Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
Šestnáct /Město/
datum / id28.05.2009 / 324069Vytisknout |
autorCharlie Colonial
kategoriePovídky
zobrazeno3341x
počet tipů16
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Šestnáct /Město/

V Noře dneska budou hrát The AFC, jsou fakt drsní, křičela trochu nahlas do telefonu Brusna, a tak jsme teda šli. O The AFC jsem nic nevěděl, a kromě Brusny o nich asi nevěděl nikdo, takže to jako obvykle skončilo jen u nás dvou. Nikdo by nešel každopádně, protože Město se dusivě převalovalo a v zatáčkách skřípělo tramvajema a všichni jako vždycky seděli doma a zvolna tuhli, vysoušeli se a měnili se na egyptský mrtvoly nalepený na tapety. Tak jsme šli sami a měli i láhev kejrumu v brusnině batůžku, protože slizká paní z bezčasé večerky v malé ulici vedle autoopravny znala naše matky a dávala na dluh, pokud jste snesli proud úlisných narážek a vynucené konverzace o škole a těch bolševickych svinich co tam někde furt sedi.

Někdy jsme se takhle celé hodiny šourali ulicemi cestou ze školy, protože doma tě čekaly jen stále stejné počítačové hry a co bylo ve škole?, a tak se kluci před ještě novotou smrdícími supermarkety hádali o cigára, šoupali v prachu bílýma teniskama, snili o posilovně a každej z nich je každopádně už všechny přefikl nejmíň třikrát.

Okna tramvají tupě hleděla do tváře nehezkým mladým matkám, penzistům a okšiltovaným chlapům jedoucím z ranní šichty, a Brusna snila o životě jinde a jindy a já snil o životě jinde s Brusnou, kterou jsem po letech potkal jako strhanou servírku v brněnské kavárně, kde s vystouplým břichem roznášela vlažné kapučíno.

Tramvaj smrděla a na zastávce s námi vystoupilo pár typů, od pohledu poslední máničky na Moravě, zamířili stejným směrem a já věděl, že hned za dveřma mě Brusna začne seznamovat s někým jako Mára, Špenát nebo Kejbl a budu muset pít bramborový rum a tvářit se, že mi to chutná.

Ale za dveřma se v kouři jen tupě převaloval ten stejný mrtvý oteniskovaný dav jako venku na chodníku a úspěšně v sobě rozkládal ty, kteří ještě nepochopili, že být jiný není možné ve Městě, které tě i s tvou alternativou nechá bez povšimnutí a bez kopance sedět na chodníku, protože samo má svých starostí dost.

Pivo v kelímcích bylo moc studené a říznuté vodou a našimi nedospělými krky teklo bez radosti a bez účinku, pivo jen kvůli pivu a slova kvůli slovům, zatímco na malém pódiu snili svůj metalový sen dva kluci s kytarama a jeden u bicích, jenže každý o dobu jinde a všichni nesnesitelně špatně. To jsou Totální Vakuum, jsou super, sem s nima jednou byla na jedný akci v Olmíku, švitořila Brusna a já mručel a přes nudná letní odpoledne si doma pěstoval svoje bledé bicepsy a uvažoval, který z toho nekonečného zástupu zarostlých kytaristů si šáhl na prsa a komu dovolila víc a proč mně ne a nakonec dodal, no jo, šikovní kluci.

Někdy jsme takhle v Noře sedávali celé hodiny a doufali, že se něco stane, někdo se porve, bude tancovat na baru nebo alespoň zvracet, ale nestalo se nikdy nic, jen občas Pidižvík, malý uhrovatý kluk za barem tence křičel na někoho, kdo mu říkal Pidižvíku, což se stávalo dost často, ale to sranda nebyla a jít jinam nemělo cenu, protože jinde nám nenalili a taky by tam neměli velký starý větrák u stropu, který rozháněl kouř a tak nám nenačichly pytlovité kalhoty a doma nám neokrájeli kapesný.

