Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

To se teď přece nenosí

30. 10. 2009
16
34
3975
Autor
Lakrov

 


Prolog


"Teto, na téhle fotce bych tě ani nepoznala."

"To nejsem já, teda jsem — nebo byla jsem? — to už je tak dávno, že ani nevím... Pojď si vzít něco ke svačině, já zatím uklidím ten nepořádek."




To se teď přece nenosí


"Brácha?!"

"Co je zas...?"

"Vyfotíš mě?"

"Tebe zrovna..."

"Brácha, nebuď —"

"A musí to bejt letos?"

"Ne asi, vloni, blbečku!"

"Vloni... to jsem tě vyfotil, na bruslích...; tak obouvat, fofr!"

"No jasně, pořád jsem ta malá, blbá holka s pletenou čepicí a nudlí u nosu!"

"Nedělej, že už jsi z nich vyrostla..."

"Z čeho jsem měla vyrůst?"

"Z bruslí, přece."

"Jaké brusle...? jo tak..."

"Víš — já bych chtěla vyfotit jinak..."

"Jak, jinak? Jednou jsem tě fotil taky na kole; a tys pak hned spadla..."

"A bulela jsem jak tele, já vím, a asi rok jsem pak na kolo nesedla."

"Ale teď bych potřebovala vyfotit..."

"Nahatá?"

"Jak's prosímtě přišel na takovou kravinu?"

"Pěšky asi, ne?!"

"No, ono to tak vlastně trochu..."

"Z tebe to ségra leze jak z chlupatý deky; tak se konečně vymáčkni, dávám ti minutu, maximálně..."

"Zbláznil ses? Za minutu se sotva stačím svlíknout, natož učesat a namalovat..."

"Jak, svlíknout...? Jo ty fakt...? No to se teda mám na co těšit..."

"Tak prr, hošánku! Na to, že bys mě chtěl vočumovat, zase pěkně zapoměň."

"Že bych toho na tobě asi tak viděl... Máš už..."

"Ne, asi..."

"Vždyť ani nevíš, na co jsem se chěl zeptat."

"Na co, asi? Na co se tak asi kluci ptaj? Co vás na holkách akorát tak zajímá?"

"Já nevím, mě by třeba zajímalo, jestli máš umytej krk; abys na tý fotce pak nevypadala jak z chudinské čtvrti v rozvojové zemi."

"Vole! Ne, ale fakt, myslíš, že jsem hezká?"

"A jak to mám podle tebe vědět?"

"No normálně, jestli by ses za mnou třeba ohlídnul nebo bys kvůli mě šel jinudy, abys mě moh` potkat..."

"Jinudy? To bych šel — ale abych tě potkat nemusel."

"Ty seš blbej, já to myslela vážně; jako jestli už vypadám dost velká..."

"Chloupky už ti rostou?"

"Jaký chloupky?"

"Jaký asi; ty v nose nemyslím..."

"Ty seš fakt jak malej; ty už dávno nemám, to se teď přece nenosí... To nevíš?"

"A co teda budeme fotit?"

"Nic! A vypadni z mýho pokoje, hnusáku jeden! ...ne počkej, tak mi aspoň půjč foťák —"

"Tobě zrovna, ty... neopeřená. Vždyť ani nevíš, kde to zmáčknout."

"To teda vím! Dívala jsem se, když... Jenže s těma kolečkama to neumím..."

"Tak počkej, dojdu pro něj, když mě teda tak pěkně prosíš."


"Ty ještě nejseš svlíknutá?"

"Když já nevím... a nebudeš se koukat?"

"Nebudu, a dělej už... Teda vlastně budu, jak bych tě asi moh` fotit a nekoukat se."

"No že by ses koukal jen tak napůl, jako že vidíš, že tam jsem, ale jinak že mě nevidíš."

"A co s tou fotkou pak vlastně budeš dělat?"

"Co je ti do toho!"

"Já myslel jako, kdo se na ní bude koukat, když já se na ní koukat nesmím."

"Já se na ni budu koukat!"

"Sama?"

"Jo sama. A pak si ji schovám..."

"Jo, a pak zapomeneš kam, a pak ji najde máma a pak bude tanec!"

"Tak já si ji schovám u tebe. Tam jí máma hledat nebude. A i kdyby jo, tak tobě to nějak projde... teda jestli nepozná, že jsem to já — musím se nějak jinak učesat, nějak nově..."

"A to bych se na ni jako směl koukat, když by byla schovaná u mě?"

"No, moc ne. Ale když bych to nevěděla, tak možná jo..."

