Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

a2a2a: Minulost, Smrt, Transcendence

Výběr: Markéta, Print
08. 03. 2009
11
25
8074
Autor
Jinovata

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=312518

Tento text nemá za cíl být plnohodnotnou recenzí, či kritikou, ale jen pokusem o vhled do stavby sbírky, kterou je nutné při čtení zároveň procházet. Také bych prosil o srovnání s vývody kritické recenze od akredita, se kterou nepřímo toto mé čtení a2a2a polemizuje.

Úvodní básně jsou jako pohlazení, glorifikace zlatého věku. Nejdeale pouze o evokace starých a dojemných scenérií, tady bývala pekárna a tady jsme hráli kuličky. Lyrický subjekt do těchto  nákresů aktivně zasahuje jakoby pouze v řeči onoho starého světa. Je to oslava minulosti minulostí. „Půltónům nádraží odstínům / šedé i prknu přes kaluž / rozsvítím lampión“. Jinak řečeno, staré idylce přidám ještě kousek staré idylky. Vyrušení nevyrušujícím způsobem umocňuje působení těchto úvodních básní. V jedné básni to skoro vypadá, jako by minulost byla předmětem nějakého kultu, když se na práh noci staví miska mléka, jako potrava pro boha minulosti.

Toto přímé odevzdání se minulosti je ovšem pouze výchozí pozicí sbírky. V básni Ke starým adresám je vidět první narušení evokace zlatého věku přítomností. Východiskem nebo spíš postojem lyrického subjektu k tomuto dění je vlastní neměnnost, i když se mění svět: „Staré adresy ukládám nalevo / nepiju kofolu i básníků je víc než / bych si přál // Jen dívkám stejně kloužou trička z ramen / a já se stejně červenám“

Útesy Trelleborgu náhle a nově přinášejí živelnou exotickou obraznost z jiného světa, nikoli už domov. Přichází konfrontace s démonizovaným vnějším světem. Děsivý příliv.

Poslední leč – vracíme se do kulis domácího světa, ale už je tu hřích, myslivci se smějou spolu se ženami řadám mrtvých zajíců. Už jen smích myslivců se ženami působí divým dojmem. Příroda se začíná personofikovat, naděje pokleká do polních brázd.

V další básni se znovu objevují náznaky obrazů idylické minulosti, ovšem nahlížené jsou z nemocnice a ještě v lednu. Jakoby toho přílivu a smíchu nad mrtvými zajíci bylo moc a lyr. subjekt se dostal na nemocniční lůžko. Přesto převládá spíš pocit léčení než nemoci. To potvrzuje následující báseň, která tvrdí, že z němocničního lůžka je vidět víc, než ze hřbetu koně a hned to dokládá krásným magickým pozorováním. Tato magie ale už není pouhou nostalgií, jako na začátku, je přítomným viděním.

Přichází motiv vody a ryb, nevědomí, spojený s básněmi věnovanými rodičům. Maminka je mlčení, noc a ústa svlažená lžičkou vody. Tatínek hrubá síla, osamění, poklad okamžiku. Těžko nutit interpretaci, jsou to osobní básně. Věnování tu nicméně nepůsobí pouze formálně, díky nim tu před námi stojí maminka a tatínek. Následuje depresivní báseň Ve starém bytě. Sbírka se dostává k vyvrcholení, odhaluje opozici paměti a stáří, smrti. Báseň Semafor jakoby bilancovala, spíš ale odráží vědomí nedokonalosti, mluví se o nenalezené odvaze, přešlapování, odpustcích, lži, hořkosti... Při čtení "měsíční" pasáže této básně mrazí v zádech. Na smířlivé gesto stromů reaguje básník odhalením měsíce – který přeci větve stromu proti nebi rázem proměňuje  v pařáty.

Dále se rozvíjí motiv smrti, smrt je vyústěním. Uzavírá se tak kruh od paměti dětství, k stáří smrti. Až teprve za hranicemi tohoto kruhu stojí závěrečné zvolání poslední básně, ve kterém se lyr. subjekt vzdává tváře jako něčeho, co je lhostejné, neboť to je jen součástí kruhu. Vzdání se tváře je pokusem odstoupit o krok stranou, pokus o transcendenci. Nejde o odmítnutí tváře, vlastní osobnosti, ale o její přesažení.

Jinak řečeno sbírku vnímám jako popis cesty ze zlatého věku přes nevybíravou přítomnost, lidskost, ke stáří a smrti. A těsně za smrtí nám je jako záchranný kruh podsunuta transcendence.


