Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePostřeh II.
02. 11. 2009
0
1
1318
Autor
Jan_Stanislav
Postřehy odnikud
Kráčím bezměsíčnou krajinou a hledám melancholie tvář. Kolem mě kříže pohádek
tisíce a jedné Noci. Lidé, kteří marně bdíc po nocích sní. Procházím svitem pouličních
lamp, rozhřešení kapkám deště dávám. Tichou prosbou divným světem ploužím se
za černým pláštem Noci dál.
tisíce a jedné Noci. Lidé, kteří marně bdíc po nocích sní. Procházím svitem pouličních
lamp, rozhřešení kapkám deště dávám. Tichou prosbou divným světem ploužím se
za černým pláštem Noci dál.
Pryč do dáli, kde úsvit neprobudí se, pryč do reje barev v kytici temnot. Poslepu kreslím
po stěnách reality klíč. Odmykám a odcházím. Našlapuji po cestě, kde potkávám cizí sny
v barkách iluzí plout. Procházím, mé bosé nohy hladinu lamou. Topím se sám v sobě, padám
a ztrácím se. Kde dech jsem nechal? Nač dýchat, otázka lehčí než Sokratův hlavolam. Plnými
doušky piju mízu Noci.
po stěnách reality klíč. Odmykám a odcházím. Našlapuji po cestě, kde potkávám cizí sny
v barkách iluzí plout. Procházím, mé bosé nohy hladinu lamou. Topím se sám v sobě, padám
a ztrácím se. Kde dech jsem nechal? Nač dýchat, otázka lehčí než Sokratův hlavolam. Plnými
doušky piju mízu Noci.
Konečně oponu Cizosti z Tvé tváře, paní Melancholie. Ano z tvé, strhávám. Závojem sebe sama
se tiše na jevišti klaním, zmkl vítr a já s ním. Pouliční lampy vybledly, jak cize dívá se mi do tváře
svítání. Procházím kalným deštěm. Všednost bránu zavírá. Kde's poutníku?
Já znovu pod kola usedám.
se tiše na jevišti klaním, zmkl vítr a já s ním. Pouliční lampy vybledly, jak cize dívá se mi do tváře
svítání. Procházím kalným deštěm. Všednost bránu zavírá. Kde's poutníku?
Já znovu pod kola usedám.
pod korunami stromů a cigareta. Dívám se do tváří kostelních hodin. Vzneslo se hejno vran...