ŠTĚSTÍ

Je nádherně na tomto světě a když si uvědomím, že sedím doma, tady konec světa, venku přejde pes, dvě kočky, tak jenom čumím. Petr s Evou jeli na 5 dní na Šumavu, brali si sebou kola, aby více uviděli. Eva vymýšlela, kde všude bude chodit baštit a Petr zuřil a říkal, já ji tak protáhnu, že večer padne a nebude mít myšlenku na jídlo, chce stále hubnout, tak jí to usnadním. Už mě volal, jedou na Boubín, ať si užívají, já měla taky hrozně ráda cestování. Jenom to nemožné teplo, taky se potíš? To nevymyslí blbouni, že by se to dalo napytlovat na zimu. Tak teď tedy uklízím, mám na to klid, než přijde bouřlivák Petr s jeho dojmy a určitě úžasnými fotkami. Pro štěňátko si přijeli zájemci až z Tábora, přišli o svého před 14ti dny a byli přešťastni, když našli náš inzerát. Oni totiž jsou málo kdy vůbec k sehnání. Už nám poslali dvakrát email, prý sežrala jejich Pajdovi granule a snažila se najít cecíky s mlíkem, měla smůlu, že je to pes. Jsme rádi, že je v dobrých rukou, mají velkou zahradu a to je dobře. Tak už jsem toho naplácala, prsty mám oťukané a oči mě štípají. Měj se pohádkově, jak jenom to půjde a já jdu umejvat ty blbý okna, posraný od miliony much, zdraví Bára ze Znojemského okurkového kraje.

Tak toto mi poslala má sestřenice e-mailem. Pobavilo
mne to, smál jsem se a také se zamyslel.
Nám obyčejným lidem stačí ke štěstí jen malé střípky
radosti, porozumění, pohody a klidu v duši. Nemusíme
být ověšení zlatem a brilianty. Stačí mít jen dodré
a otevřené srdce, radovat se z maličkostí...

Nikdo zlý není šťasten. IUVENALIS.

7. 8. 2008