25.ř.2010

proč psát básně?

přetlak emocí?

a kam zařadit ctižádost?

co chci od vlastních slov sama sobě vyřčených jenž prý nejsou samomluva

už z toho zase dělám směs

pletu do sebereflexe sarkasmus

ale já se přece nechci nic dozvědět

alespoň teď ne

chci se jen cítit dobře

v mém světě

bez kouzla

(fakt je, že z toho nějak automaticky dělám báseň)

cokoliv mezi mečem a vodou

kyneme u našich počítačů

mít nějaký směr jak med

to bych ti přála v jemné tkáni tvého masa

konečně řekni jak neřadit další slovo dle

sysifa

na dobrodružství po sněhu se vydej

začíná mě být špatně z virtuálního, tak raději snídej

logika VĚCI

a pracovní materiál náhody

jak přechytračit svoje závity

tutok

proč psát básně, už víš?

tolikrát spatřené nic

a se slinou od úst sněný sen

v zahradách vlastního rukopisu

poskládat hranici z holubů
vedle klávesnice
nebe je nahoře a pode mnou špičaté střevíce

BÁSEŇ JE NÁSTROJ JAK VYKOLEJIT

teď už to vím, že se snažím osvobodit

vymanit z vlastních struktur

vidět se z venku
povyskočit nad sebe

ošálit vlastní asociování

a asociování svého otce tedy tuplem:

pes-haf

ježišmarja já bych si tak strašně rád postěžoval

vyplakal se někomu do klína a přešel bych plynule

na lízání kundy

mezimozčí
melokoton

a co nazyvám chaosem možná chaos není, nebo?

nedostatek energie neudrží celý systém
ale chaos vpuštěný mezi jednotlivé myšlenky?

a je to vůbec chaos, nebo jen jiné asociování
to po mě chcete moc - prostě jen koktejl lenosti a únavy a nestřežené chvíle

mě nepřenesou lusknutím prstu nebo brnknutím nervu do Bakchálie - kde bych chtěl být

i za cenu studu pro svoji hubenost

jenže
(je tak neskutečně plné slovo významů)

a moje ctižádostí hnaná touha, jež nenachází naplnění se mi brzy vepíše do obličeje

pomalu se začínám vpravovat, a chvílemi se vracím

do podvědomé myšlenky: chci zapůsobit

---