Z hodin literatury

Tolikrát se věstí, až se lanko přetrhne

Stroze sedíme, nic nevíme

O tom, kterak je Něžná noc

Ani Filcek neví

Do mezery ve zdi hledí

Ani David v zadní lavici,

Na svého pana Lawrence nesází

je v pasti, radši prohrává

v kaluži sraček jeho hlava přebývá

Každé ráno pozdě si chodí

Touhy své raději jen prudí

řekne si s úsměvem ve tváří

naplno jeli jedině drožkám

Mnoho osudů, tisíce výzev

V dlani kámoška vidí jenom písek

Dvě střeva, z lavice nakonec vylezli

A ke svému kamarádovi v důležitém okamžiku pronesli:

S tím, že je nějaký Diviš

S tím si „raději prdel vyliž“

A Bondy nám milý jasně velí:

„Na všechno se vyser, tady leží Zbyněk Fišer.