"Hlavně už teda prosímtě dělej, nebo se setmí..."

"Jé, a potmě bys mě vyfotit nemohl? Že bych na tý fotce jako byla, ale vlastně jako nebyla, víš?"

"A k čemu by ti byla taková fotka, když by tě na ní nikdo nepoznal?"

"Já nevim, asi... Já bych přece věděla, že jsem to já, a ten, komu bych jí da—"

"Tak takhle to teda je! Sestřičce se začínaj zapalovat lejtka; pár na zadek bys náhodou nechtěla?"

"Od tebe určitě! ...ale mámě to neřekneš, slib že ne?!"

"Leda bych chtěl taky nějakou schytat."

"Moh` by ses teda teď na chvilku otočit? Než se..."

"Už?"

"Počkej, teď ne!"

"Tak už?"

"Ještě brejle si sundám..."

"Ségra, dělej!"

"Ty vlasy bych si měla trochu..."

"Na vlasy tak bude zvědavej...!"

"Ne! Ještě se nedívej, lehnu si radši takhle, abych jako byla, ale aby nic nebylo vidět... Už můžeš."

"—"

"Myslíš, že je to dobrý? Líbila bych se ti takhle?"

"Jak to mám vědět? Chtělas, abych se nedíval."

"Ale teď musíš... Teda nemusíš, ale mohl by ses, bráško, prosímtě podívat, jestli takhle to tvojí sestře sluší?"

"No, docela to ujde, jen tu pr... Nevystrkuj tolik zadek, už tak ho máš jak valach..."

"Já tě něčím praštím, ty blboune, počkej až tě chytnu... Že to není pravda, to s tím zadkem, jak`s říkal..."

"Jak se tak koukám teď, když stojíš, tak je to lepší..."

"Né! Nekoukej se! Hned si zase lehnu."

"Tak já už teda nevím; mám se koukat nebo se nemám koukat? Každou chvíli jinak..."

"Tak, teď už se nekoukej a foť!"

"Mně došel film..."


34 názorů

Lakrov
01. 09. 2010
Dát tip
Pro Aqua-bella: Děkuji za návštěvu a komentář. Text byl míněn tak, jak uvádíš; legrační rozhovor mezi sourozenci. Mám odkud brát náměty :-)

Aqua-bella
01. 09. 2010
Dát tip
:D tak tohle mě fakt pobavilo. Je to jak doslovný přepis rozhovoru dvou sourozenců. Sice v tom nevidím žádnou extra hlubokou myšlenku ale fakt to pobaví :) *

Lakrov
18. 12. 2009
Dát tip
Pro Sculptor: Psát scénář mě ještě nenapadlo. Možná proto, že se obávám, že je to svázáno mnoha pravidly. Že je to spíš 'řemeslo' než zábava. A já píšu pro zábavu. Při psaní povídek mám 'volnější ruce'. Děkuju za návštěvu.

Lakrov
05. 11. 2009
Dát tip
Pro jamoyce: Děkuji za návštěvu.

Lakrov
05. 11. 2009
Dát tip
Pro Edvin1, mylenka a lemon: Několik přípomínek, týkajících se téhož, mě přimělo udělat v textu drobnou změnu: Jedná se o náhradu slova 'Babi' (úvodní oslovení v prologu) slovem 'Teto'. Takto uvedený, může následovný text být chápán jako 'ohlédnutí' v řádu jednotek let (takových 5-10), čemuž možná odpovídá jazyková i obsahová stránka textu. Považuji to za lepší řešení, než navrhované 'došlé baterky'. Děkuji za zamyšlení a upozornění.

jamoyce
05. 11. 2009
Dát tip
mně se to hodně líbilo, vtipný a živý

Marcela.K.
04. 11. 2009
Dát tip
Pro mě je dialog "uvěřitelný" jen tím, jak je napsán - za to jsem Ti ostatně dala tip. Souhlasím však s Edvinem v tom, že pokuď má příběh evokovat dřívější dobu, je napsán příliš "současně" a i když chápu, že máš třeba jinou zkušenost, myslím si, že jen málo puberťaček by se nechalo fotit svým starším bratrem v rouše Evině. Ale to víš, jsem z maloměsta, třeba to je jinde jinak.

