Out of Vánoce in

Out of Vánoce

Obrazy (Fotografie, Manchester, 24. 12. 2oo9) si jeden po druhem prohlednete
zde

Jak vypadá den, když je štědrý

Na rozjezd interaktivní výstava z historie britského hiphopu

v útrobách skleněné vesmírné lodi Urbisu

V mohutném bloku se rozbujela skutečná multipárty

fotky, videa, plakáty, kusy oblečení, ukázky, výstřižky, obaly nahrávek

brejkdenc a rap a deejays a sprejeři a pádná ruka zákona a tep a tep a tep

- a i když Tony Wilson už umřel, a že brzy, chtěla ho tu ještě potkat,

vepsat se do legendy, vzniká jeho jménem na starém místě nový promyšlený klub,

asi jako Kaplickému nebude plout chobotnice Prahou, ale aspon rejnok Budějovicemi

- jo, a letos se taky umíralo, na začátku roku Kaplický, na jeho konci Holdstock,

Jan umřel v den, kdy se mu narodila holčička, mimochodem -

co ten člověk všechno dokázal za den stihnout!

a Robert nad nově rozepsanou, čerstvě napadnutou knížkou -

A co dneska dělá třeba písmolijec František Štorm

další z těch, kteří nenechávají čas protékat zrovna lacino

(jé, hele, ten kluk měl moncla přes celej ksicht, řve nadšeně Oldřich

- ale ne, magore, to je prostě černoch, řvu nadšeně já)

Pak z obchoďáku hořícího nevkusem vynést s nasazením života

několik cenných uměleckých kousků

jen tak v náruči, přímo před očima zdvořilých hochů Securitas,

kteří nám s vánočním úsměvem křesťansky přidržují dveře:

- kanárkově žlutý kabátek na jaro

- skleněné těžítko stylizovaného pelikána

- fialové holínky Jane Austin Collection

- rudý plastový flakón Rush od Gucciho, ve tvaru foťáku na jedno použití

- obrovský ručně malovaný skleněný talíř z Turecka, nosím ho pak celý den:  

-          na hlavě jako Číňan,

-          na břiše jako římský voják,

-          na rukou jako velkoformátový žebrák

do kostelů, obchodů, koncertních hal a síní, kaváren, klubů i doupat,

všude budí úctu a zaslouženou pozornost

Smějeme se – svým nahodilým pokusem (mimo dobro a zlo) vyčistit proslulý Arndale

od necitlivé přítomnosti esteticky hodnotných předmětů

maříme vynalézavé možnosti teoretických ekonomů

dobrat se globálních souvislostí tržních vztahů

Jsme mikro a neekonomičtí a nedopočitatelní

a máme vliv, protože na ničem netrváme

vůbec netrváme, pořád jsme rozmazaní v možnostech a každou chvíli můžeme skončit

V kostele Svaté Máry rveme do stříbrné kabely Charlotte Reid, která také ušla požáru,

tisky šílených vizí katolického poustevníka (to je v Anglii každý katolík)

dva metry na metr v osamění svého nenavštíveného svatostánku

maloval hyperkatastrofické obrazy čtrnáctera zastavení,

kde Ježíš je takový modrozelený démonický katatonik, stvůra z vesmíru

– opuštěný kostel rozhodně získává novou dimenzi,

akorát že těch několik potřebných ovcí se spíš vyděsí a nechá odehnat

Tisk stojí každý deset liber, krádež je hřích a kostel sídlo hlavního revizora,

a tak už nikdo jiný nehlídá; ve tmě pod svícnem štosuju do kabely, co se jich vejde

napadá mě celý seznam známých, kteří ocení takové prima povánoční přání

(ale nakonec nad tím mávnu rukou,           

venku před kostelem děláme radši dobročinnost,

rozdáváme úchvatné tisky se zelenou příšerou z tureckého talíře kolemjdoucím

s přáním pokojných vánočních svátků ve jménu místních katolíků

a za láskyplně darované libry si ve stánku North Pole mezi soby a televizním krbem

necháme do termosky natankovat jamajský grog)

V čínské restauraci nám do tureckého talíře naservírují ze švédského stolu:

hromadu jarních závitků a ananasu v těstíčku, čtyři druhy smažených nudlí,

lilek v ústřicové omáčce, smažený špenát, sezamové koule, tofu a rambutany

- sníme to všechno v uzavřené kabince ruského kola, shora si obhlížíme terén,

mastnými prsty na plexiskle kreslíme značky, grafy, schémata, plány útoku

V menším anglikánském kostelíku, kam jsme si přišli z plna hrdla zazpívat

žalmy a koledy a cítit se pospolitě, se seznámíme s chlapíkem v lennonkách,

který při slově Amen líbá plyšového tučňáka a spiklenecky na nás pomrkává

– je to fanda do kreslených filmů, věří na černou a bílou magii a na yettiho

do tureckého talíře při odchodu dostaneme

-          požehnanou mandarinku,

-          zhaslou svíčku

-          ošoupaného anděla

-          a kus italské ciabaty, neboli posvěcený chléb

V arabské kuřárně nám do tureckého talíře naservírují k vodní dýmce

(švestka, dvojité jablko a vizuálně rafinované klipy s polonahými tanečnicemi)

skleničky s rize čajem a dokonale čerstvou medem prolitou baklavou,

na ulici nám do něj nějaký vtipálek hodí deset pencí

V nejdražším orientálním obchodě v Manchesteru vzbudí krása tureckého talíře,

jeho smyšlená cena a naše povýšenost takovou úctu,

že mě nechají vyzkoušet si nejvzácnější modely

ručně tkaných a vyšívaných šatů, perly a hedvábí

se dvěma úslužnými asistentkami je ze mě rázem pomerančově-půlnoční princezna

– šaty za stovky liber si blahosklonně zamluvím na datum,

které se vymyká mému chápání života, vesmíru a vůbec

Na půlnoční mši do Manchesterské katedrály přijdeme vybavení,

a když bledolící eunuchové dozpívají, chóry dozní a naše řada věřících

se konečně spořádaně zvedne ke kanibalskému přijímání masa a krve,

zůstaneme sedět, otevřeme termosku se svařeným Cabernetem,

prostřeme si v tureckém talíři stříbrné nádobí a mohutně si připíjíme

zavoní to hřebíčkem, skořicí a horkým vínem a řada za námi, která ještš nepojedla a nepopila,

nás ve jménu celého společenství žárlivě exkomunikuje dřív,

než stihneme vytasit sendviče s falafelem

a tak spokojeně vyjdeme do mrazu s obtěžkaným talířem na hlavě (na africký způsob)

a svátost cizrnových koblížků přijmeme na mrazem křupavé cestě domů

Bezprizorní indický taxikář se v prázdných ulicích ustrne (ten talíř přece musíte mít těžký)

a s vypnutým taxametrem nás hodí až před dům

na kolenou škrábu na záda posledního fialového Kristuse rýmované poděkování,

které mu necháme na sedadle s hromádkou peněz

Po horké sprše tichá noc, nesnadné a soustředěné rozjímání:

dlouho disputujeme a přeme se, nakonec získává prvenství

BlueBird Bitter v závěsu za ním je Starej Tom a dobíhá je Černá ovce

mezi pozdně noční soutěžní várkou piv z malých anglických pivovarů

druhou láhev vítězné značky dopíjíme polohlasem, loupeme slova z neúplné knížky,

svazek jsme našli v nejstarší manchesterské hospodě, nad tmavým malvazem

vstřícného Samuela Smithsieho Extra Stout, knížka je bez titulní stránky, bez názvu,

a její přízačná slangová angličtina se k lokálnímu, hořce nasládlému nápoji

hodí na noc líp než spálené cibulové kroužky, které pro nás někdo nechal v kuchyni

Když se kolem páté objevují známky svítání, jdeme po svém štědrém dni na chvíli spát

ale rozmazaní vnitřním chvěním, kdykoli skončitelní,

už v hlavě ostražitě a s chechotem rozjíždíme další možnosti zítřka -