Noční bdění v Letovicích

Stál jsem za oknem v nočním potemnělém hávu

Hledíc do údolí

na klášterní kostel sv. Václava

a majestátný zámek

Čelo se mi otisklo do skla

Viděl jsem jen střípky jednoho zaníceného hlupáka

Prokoukla jsi mě, štěstěno

Popadla jsi radši někoho jiného

Jinou dívku a jejího mládence

Ti se dnes drží spokojeně za ruce

Na mne zbylo si jen dnes povzdechnout si

nad svým stavem

nad bolestí

nad tvou krásou svěžesti!

Ruce mé se otevírají netečnosti

Z hluku kdesi dole na silnici,

kamioňáci, kteří spí jen někdy

blažení staří dělníci

my jsme mládežníci zcela zdevastovaní

rveme se o slova u jednoho monitora

Okolo jednoho stolu

desítky osudů

množství příběhů

připomínka nedávného

a vlny velryby

zrnka kávy mi šplouchají mezi zuby

Přišel dominus diaconí

s ním zapomenuté otázky

a praktické rady spojené s pánvicí

Ta letěla málem oknem

a mastná voda odpadem

Stál jsem každou noc před oknem

Pokaždé se mi vyrazil na tváři nejistý vzdech

nový šrám, čára citů a emocí

nezdolals blánu svých neřestí

jen vráščitý flek zůstal  obtisklý na oknech