Lakrov
04. 11. 2009
Dát tip
Pro mylenka a Edvin: Kinofilm mohl běžně docházet ještě před takovými pěti a více roky :-) Dojem, že doba, do níž je tenhle příběh zasazen, je před třiceti či více lety, je způsoben prologem. A tenhle prolog měl jeden podstatný úkol: Připravit (současného maldého) čtenáře na fakt, že děj se odehrává v (byť nedávné) minulosti, a že něco takového, jako film, je k fotografování vůbec potřeba. Dialogy jsou jinak dosti současné (v době před těmi pěti lety snad uvěřitelné). Oběma vám děkuji za připomínky, zvláště za ty, týkající se přizpůsobení slovních obratů zamýšlené době.

Marcela.K.
03. 11. 2009
Dát tip
:-) Edvine, jsi asi ze stejné školy jako já. Dokonce si myslím, že i když se mí potomci baví podobným stylem, jako ti dva v tomto příběhu, rozhodně by má dcera nepožadovala takovouto "úsluhu" od svého staršího bratra ani dnes. To je to, co mě na tomto příběhu vadí...ti sourozenci jsou příliš "dnešní" a v tom případě by jim měla dojít jen baterka a ne kinofilm.

Edvin1
03. 11. 2009
Dát tip
Tak, pokud tohle měl být dialog zpřed půl století nebo tak, pak bych si dal záležet na slovníku a stylu oné doby. Některé obraty se mi zdají až příliš moderní, i když přiznávám, že si autorka dala záležet na výběru přístroje, tehdy k focení používaného. Jen ten navodil starobylou atmosféru. Jinak - pokud to skutečně byl starý dialog, pak měl být méně frivolní. Jsem otec a dědeček, sám jsem byl před půl stoletím chlapcem, jenž si pohrával s foťákem značky pionýr a podobnými myšlenkami předpubertálního věku. Měl jsem šest sester, ale podobnou scénu si opravdu nemohu vybavit, i když, jak víme, příslušné žlázy fungovaly stejně, jako chlapcům či děvčatům dnes. Přenést se do dřívějších dob je věc rešerše jak v oblasti věcné, tak jazykové. Což je makačka jako blázen. Nápad je to, ovšem, brilantní. dědEd :-)

Lakrov
03. 11. 2009
Dát tip
Pro lemon: > ...při prologu jsem zavřela obě oči... Až vyrostu, taky se naučím číst se zavřenýma očima :-)

Lakrov
03. 11. 2009
Dát tip
Pro lemon: > ...mi se nejvíc líbila však ta koncovka... Ta koncovka, naznačující, že ona fotografie nikdy nevznikla, je však poněkud v rozporu s prologem. A je zde víc nesrovnalostí, jak mě již upozorňovali jiní.

Lakrov
03. 11. 2009
Dát tip
Pro notička: Tahle babička se vnuččin nález taky pokusila zamluvit, či spíš přebít svačinou, což je vlastně určitá forma zatloukání :-) Děkuji za návštěvu.

Lakrov
03. 11. 2009
Dát tip
Pro lemon: Ta pointa je spíš východiskem z nouze :-) nosné je hlavně samotné dialogy. Děkuji za návštěvu.

notička
03. 11. 2009
Dát tip
Jako bych ty své dva potomky slyšela v pokojíku. K prologu:hezký nápad, naše babička by určitě zatloukala.

Lakrov
02. 11. 2009
Dát tip
Všem vám děkuji za komentáře či ohodnocení. Přijďte zas, jste vítáni.

Horavin
31. 10. 2009
Dát tip
Pokud má autor důvod k existenci a jeho povídka nějaký smysl, pak jedině tím, že neobchází choulostivá témata, ale namočí se v nich, než jde s kůží na trh. Někdo raději, než aby se zamyslel nad půvabem, křehkostí a zranitelností každého, i svého vlastního dětství, odsoudí třeba i velmi dobrou povídku jako naivní a dětinskou. To musí mít v životě asi dost smůlu, škoda...

Ferry
31. 10. 2009
Dát tip
S radostí přečtla jsem. t*

Robinia
30. 10. 2009
Dát tip
:-D

Aha, teď mi to došlo. Za to může rulandské modré:-)

Vtipné. I když v čase digitálů lehce přežité.t

Janina6
30. 10. 2009
Dát tip
:-)) paráda!

Sebastiana
30. 10. 2009
Dát tip
mě se to líbilo, krásný vztah, pěkné dialogy...**

příliš naivní a dětinské

Marcela.K.
30. 10. 2009
Dát tip
Já nevím, možná mi jen chybí zkušenost s bráchou - a nebo jsem ze staré školy. Ale za výstižnost rozhovoru těch dvou tip - připomělo mi to ty co mám doma. Mají se podobně rádi :-) Jo a prolog - prolog se mi líbí.

wedle_vazy
30. 10. 2009
Dát tip
pobavilo*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru