Zákopová válka

Ráno otevírám oči sice ostražitě, ale i tak nesmírně zhnuseně. Z nastevřeného okna táhne lezavá zima, na stínítku lampičky se sráží jinovatka a z rádia se Helenka Vondráčková táže: „Proč ty bitvy vyhrané platí dneska, zítra ne?“ Jo, sakra, proč? Teda proč to včerejší vítězství nemůže platit ještě dneska?

Odvrhnu otázku na neurčito. Ve válce není na filosofování čas.

Všecho jde dle jednoduchého vojenského řádu: Oblíkni si, co najdeš. V koupelně nebuď dlouho. A sněz, co stihneš.

Ještě si projdu nejnovější zprávy, které by mi snad mohly prozradit něco o aktuálním stavu situace, a vyrážím.

Čeká mě zákopová válka.

Už sehnat transport je zážitek. Bojovníci si rozeberou místa a zavile předstírají, že jsou v celém vozidle úplně sami. I když zrovna stojí na jedné noze, a ne na vlastní. V tomhle jsme nejlepší.

Vystupuji. Ještě si poupravím výzbroj a vyrážím přímo mezi zákopy.

Ha! V místě, kde ještě předvčírem zely jámy, je hladká zem. Postoupili! Urvali si další kus půdy! Bojová linie se přesunula o padesát metrů na východ. Odřízli zásobování. Tak to si dovolili moc! Odhodlaným gestem si upravuju optiku na nose a takřka klusem vyrážím obhlédnout nový problém zblízka.

Od proviantu mě dělí hlavní frontový zákop. Tsss. S tím si přijdou možná na bažanty, ale ne na mě. Já už jsem ostřílená, životem protřelá osoba. Po důkladném prozkoumání terénu objevím průchod. Rychle se prosmýknu kolem osádky v zákopech a pak už se mi brejličky zamlží teplem, které v zásobováku panuje. Přijmu potravinový balíček a ke smluvené částce přidávám úsměv na téma „No jo, no...“ Spolubojovnice je s tajným kódem obeznámená. Úsměv č. 14 znamená „Už aby ti krtci vypadli.“ Ještě se zhluboka nadechnu, než znovu vyrazím do pole, a jdu.

Houstone, problém! Museli mě vidět! Zrušili mi průchod do bezpečí! Bojová rozvaha mě opustí a já zuřivě běhám podél okraje zákopů. Když pode mnou zapruží zem, s hrůzou zjistím, že z hlavního zákopu vybíhají postranní větve, přemostěné někde prkny, někde železnou mříží. Konečně. Konečně objevím skulinu a na pokraji sil doběhnu do bezpečí. Kruci. Dneska to byl adrenalin.

 

Ze sáčku vylovím tvarohový koláček – druhá snídaně ještě nikdy nikomu neuškodila – a přes ulici zamávám na kamarádku. I ona pro dnešek vyhrála.

Dostala se přes rozkopanou Americkou.