Malý sál se konečně trochu naplnil a zašuměl a pod světla nakráčeli AFC, americká garážovka na turné po Starém světě a najednou to bylo špatný a zároveň dobrý, protože rachot z hlavy dobře vytloukal tu jinak neodbytnou myšlenku na beznaděj Města tam venku, kde nebylo možné být s někým proti někomu a místo krve nám dali malinovku a vyvrátili totemy, aby se kmeny uchlastaly v rezervacích, a zpěvačka měla černou paruku a malý prsa a ječela a škrtila se šňůrou od mikrofonu, byla divně hezká a mě napadlo, že dneska by to s Brusnou mohlo vyjít.

Stála u baru s vysokým tlustým klukem s řídkými vousy a tvářila se tak, že mi bylo hned jasný o co jí jde. Tohle je Michal, kámoš ze Zlína, taky hrozně ujíždí na AFC, super, ne?, tak si dáme další pivo... a seděli jsme ve třech u zapopeleného stolečku, Brusna byla ještě moc mladá na to aby jen trapně nemlčela, já hrozně chtěl někoho bít jenže jsem nevěděl koho a jak a tak jsem jen vstal a odšoural se těsně k bednám, přebít to všechno kvílením malé Američanky.

Dohráli, ozval se krátký potlesk a hvízdání a místo přídavku všichni začali podezřele rychle vyklízet hospodu. Tlačenice u dveří mě sebrala s sebou a venku všichni stáli a zírali na ohňostroj, který o kus dál spustili při slavnostním otevření nového marketu s pračkami z druhé ruky, tušil jsem, že čekající rodinky se tam právě otočnými dveřmi hrnou obstarat další dluhy, celá to bylo tak blbě neskutečné, rakety barevně prskaly na oranžové noční obloze, a u zdi stála opřená Brusna s kámošem ze Zlína, jazyk v jeho krku a ruku v rozkroku, a mně bylo čerstvých šestnáct a za koncert jsem dal týdenní kapesné a vztekem mi vlhly oči.

Hospoda byla prázdná, tlusťoch v kostkované košili rozmontovával bicí a u baru se o půllitr opírala malá Američanka v černé paruce. Hi, you guys were really cool, zaznělo ze mně zoufale a ona se ke mně s úsměvem otočila. Thanks. I’m Nicky, Milwaukee, Wisconsin, řekla mi po americku. I’m Charlie, from here, you know..., a opilou hlavou mi projely všechny dny které určitě přijdou, plné coly a hranolků a sexu na zadních sedadlech jejího chevroletu tam v Milwaukee, Wisconsin, a Nicky se zatím zase s úsměvem odvrátila a začala zvracet  na pidižvíkův vyleštěný bar.

Doma čekala jen večeře ve vystydlé troubě, dunění starých hodin v setmělé kuchyni a krátká klukovská postel. Ráno byla neděle, vzbudil mě soused, už potřetí za týden sekající trávník před domem, a pak matka zadělávala těsto na bábovku, já jí ucucával rum a myslel na to, co spolu ti dva zrovna dělají v Brusnině velkém prázdném bytě zatímco její rodiče ryjí v hlíně na chatě, a všechno se mi před očima šouralo jako trapný film co nás na ně pravidelně hnali ve škole, aby naši učitelé mohli chvíli umírat i bez nás.

A bylo úterý, seděli jsme v Noře, Pidižvík pucoval bar, já mluvil, Brusna mlčela, pak něco odsekla a přisunula ke mně další pivo, a já chtěl být zlý a tajemný a dospělý a jako vždy to zase nevyšlo, a trapnému filmu dobíhaly titulky.

Dny šly a bolely prázdnotou, s Brusnou jsme se šourali ulicemi a v batůžku byla láhev kejrumu, protože divná paní dávala na dluh, a Brusna snila o životě jinde a jindy a já snil o životě jinde s Brusnou, a naši rodiče snili o tom co z nás vycepujou. Země šla od úspěchu k úspěchu, pytlovité kalhoty vycházely z módy a maturita byla daleko, jenže to bylo k smíchu, když se Město pořád převalovalo ulicemi, na rumištích u tramvajových smyček na jeho okraji se odstřelovaly důlní věže, oteniskované davy čekaly na podporu a ráno vyrážely na ranní šichtu do sídlištních výčepů, naše totemy hnily v olejových lagunách, lidi v tramvajích měli oči jako rtuť, padal jemný déšť šedý jako Město samo, z vlhké omítky starých domů lezly německé nápisy ulic, vosy ze shnilé hrušky, a každý zoufale utíkal a jako v každé noční můře byl zase stažen zpátky a požírán černou věcí beze jména.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

15.06.2009 21:47:19DaNdÝ
tak líbilo no, sspíš ty lehce poetický části než to zvracení na pult, ale jo četlo se dobře
15.06.2009 19:46:53VT Marvin
no já vim, ale psaní na klávesnici je úplně jiný než na PC, vim, jak to má bejt napsaný a na papír bych to tak automaticky napsal, jenže na klávesnici se nesoustředim na celý slovo, ale na písmenko po písmenku, což je problém... no a plus delší věci si v kritikách nechci kontrolovat... blbý no :-/

no napsal jsem tu ještě jednu kritiku, tip jsem dal... je to pořád dost nadprůměr, přes to "střídání", o kterém píšu
15.06.2009 19:42:06VT Marvin
Po druhém čtení se mi to líbilo mnohem víc - ale pořád tam pěkné momenty střídají jakési "vynucené okamžiky".

No nakonec ten tip bych měl dát, to bych ti křivdil. Talent bych ti mohl závidět, jen to vybrousit, uhladit... * (s tou žlutou jsem to předtím přehnal :D)

co mě teda vykolejilo bylo:

"švitořila Brusna a já mručel a přes nudná letní odpoledne si doma pěstoval svoje bledé bicepsy"

nějak nepobírám, jak můžeš napsat, že jsi někde mručel a současně jine pěstoval bicepsy - v jedný větě (jak jsem zmínil dřív, zas až tak rušivý to neni, ale ta stavba vět by se dala zlepšit)
15.06.2009 19:26:08Tangens_Omega36
čtenář si to dokreslý...
DokreslÍ!
Jéžiš, MARVINE!
15.06.2009 19:23:54Tangens_Omega36
U Odrazů jsem se ještě překonal, tady už ne.
Jak jsem si letmo všiml, Marvin tu zažlutil za mne. :-)
14.06.2009 14:41:04Edmund Elat
zaujímavá próza. čo sa týka príbehu, príliš ma to nezaujalo, ale to je zrejme tým, že ja proste obľubujem tematicky iné žánre. naproti tomu štýl, akým to bolo napísané ma veľmi upútal a nútil čítať ďalej. príde mi veľmi zaujímavý a originálny, vidno, že je to písané vypísanou rukou. čítalo sa to veľmi dobre.
Určite tip*
09.06.2009 22:19:24Teichman
jo, má to docela atmošku... tak nějak mi to připomělo mládí, do hajzlu... :-(

t
09.06.2009 07:49:58DerchanModrodenna
Tak mi to připomíná Miévilla kdyby se vybod na fantastický prvky. Mně se to četlo dobře. Tip.
08.06.2009 18:14:23Narvah
dobrý je to
05.06.2009 11:05:28Wiski
Hm, pojďme se o tom bavit...vylévání srdce, ježiš, co to je? Pokud má člověk talent a do jisté míry i zmáklou stylistiku, tohle vylévání srdce se jmenuje umění (nemám nic proti fabulaci, naopak, velikou měrou oceňuji invenci, avšak v rámci skutečných pocitů a postřehů)...protože umělec zprostředkovává pocity (jistě, je tu určitý rozdíl mezi tzv. pocitovkami, tj. náhlými exaltovanými výlevy srdcebolu), a čím víc těch pocitů má, a čím víc nadání má, aby je zprostředkoval, tím větší umělec. Dle mého je nejdůležitější to prožití daného materiálu umělcem. Ptám se tedy - co Tě motivovalo k sepsání této povídky? Nacházím v povídce stopy ironie, zprvu jsem si myslel, že jde o sebeironii hlavní postavy, ale nyní mám dojem, že jde o posměch...vyjádři se, prosím, jelikož na tom závisí mé hodnocení této povídky :) (já vim, nic velkého, ale i tak)...Pokud se stále ptáš, o co mi tu vlastně jde; já hodně lpím na vnitřní pravdivosti autora, tedy jestli je dílo jaksepatří prožité...o to mi jde, nemůžu hodnotit vysoce (což jsem měl původně v plánu), když by se jednalo jen o výsměch bezmoci a letargii mladých. Hezký den přeju (pošli avízo, pokud budeš reagovat, díky)

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.