Pomalu se ztrácím ...

Místa se vyprazdňují

a tam, kde včera

ještě byly devocionalie

dneska jen prach tě zdraví.

 

Vše má svůj počátek i konec,

jako řeholní hábit,

který se pomalu navléká,

rychle však padá.

 

Toužím ze sebe setřást
veškerenstvo

a další pochybnosti
.

Nemá to však cenu,

protože se to neustále vrací.

 

Ještě dnes

mě vidíš na nároží

a očekáváš touhu.

Nic ti však neoplatím,

snad jen syrovost

a mrzkou kapku.

 

Kapky deště jsou mnohdy víc

nežli zrnka prachu.

Odrážejí se pozvolna o tvou hlavu

a čekají na slunce,

jenž je zničí

a nebe, ve kterém se opět zrodí.

 

---

 

Nepochopíš mladíka,

který přenáší své každodenní břemeno

měšťanským velkoměstem

a těžko nalezneš odpověď na to

kam se poděla ta láska,

co hory přenesla

 

mizí

          mizí

                    mizí

                             mizí

                                      mizí

 

a několik teček zaní ještě na okamžik visí.

 

Kam se poděla ta, kterou jsi miloval?

    

---