Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
vlaštovka na elektickém vedení
datum / id11.04.2010 / 353264Vytisknout |
autorNěmý Vypravěč
kategoriePovídky
zobrazeno2527x
počet tipů4
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
pokus o povídku
vlaštovka na elektickém vedení

Na eletrických drátech se rozhlížela vlaštovka vlevo i v pravo. Zaskřehotala a trošku zamávala křídly. Neměla tušení, jakou energii svírá ve svých nožkách. Pod sloupy elektrického vedení se táhla rozbitá silnice od bagrů a těžkých vozů, jež zde pracovaly na kanalizaci. Pod tou cestou plnou děr, kudy už nějaký týden nemohla osobní auta kvůli zákazu projet, byla rozlehlá zahrada. A v té zahradě byla dřevěnná pergola, a v té pergole seděl chlapec. Něměl tušení, proč v rukou drží lopatu. Zadíval se na vlaštovku, chvíli jí pozoroval a kdo by ho v tu chvíli viděl, myslel by si, že usnul s otevřenýma očima. Kousek od nejvzdálenějšího cípu zahrady projel nákladní vůz a vlaštovka se vznesla ze své pozorovatelny a stočila se k lesu. Motor náklaďáku řval jako dítě vytržené z matčina lůna, silnice tiše vzlykala a do toho všeho se skláněly stromy v jarním větru. Klaněly se těm těžkým hlučným výtvorům člověka jako otroci svému pánu.

Chlapec si přidržel vlasy na hlavě, jakoby měl strach, že mu je vítr odnese a pak s výdechem vstal i s lopatou. Obešel přístřešek po cestičce vysypané drobnými kamínky, vylezl dva schůdky a zabořil lopatu do hromady hlíny. Ohnul záda, pomohl si nohou, aby nabral co největší množství půdy, všiml si tlusté žížaly mrskající se na vrcholku nabraného jílu a vrhnul vše do kolečka. A pak ještě jednou, a pak, ještě desetkrát. Nad zahradou projel bagr, sem a tam, pod elektrickými dráty prošli dva muži v oranžových vestách, foukal vítr. Na eletrickém vedení přistála vlaštovka. Rozhlédla se vpravo i vlevo. Zaskřehotala a trošku zamávala křídly. Koneček jejího křídla zavadil o druhý drát. Chlapci bodlo v zápěstí. Hořící svoboda. Vřískot strojů, křídla v plamenech. Vítr ustal, kolečko naplněné až po okraj. Něco dopadlo na silnici. To něco přejel nákladní vůz a uplakaná silnice to přijala jako svou další vrásku. Chlapec se opřel do kolečka a odvezl naloženou hlínu na druhý konec zahrady. Zadíval se na eletrické dráty, kde předtím viděl sedět vlaštovku. Jak jednoduše vzlétla a zmizela nad lesem. Otřel si upocené čelo hřbetem dlaně a vysypal kolečko před sebe.

Den vyhořel jako kus dřeva do popele podvečera. Vítr přešel v mrazivý vánek, bagr i nákladní vůz přečkávaly noc na kraji u lesa. Konečně osvobozeni od svých pánů s klidem pochrupovaly a nechávaly si zdát o horách vyšších než jsou jeřáby a o květinách vonnějších než asfalt. Chlapec snil o změně. Ještě stále převážel kolečkem hlínu z jednoho místa zahrady na druhé, aniž by tušil, proč to dělá. Znal spoustu těch povrchních důvodů; musí to být hotovo do večera, pokud to neuděláš, tak tě ztřískám. On však hledal hlubší proč. Takové to tíživé proč, jež je podobné pírku, ale těžké jako lodní kotva. I když má potenciál vás vynést do oblak, táhne vás ke dnu. Práce ještě nebyla hotová. Zbývaly dvě kolečka.

O čem přemýšlí takový chlapec než usne? Kdybychom chtěli být patetičtí, řekneme že o hvězdách. Ale nebylo by to přesné. Náš chlapec přemýšlel o  nové kanalizaci, jež se budovala nad domem jeho rodičů. Představoval si, jak zatáhne za šňůrku a všechno zlé a špatné, vše co nemá rád, prostě odplaví trubky v podzemí někam do řek, nebo ještě lépe do moří. Viděl svého otce, jak se nehty snaží bránit proudu bahna společnosti. To příšerné skřípení nehtů, jež obvykle roztančí na vašem hřbetě mrazivý pocit, vykouzlilo na tváři mladého nepochopeného chlapce zasněný úsměv. Jak je těžké usnout, když vám mysl zaplavují myšlenky. Jak je těžké ponořit se do světa snů, když si ho dokážete vytvořit i bez zavření víček. Přesto nakonec spánek, ten hrdý válečník noci, zvítězí a poslední věta, jež probleskne chlapci hlavou, je: "Zítra to všechno změním."

Po rozbolavělé silnici projíždí bagry a náklaďáky, jarní vítr plive dělníkům vzduch do tváře. Není to právě on, vítr, jež je nositelem změny? Umí popohnat mraky a vyvolat bouři, dokáže vyvracet stromy a odnášet střechy domů. Ale nedokáže rozvířit prach v lidských duších, ani popohánět lidská srdce. Chlapec vozí na zahradě jedno kolečko za druhým, aniž by tušil proč. Jen na tom eletrickém vedení už žádná vlaštovka nepřistála.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

18.01.2017 08:56:03Adriana Bártová

přirovnání a některé věty jsou opravdu dobré, nebudu vypisovat seznam toho, v čem vidím chybu, udělali to již přede mnou, a nelze než souhlasit, bohužel forma a vyjádření momentů překrývá vlastní pointu, která mi uniká, špatně napsané to není, ale sklouzává to spíše k úvaze, či zamyšlení, povídka fakt asi ne

20.09.2016 09:06:46IQ nick
Jo, vane z toho podzim a beznaděj. Dokonale vykreslená atmosféra. b:-)
05.04.2016 22:29:58Uka
Povídka zajímavá. Jen ten styl mne trochu z příjemného prostředí vyprávění přiváděl do pocitu, že je všechno vlastně negativní. To asi ty metafory.
Do stylu se mi také najednou nehodila vsuvka ... byla rozlehlá zahrada. A v té zahradě byla dřevěnná pergola, a v té pergole.... To bylo jako Byl jednou jeden domeček, v tom domečku stoleček, na stolečku mystička, v té mystičce polívčička......Tuším že říkanky pro předškoláky.

Jde o to, jestli autor chce své pocity a příběhy dopřát i ostatním (takže podřídí styl), nebo se chce jen vypsat ze svých pocitů a je mu ostatní jedno.
Jinak ale pěkný příběh.
16.04.2010 15:24:03Němý Vypravěč
VT Marvin: neříkám, že je to skvělé dílo, ale i kdybych to teď měl nějak opravit, nevěděl bych jak. přijde mi to všechno na správném místě. možná na to budu koukat později jinak .. každopádně díky za vyjádření
16.04.2010 15:21:40VT Marvin
ano, asi to neumíš spojit, lítáš od jednoho ke druhému
16.04.2010 15:21:00VT Marvin
Může tak vypadat, ale v literatuře by to obstálo, kdybyto bylo nějak provázané třeba s myšlenkami mladíka.
16.04.2010 15:20:46Němý Vypravěč
VT Marvin: Vlaštovka zde představuje touhu uletět, která pak nakonec shoří. Bagr představuje stroj vytvořený k nějakému účelu, který ale paradoxně sní o úplně něčem jiném. Stejně jako chlapec, jež vozí kolečka. Nevím, obvykle moc nad povídkami nepřemýšlím a vidím spojitosti ve věcech, které dost možná spojitý nejsou:)
16.04.2010 15:18:11Němý Vypravěč
VT Marvin : Bagr, vítr a vlaštovka? Vítr fouká, vlaštovka sedí na vedení a bagr jezdí po silnici.. to mají společného, prostě takhle může vypadat jedno úplně obyčejný odpoledne
16.04.2010 15:02:44VT Marvin
rytíři:

"Opakoval jsi tuto větu záměrně? V básni se to hodí, leč v povídce již méně."

to není pravda, v povídkách může být opakování velmi silnou zbraní

"Tyto dva úrovky jsou velmi nosné a filosofické, avšak hodí se do žánru úvahy."

próza by měla obsahovat trochu toho dumání, aby nebyla dutá

drž se básniček, rytíři :)
16.04.2010 15:00:11VT Marvin
A co jsi chtěl vlastně říct? Proč bagry a vlaštovky a vítr, jak to spolu souvisí? To je asi největší kámen úrazu. Plus to, že místy je text takový úsečný, až přerývaný.

tady neustále používáš sloveso BÝT, šlo by nahradit + styl byla zahrada a v té zahradě byla XXX a ta XXX... mi nepřipadá dobrý, to se hodí tak do pohádek:

"nemohla osobní auta kvůli zákazu projet, byla rozlehlá zahrada. A v té zahradě byla dřevěnná pergola, a v té pergole seděl chlapec."

"Den vyhořel jako kus dřeva" tohle se mi líbí, víc takových vět a méně odbíhat od úmyslu sdělení a byla by to super miniatura

chvíli JI pozoroval

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.