrah s úchylnými sklony." To mi připadá zbytečně neohrabané, ani nevím proč. Sklon k odchylce od normy... Odstavec, kdy se Lukáš vrací na místo činu, neudržel moji pozornost. Svoje "Už ne," jsem si pochopil. Jako vždy nejpřesvědčivější pasáže pohrdání ženami. *

pozorovatel
17. 11. 2008
Dát tip
potřeboval bych se zeptat trochu víc, co takhle skype?

katugiro
17. 11. 2008
Dát tip
Možná jen ale zbytečně bráním hlavní postavu. Je pravda, že fakta vypovídají o tom, že jde o psychicky narušeného člověka. A právě proto je přirozené hrdinu bránit - protože psychopat může dělat cokoliv bez nějakého zdůvodnění, a to nikoho nebaví. Jako Superman. Když může cokoliv, dají se o něm točit filmy pořád dokola, ale budou o ničem.

katugiro
17. 11. 2008
Dát tip
Nevysvětluje, určitě ne pro čtenáře, který o jeho vnitřním světě neví skoro nic. Neví, jestli je to z nudy, ze zvědavosti, protože chce ponížit manželku, protože je na hlavu... v celé povídce se objevují jen nějaké projevy chování, z kterého se na vnitřní uvažování zatím nedá soudit, tím spíš, že jsou to situace, které většina z nás nikdy nezažila. "Násilně" se snad trochu vysvětlilo předchozím odstavcem. Dalo by se říct taky "směšně", "nepatřičně" apod., od všeho něco.

pozorovatel
17. 11. 2008
Dát tip
potřeboval bych vysvětlit ono "násilně" v povídce budu ještě odlehčovat, ale nápad hraní si na jelena, se mi líbí, je terapeutický a vysvětluje leccos o vnitřním světě lukáše

katugiro
17. 11. 2008
Dát tip
Jo jo, myslím, že se to láme někde kolem setkání s Nelou. Dokola se vrací revolver a jelen a v závěru to už působí hodně násilně.

pozorovatel
17. 11. 2008
Dát tip
překombinované kvůli konci, chápu správně?

katugiro
17. 11. 2008
Dát tip
Umm... zdálo se mi to lepší, než ten původní náčrt, ale po dočtení mi to přijde překombinované. Je to jenom hra s rekvizitami a slovy, ve které nevidím smysl. Snad jako kapitola románu, kdo ví.

katugiro
17. 11. 2008
Dát tip
aha, jak jsem měl vědět, že je to nová verze...

pozorovatel
27. 10. 2008
Dát tip
ty jsi můj koloušek

genialne... cely cas som si predstavoval, ze som tvoj jelen.

Vitex
12. 10. 2008
Dát tip
Ale né - že by jako ji zastřelil a pak bych ho ještě sledoval chvilku. Tož, pošli..

pozorovatel
12. 10. 2008
Dát tip
on nevystřelil ?:)) nechceš poslat tu druhou povídku?

Vitex
11. 10. 2008
Dát tip
No, že ji střelí.. a nezakončil bych to výstřelen, ale ještě bych ho chvíli sledoval - třeba jen jak sedí na posteli a čumí do blba. Ale nevim :-)

pozorovatel
11. 10. 2008
Dát tip
..klidně napiš jaký

Vitex
10. 10. 2008
Dát tip
Kurňa, dobré :-) Ten závěr má neskutečný tah - ale uplný konec mě trochu zklamal - nebo bych ho chtěl asi jiný. _Ale to je jedno. * *

Příběh se mi líbí, zvláště v dialozích neobyčejně vynikáš. Nepřeháníš, víš kde přidat, kde se umírnit. I ta strohá forma se mi hodně zamlouvá (a to nejen jako záměr pro schématičtější a scénáristické vyznění). Jen závěr se teda nepovedl. Tam jsi to už neukočíroval se mi zdá. ***

StvN
27. 09. 2008
Dát tip
Ano, spíš delší dialog. Popis ani tak ne. I když uznám, že hlubším dialogem bys mohl sklouznout k "vyjádření postoje", a to by bylo liché. Musí to zůstat neutrální. Přesto se mi zdá ten dialog krátký, nedořečený a mělký. Možná by stálo za to přidat pár vět, které by v omezenějším čtenáři vzbudily přinejmenším jakousi pochybnost, aby třeba chtěl pochopit nesmyslnost toho, co říká manželka; pro mě osobně to znamená jen požitek číst o trochu déle scénu, která mě nesmírně baví. Je to dokonalá scéna a celým předchozím textem dokonale uvedená, takže je možné ji brát jako těžiště povídky. Ale ber to tak, že jsem poslední dobou ovlivněn čtením Prousta.

G_B_Show
27. 09. 2008
Dát tip
Čím víc čtu, tím víc mě dostává. Úplně čumim.

pozorovatel
27. 09. 2008
Dát tip
scénu u snídaně prodloužit znamená prodloužit dialog mezi nimi? s tim koncem ještě uvidim, dávám si čas na poslední úpravu, takže teď na to vůbec nekoukám ale většinou na tebe dám, tak uvidíme

StvN
27. 09. 2008
Dát tip
Je to dobrý. Narozdíl od reky nebo rádijky vidím reálné postavy. Mám za to, že ty, stejně jako já, vnímáme takové ty běžné životní situace, jako ta nesmyslná nevěra, stejně. Popsal jsi to mnohem reálněji, než kdyby ses snažil o nějakou tu takzvanou sondu do duše člověka, z níž by nutně vzešel paskvil, který by se sice tvářil věrohodně, ale věrohodný by nebyl, protože lidi se chovají přesně tak, jak to píšeš ty, ale ne tak, jak si člověk myslí, že by se chovali, kdyby byli aktéry jeho povídky. Obávám se, že je to schématické myšlení čtenáře, který potřebuje, aby daný typ člověka poslouchal danou hudbu a oblékal se katalogově, jak je psáno v kolonce s jeho třídním postavením. Tuhle část jsi myslím zvládl velmi dobře. Nastavením textu jsi docílil větší ucelenosti a propojenosti, líbí se mi, že manželka není použita jen jako doplňující postava, ale vrací se u snídaně s tím nesmyslným - co budeme dělat, tam bych akorát měl prosbu, abys tuhle scénu prodloužil. V podstatě od té snídaně jsi to docela zkrouhnul. V této podobě mám za to, že si můžeš dovolit opravdu dlouhou povídku, víc propracovat ten konec. S tím mám největší problém. Váhám, jestli je useknutý z důvodu - mít to už konečně za sebou, jestli jsi s ním sám spokojený jako s ukončením této povídky. Taková míra absurdity mi přijde už "předimenzovaná" (v jakým to bylo filmu, jak ten kluk chtěl po holce, aby ho mlátila hadicí od vysavače?, Nuda v Brně?), posouvá to povídku někam jinam a to, co bylo zpočátku vážné, se náhle zpětně stává nevážné, lehké, nedůležité, všechny vazby najednou řídnou a povolují. Na tohle bych si dal pozor, opravdu jeden odstavec může celý text hodit do prdele. Doufám, že mi rozumíš.

pozorovatel
18. 09. 2008
Dát tip
á:)

guy
18. 09. 2008
Dát tip
ajó - už mi to došlo, proč je mi to povědomý :-)

guy
18. 09. 2008
Dát tip
jsem z toho volajaký zmetený, bo jsem to už někdy dřív četl, a mám pocit, že jsem se k tomu taky i kladně vyjadřoval nebo to bylo v minulým životě? :-)

pozorovatel
18. 09. 2008
Dát tip
já myslim, že to dává stejnej smysl jako tvoje genialita:) (promyslim to)

Ha. Už vím, co mě zmátlo. Ono by totiž bylo nejlepší, kdyby ho Nela nejmenovala, a ani v textu by se to nevyskytovalo. Stačilo by to jméno jednou, když se představuje, a pak místo "podívala se Petrovi do očí" psát "podívala se mu do očí" a pod. Čímž by se to jméno jakoby jen nadhodilo, čtenáři by nebylo vnucováno, a jen při pozornějším čtení (dívání) by přišel na tu změnu Petr/Lukáč. Díky tomu by ten přechod působil skvěle plynule a nenápadně. Jsem geniální.

pozorovatel
18. 09. 2008
Dát tip
opravil a neni to hezký překvapovat čtenáře? (ovšem záleží na tom, jaké překvapení to je)

Moment. Nepřepsals to zase?

A nenapadlo tě ho prostě v prvních scénách nejmenovat vůbec? Byl by to postě "on".

pozorovatel
18. 09. 2008
Dát tip
no, těžko můžu hned od nový scény řikat Lukáš.. když "jako by dívák" jednou slyšel jméno Petr a myslí si, že ten chlápek je Petr až do chvíle, kdy mu manželka řekne pravým jménem TITULKY: Lukáš (Petr, manžel) (Manželka, které nikdy neřekne jménem) Jelen (Manželka) (Nela) (Polomrtvý řidič) policisté a záchranáři (ČR) W. A. Mozart A. Boccelli

Pupitel: Jo, lhali, ale stejně ten přechod působí násilně. Zejména proto, že ho coby Petra jmenuješ i v domácích scénách ještě před tím "přechodem". Doma lhát o svém jménu nemohl. P.S. "Přičemž" se taky píše dohromady.

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
to neni obhajoba ale pokus o diskusi, v který se střetu nejde vyhnout

soustředěné dívání do očí sympaťáků :DDDDDDDDD no tak, nedělej si ze mě srandičky! hele, no, jasně, dalo by se o tom dlouho mluvit, ale nechám tě už, jsem moc náročná. To je pak se mnou těžká řeč, že... Ale jen se obhaj, dyť jo :)

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
rádio: chápu, že postrádáš větší sondu do nitra postav. Na druhou stranu tu funguju jako pozorovatel, který nechává rozhodnutí na čtenáři.. přiznávám, že jsem se snažil motivy a chování postav co nejvíc nastínit, i když to bylo proti mý vůli - věřim, že čtenáři nemusim nic ukazovat, že stačí naznačit. Taky jsem dospěl k tomu, že čtenář musí buď povídku číst vícekrát nebo já musim povídku propracovat víc, což z ní dělá skoro knihu:) obehrané pasáže: pokud vim, tak jsem napsal, že manželka byla z nahého muže znechucena, což jak tě čtu, plně souzní s tvou nechutí k vajíčkám:) ale upřímně: nemyslim si, že lidé spolu komunikují a při tom nedělají nic jiného než že se na sebe soustředěně dívají, naopak.. Spíš bych řekl, že jsi zvyklá právě na ono soustředěné dívání si do očí dvou sympaťáků (vaření má dokreslit a vysvětlit pocity, myšlenky postav). Ale tady jde asi o můj vkus ani nevim, že jsem napsal, že v rozčilení típne cigaretu, nějak pochybuju:) a zrovna malá noční hudba k noční projížďce a prohlídce mrtvol mi tak hezky sedí...:) díky

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
pišta: souhlas, teda až na přechod petr/lukáš.. jak moc ostrý? asi nechápu, ale psal jsem to tak, že jak lukáš, tak nela lhali a vysvětluj! proč nepiju a nekouřim?

dle mého názoru by postava měla být něčím zajímavá a teď nemyslím prvoplánově nějakými úchylkami či zvrácenými motivy. Měla by mít v sobě především jakousi vnitřní hloubku, abychom jí porozuměli, a pak případně porozuměli i různým jejím pohnutkám. A tu hlubší vykreslenost tady postrádám. Nestačila jsem si k ní vytvořit sympatie anebo antipatie a proto mě neoslovila. Ty obehrané pasáže: věčné vaření, loupání a jedení vajec mi přijde jako rušivý element. Prostě se nehodí pro intimní scény, vejce nejsou sexy. Smrdí a když je jíš, máš plnou pusu drolivého žloutku a představa, že při tom polonahé postavy hovoří, mě odpuzuje. Cigareta, kterou si postava zapálí a vzápětí ji v rozčilení típne, je v každym bijáku a (sorry, všímám si takových obskurních detailů :) tenhle "efekt" mě vždycky štval svou nepřirozeností. a tak dál bla bla bla Jinak: s tím beethovenem ses strefil (to byl bourák!):) Tady mi to přijde jako póza, když se ptáš: přišlo ti zajímavý, aby postava poslouchala klasiku než třeba kabáty. To chápu. Ale je úsměvný, že sis vybral právě klasicistní popík, tedy Mozartovu Eine kleine... proto mluvím o povrchnosti. Ale vidíš, kdyby postava byla psychologicky lépe vykreslená, třeba bych jí i toho Mozarta věřila :)