25 názorů

A.H.
23. 08. 2009
Dát tip
100% převyprávění, moc dobré *t*

A.H.
23. 08. 2009
Dát tip
100% převyprávění, moc dobré *t*

Jinovata
15. 03. 2009
Dát tip
Fouckault: Souhlasím a znovu opakuji, nepsal jsem tento text jako celistvou kritiku, ale pouze jako trochu rozvleklejší ilustaci toho, co myslím požadavkem na práci se sbírkou (v konkurzu na kolekce do časopisu). Zároveň jsem reagoval na Lyrykův výklad, se kterým nepřímo polemizuji. Jiné než tyto dva cíle (ilustrovat "sbírkovost" a polemizovat s výkladem) text neměl a ani je nesplňuje.

Fouckault
15. 03. 2009
Dát tip
ano působí na mne vyrovnaněji v tom, že vše nevsadí na jednu kartu jako akredit, na druhou stranu je to příliš hermeneuticky všeobjímající, nemám za to že je nutné nějak vykládat samu sbírku takto lineárně, připadá mi to jako "první" čtení, uchopení prvně nabízené ruky, podlehnutí příběhu, příliš plynulé odevzdání se... ale co bych kecal na cizím,- půdu raději napsat kritiku svou :-)

a2a2a
12. 03. 2009
Dát tip
Pájo, mi se těžko hovoří, neboť tato kritika je pro mne příznivější, ale neřekl bych, že nejde o kritiku. Jinovata právě onou intepretací básní dochází k jinému názoru, zatímco Akredit skze svůj vztah k formě a preferenci k postomodernismu poněkud přechází vlastní působení básní a dokonce, když se pokusil objasnit některé verše, tak se prostě mýlil, jak jsem již v reakci pod jeho kritikou napsal. A zejména mi podsouval některé praktiky, upřesněné nějakým cizím slovem, které si nyní nepamatuji. Nicméně to byla dobrá kritika v tom, že vzbudil reakci jiných, že je to naprosto legitimní pohled a pro mne byla zajímavá i tím, jak si verše vykládal, ale i tím, že vnímal jakési Skácelovské ozvěny v mé tvorbě, třebaže zrovna takováto tvrzení jsou občas docela odvážná. Mimochodem Skácela jsem uceleně poprvé četl, když nejméně polovina básní této sbírky byla na světě. Vůbec mimo pozdního Seiferta a Hraběte, Ortena a Achmatovové a pak jednotlvé básně od řady jiných, jsem četl málo.

Pája
12. 03. 2009
Dát tip
dobře

Jinovata
12. 03. 2009
Dát tip
Polemicky se vymezuji vůči této Lyrykově pasáži, nabízím třetí zdůvodnění odmítnutí tváře. S první větou přímo nesouhlasím, téma smrti je problém nikoli minulý, ale všudypřítomný a především přítomný. "Mimo vzpomínkového stýskání žádný problém neexistuje. Svět je odsunut závěrečným veršem: A lidé? / Měli tvář * Máš pravdu K čemu by mi byla. Lyrický subjekt jako nejdůležitější poselství na konci rezignuje na tvář. To lze jistě vysvětlit nejméně dvěma způsoby, po křesťansku: k čemu by mi bylo nějaké zachování tváře navenek; ale také pozitivisticky: v řádu tohoto světa nic nemá důvod mít tvář." "Chybí zde jakkoliv nejisté, ale nové nebo zvláštní uchopení světa." Pokud jde o poeticky zvláštní uchopení světa, popisuji "zvláštnost" realizace vztahování se k minulosti. Je to maličkost, ale dá se to nazvat (nepřímnou) polemikou. Z toho všeho pak vyplývá rozpor s celým závěrem lyrykovy kritiky.

Pája
12. 03. 2009
Dát tip
ale nepodezírám tě z toho, že bys to nevěděl, nemělo to vyznít kriticky ;), spíš jsem to chtěla o to slovo "interpretace" jen doplnit dík JiKo*

Pája
12. 03. 2009
Dát tip
to bys ani nemusel, já jsem prostě narážela na to, že to zas až tak "kritika" není ;), ale to ty sám v tom úvodu trochu říkáš, takže...; zkrátka: srovnání/polemika s nějakým hodnotícím útvarem není úplně možná*

Marcela.K.
11. 03. 2009
Dát tip
S touto kritikou souhlasím a jsem velice ráda, že ji kritik nejen četl, ale i o ní přemýšlel. Měla jsem po té předchozí chuť ji rozebrat po svém...ale bylo mi jasné, že by mi bylo vytýkáno, že "neumím napsat správně ani kritiku" ...Úsměvné je, když kritizující kritiku ani netuší, jakou sbírku kritik kritizoval. Je to jen další důkaz, že leckdo tu na Písmáku umí číst, ale to je tak všechno... kdyby vnímal přečtené, nemohl by tak tristně reagovat jako Tangens... Jiří napsal velice pěknou, lidsky hodnotnou sbírku a Jinovata si za to, že umí nejen číst, zaslouží i můj tip :-)

JiKo
11. 03. 2009
Dát tip
VTM co se kouknout do avíz do kolonky "Zaslal"?

JiKo
11. 03. 2009
Dát tip
Interpretace je to správné slovo, možná mě trochu mrzela krátkost posledního odstavce, ve kterém je pro mě to nejdůležitější sdělení o sbírce jemuž předchází argumentace rozborem. I třeba jen z důvodu, že mladí kritici by měli jasněji v tom čehože kritika má dosáhnout. Analýzy s vlastním vyhodnocením. Protože na začátku né každý je schopen uchopit a zformulovat podstatu. Nechat na sebe působit poezii umí každý citlivý člověk, prokouknout ji už jen staří lišáci jako ty :))))))) vTip

JiKo
11. 03. 2009
Dát tip
Tangens: myslím, že by ses měl tak nějak lidsky snažit spíš o hledání limitů svých schopností a svého postavení vůči jiným lidem. V nejedné "kritice" na písmoni se snažíš působit jako haur a všeumělec. Jen kolik slibů cože tu napíšeš a do čeho se vrhneš za poslední měsíc by se tu našlo... možná deset? Jenže k čemu to je, když vše děláš jen na efekt. Na efekt, který nám má asi říci jak jsi skvělý. Jenže v konečném kontextu pak vypadáš bohužel hloupě. Viz třeba tu tvou krytiku zde pod recenzí, tys tu předchozí snad ani nečetl a podezírám tě, že u téhle ses zaměřil jen na povrchní věci typu hrubky a stylystika (která se dá vždy zkritizovat neutrálně s tónem kritického prstu). Necítil by ses potom zbytečně zaskočen zjevnostmi typu, že tohle je kritika na tu samou sbírku (což je už v prologu vyjeveno).

Jinovata
10. 03. 2009
Dát tip
Pája: To beru jako samozřejmost, ale mohl jsem v textu párkrát zmínit, že jiní čtenáři mohou vnímat jinak.

Pája
10. 03. 2009
Dát tip
interpretace

Jinovata
09. 03. 2009
Dát tip
Tangens: Děkuji za opravy a poučení. Jinak se jedná o tutéž a2ho sbírku. Poznámku ke slovu přesažení nechápu. Přijde mi to jako naprosto jasné slovo, navíc dále specifikované a terminologicky upřesněné jako transcendence. Můj text je jakožto samostatná kritika jistě nesouvislý, bohužel jsem nenašel kategorii "průvodce sbírkou". Je téměř nutné procházet při čtení textu sbírku, protože smyslem mého textu je poukázat na vývojovou linii ve sbírce. Text jsem psal jako doplněk k Lyrykově kritice, nepřímo také jako polemiku s ní. Formu komentovaného průchodu sbírkou jsem zvolil v souladu se svým dlouhodobým záměrem, který hodlám dále realizovat skrze časopis, a sice poukázat na možnost a snad dokonce nutnost posunout se od psaní kusovek ke komponování sbírky. Téměř nikdo na písmáku toto nedělá a když, tak v drtivé většině případů sbírky připomínají spíš sklady básniček o depce, o lásce ... a2ho sbírka je ojedinělým příkladem, na kterém se dá ilustrovat, jak se dá s tvorbou sbírky pracovat.

a2a2a
09. 03. 2009
Dát tip
Tomáši, děkuji za tvou práci, zde mám pocit, že jsi mi dobře porozuměl. Měsíce jsem přemítal, zda mám právo psát o svých setkáních se smrtí, s nemocí. Tyto události jsem potkával v posledních létech často, a když jsem četl knižní básníky, naposledy Prouzu, kteří v době, kdy své verše psali, byli mladší než já, a současně jsem občas cítil spontánní účast na těchto událostech, našel jsem odvahu. Samozřejmě, že jsem si vědom místního vnímání, i podezírání s jakési poplatnosti většinovému proudu, ale poplatný nejsem, spíše věci vnímám tak, že mám nenápadný život a nemám co bych více předestřel. A pokud náhodou něco objevím, pak pro sebe si to nenchám. Není to o odvaze, ale o uznání vlastních limitů, lidských i tvůrčích. Děkuji.

a2a2a
09. 03. 2009
Dát tip
Tomáši, děkuji za tvou práci, zde mám pocit, že jsi mi dobře porozuměl. Měsíce jsem přemítal, zda mám právo psát o svých setkáních se smrtí, s nemocí. Tyto události jsem potkával v posledních létech často, a když jsem četl knižní básníky, naposledy Prouzu, kteří v době, kdy své verše psali, byli mladší než já, a současně jsem občas cítil spontánní účast na těchto událostech, našel jsem odvahu. Samozřejmě, že jsem si vědom místního vnímání, i podezírání s jakési poplatnosti většinovému proudu, ale poplatný nejsem, spíše věci vnímám tak, že mám nenápadný život a nemám co bych více předestřel. A pokud náhodou něco objevím, pak pro sebe si to nenchám. Není to o odvaze, ale o uznání vlastních limitů, lidských i tvůrčích. Děkuji.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru