....a to léto

Jako zář jež v objetí lhostejnosti vychladne, jen bláhový a úplně němý řekl: "Čekej pokorně". A já čekal další stíny,jenomže světlo pohltilo vše a bílá luna se zařehtala do bezvědomí. Planul jsem Byl jsem Vesmírem zdivočelým Soustem ke spolknutí Prvotním hříchem Lenochem v koutě poznání Opičí tlamou Hřmotným hromem Ševcem svých cest Prapůvodním obyvatelem Deklarantem Zcestovalým tlumočníkem. A to léto všechny labutě změnily svou barvu a prasečí hlava se oddávala svým snům. Né,né,né Kamenným stiskem svého obličeje ráje se tvůrci ve svých čistotách bičují hlasy,které jdou slyšet tak dál. Umírají pokorně a se vší úctou.

---