Byl jsem ve vaně, a tohle vzešlo: - Druhá věta má blbý slovosled. - To, že manželka vaří vejce natvrdo (dohromady!) a chlapík pak nabere vajíčko nahniličko (taky dohromady) moc nefunguje jako fór ani v textu, natož ve filmu, kde by se divák sotva dozvěděl, jak že ty vejce původně měly vypadat. - "Nepůjdu s tebou do parku" by asi neřek. Spíš "Nikam nejdu", nebo něco podobně úsečného. - "...tma, kterou JEN nedostatečně..." - "...krev vytékající z nosu tílkem."? No potěš. Mně teda krev z nosu vytejkala dycinky nosem. - "Nevadí JÍ, když přijdu pozdě." - "...típne cigaretou o popelník." : Je evidentní, že nejsi kuřák. - "..na prsteníčku Petrovi ruky."? Opravdu? Je gramatika v dnešní době fuj věc? - "Ten mrtví."? stejný podotek jako předešlý. - Přechod Petr/Lukáš je příliš ostrý, věta "většina lidí nesnáší své pravé jméno" ho sama o sobě neopodstatní. Čili dopilovat. Všeho všudy dobré. Ale na výběr to není, protože pozorovatel nepije a nekouří. Ne, nehodlám to dále vysvětlovat.

ceder_john
17. 09. 2008
Dát tip
tak mi řekni o čem je tahle povídka brouku..

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
přijde mi dobrý se zeptat, když nevim, co mi ten druhej řiká

ceder_john
17. 09. 2008
Dát tip
a proč to kurva všechno chceš vědět? to by mě zajímalo.. to to jakože zas všechno přepracuješ, protože nejsi scopnej vycejtit rozdíl? zajímalo by mě..a nebylo by lepší to za tebe rovnou napsat? ty si snad autor, tak trochu suverenity asi bych požadoval..

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
při psaní mě napadla právě tahle hudba a vybral jsem si ji jak pocitově tak i významově, absurdnost právě tohohle výběru mě možná napadá až teď, ale říkat mozartovi a bocellimu mainstream je sranda:) kterou nemínim vyvracet, ale beethoven by měl radost tu pózu stále nechápu, zajímalo by mě, jestli jsou motivy postav pochopitelný, stejně tak i jejich osobnosti a skutky taky mě zajímá, proč obehrané pasáže.. a které.. (ostinátní vajíčka a típnutá cigareta? natož zasnění se nad steakem..) jan: díky, původní verzi jsem vlastně jen doplnil (a vyškrtl pointu), chtěl jsem využít potenciálu

No, taky mi přijde přitažené za vlasy, že postava tohoto typu poslouchá Malou noční či Bocelliho, ale alespoň to koresponduje s jeho (jeho?) povrchností. Je to póza jak hrom. Nepřesvědčivé psychotické postavy, obehrané pasáže jako odpudivý popis rutinního sexu s manželkou, neurotické típnutí právě zapálené cigarety či navození ostinátního motivu (v tomhle případě nešťasně zvolené pojídání vařených vajec - kdyby aspoň steak). Na druhou stranu celkem zručné vyjadřování. Postavy ani prostředí nemají pro mě úroveň, a proto neoslovilo...

Alojs
17. 09. 2008
Dát tip
propojený to je, to nepochybně... otázkou je, jestli minulá propojenost nebyla lepší... přečtu si to ještě jednou. ať jsem férový kluk :)

daddy
17. 09. 2008
Dát tip
tak proto, aha... :)

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
protože budu jednou velká filmová hvězda (scenáristická)

daddy
17. 09. 2008
Dát tip
proč filmově? :)

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
super, díky moc snad jen 1. zavře za muže dveře, chtěl jsem vyjádřit ten opatrovnický syndrom žen, když je bouřka:)

G_B_Show
17. 09. 2008
Dát tip
Co mi zadrhlo: 1. „Pojedu za vámi,“ řekne a zavře za muže(M) dveře. 2.Děsí ji snubní prsten na prsteníčku Petrovi(Y) ruky. 3.Ten mrtvíÝ) 4.Volnou rukou se natáhne a (ALE?) nedosáhne 5.„Vždycky jsem věděla, že mě podvedeš,“ a usedne (. Usedne) ke stolu. 6.„Rozvedeme se?“ při čemž(PŘIČEMŽ?) se přestane usmívat. 7.„Začni!“ křikne(nehodí se pro mě, spíš přikážen nebo tak něco) Lukáš 8.Tentokráte nejhlasitěji!(vykřičník nebo tečka?) 9.Pevně ho stiskne a jelen zatroubí!(vykřičník nebo tečka?) 10.Lukáš namíří hlaveň revolveru na svůj levý spánek a odjistí... Zavře oči. (Lukáš namíří hlaveň revolveru na svůj levý spánek a zavře oči. Odjistí. (?) ) Jinak super, na druhý přečtení jsem si atmosféru perfektně vychutnal. Ty dialogy jsi upravil dobře, ze slabých míst jsi udělal silný. Moc se mi líbila. Dal bych výběr, ale nemůžu, tak dejte někdo za mě.

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
hehe, ovšem od října nastapuju do školy, takže tu budu neustále a hladové nasytím!

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
ale i míň klidně:)

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
víc než jedno slovo

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
a přitom toho umíš tolik napsat...

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
..když tobě se líbí všechno a já jsem spíš typ, kterému se nelíbí nic:) dík

pozorovatel
17. 09. 2008
Dát tip
ono to má být filmové a tudíž i z třetí "chladné" osoby namísto "zauzlovanost" bych rád slyšel slovo "propojenost" reka: jestli se takhle chovaj puberťáci, tak je neznám hlavní postavu jsem nechtěl mít intelektuála natož chladného intelektuála - fujtajbl, ani nevim, že by dělal něco intelektuálního.. díky všem

Alojs
16. 09. 2008
Dát tip
hmmmm... má to pořád kvalitu, ale předchozí verze se mi líbila více. tady je to zbytečně přeuzlované, navíc se na tomhle prostoru přejí i samotná forma. ta scénáistická, dokonale neosobní, chladná jako asfaltka zkrápěná hustým deštěm. přesto všechno tip - bavilo mě to číst, o nic jsem nezakopával... bohužel, pouze porovnávám s předchozím. proto ta negativa.

ceder_john
16. 09. 2008
Dát tip
v tom textu je vidět tak maximálně disciplína..ale klidně to mohlo bejt i divoký prase..

Poslechni, nepřepracoval jsi něco staršího? je mi to v začátku jakési povědomé...

reka
16. 09. 2008
Dát tip
nevím, na mě takové nějak strašně pózerské. Všechny ty postavy... mám problém uvěřit, že jsou to dospělí lidi (kteří už maj např. právo řídit auto) a ne patnáctiletí puberťáci (podle toho, jak jednají a jak hodně cool mluví). Je tam pár dobrých motivů, ten nápad s jelenem taky není špatný. Celé to mohlo být docela dobrý text, představuju si ho jako takovou frašku, která z něho víc probleskává hlavně v závěru. Ale na to, abych se u toho bavil, mi tam něco vadí, myslím, že to, že se ten text bere příliš vážně. A kdybych chtěl vytvořit takového chladného intelektuála, který si klíďo píďo pohrává se zbraní, tak mu asi nedám poslouchat Malou noční hudbu a Bocelliho, ale něco míň mainstreamového a míň sladkého. Takový Messiaen nebo Boulez by mi k němu seděl. Ale to už možná přeinterpretovávám, co za postavu Petr je a co jsi ho chtěl mít, a asi se pletu. Zkrátka sorry, nějak neoslovilo.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru