Ve vzpomínce

Písničkou se možná dají měnit lidská srdce.

V den jeho memorie,

Já sedím
a moudřím
nebo jen hledím

někdy přemýšlím nad smyslem
i když neznám jeho poetiku
každodenně přání zbožné pozvedám
o Bohu s tímto člověkem rozjímám
lid na něj nejdřív zapomněl
i když moc dobře cítil jeho sílu
viděl však jen to, co chtěl vidět

jistě,
elegie to rozhodně není

tohle jsice jen mé bezduché drápání
opus však napsali už jiní

Kampak jsi až zašel ty můj světe?
a jak sis vedl po ta léta beze mne?
rád jsem tobě zpíval
elegie a verše pro tvou útěchu v nelehkých letech skládal
lze to vyjádřit snad ještě tak, aby jste mně pochopili a přijali?

Karle, nejmenší mezi malými! Přimlouvej se za nás a nezlob se už víc.

---