Porážka přežranýho prasete

Rozhlídni se kolem sebe,

příteli,

město je sytý, město je přežraný

město je prase na porážku;

řekl jsem mu u pultu

pili jsme maté

a pak mávnul

pro „ještě jednou“.

Napsal jsem písničku,

podívej se,

jen ji nemám s kým hrát,

ještě nevím, co je to za žánr

nikdo takový stupnice nikdy nehrál,

nejsou přitom vůbec složitý,

ale nikomu ten sled tónů nejde pod prsty,

řekl mi; podal jízdenku na vlak,

otoč ji.

Pak v puklinu do prasečí hlavy

svou mysl a tělo vložíme;

a odplivneme žal svejch duší

do sedliny zázvorový kávy.

U pultu jsme seděli,

zase nevěděli,

kdo dnes večer v řece sraček;

kdo mu podá z břehu dlaň.

Seděli jsme a

sotva jsme se podpírali.

A oba jsme cítili, jak někde za víčky

nás tlačí, se rozpíná

ten pocit, to beztvaří.

...

A zlomky slov:

My všichni tady uhnijeme

v těchto městech

v paměti těchto domů

ve škvírách mezi kočíčími hlavami

všichni tady padneme

jako zapomenutý

rock ‘n‘ rollový hvězdy.

Shooba dooba.