Vycházím .....

Z nepatrností, mě volá starodávný svět

po mnoha letech ze zřídel starých bran a nových hradeb.

Zdravím vás starodávnosti ve vaší velebné kráse

kde jinde bych hledal své tóne, než- li zde?

Postupuji přes temné uličky Starého města,

stejně tak s naprostým klidem snídám ve staré krčmě

nebo piji kávu v Benevolenci.

Najdu zde já tebe a ty mně?

Cokoliv píšu, nikdo více nechápe,

Tvořím si jen tak, jak mě hlava klame,

Je to snad srdce nebo střípek naděje,

Který se utápí v mém oku?

Život se mi postupně utápí v lahodném moku.

Všechno postupně vyšumí,

tak jako lásky či osobní neúspěchy

střepina z granátu však v Ernestově srdci zůstane i nadále

a Pavlově prostřelené hlavě živá voda již více nepomůže.

Tolik se svět od Tomáše mění a my jsme jen šňůrky na provaze.