inspirované klipem

Inspirováno starým klipem, na který upozornil kamarád na FB.

Nečekaně zazvonil jí zvonek u dveří,
mrkla kukátkem a otevírala již roztřesená.
„Ahoj, pojď dál! Jen prosím Tě nečekej zázraky.
Vždyť to dávno víš, že jsem takový zvláštní mix.,“
třesou se slova, oči, ruce. Slzy dojetí, těla se chvěla.
Na srdci roztrhly se staré záplaty a Ty.
Aniž by chtěla, už zase omlouvá se.
„Vítej tedy v tom mém doupěti …“ ještě stihne zaševelit
„Víš, taky se bojím.“
Najednou je z ní malá slabá žena.
A možno mlčí anebo je jak bouře rozbrečená.

Tady má fantazie vypršela …
Nenech se čitateli zmást, je to jen žvást
a doupětem rozuměj sklad
jejích snů a věcí, taková poustevna z knih a prachu,
domácí chaos, tož to její bezpečí.
I bez péče, který prý obzvláště ženám svědčí.
Blbost, blbý lidský kecy …
Sbohem indispozice – „heš!
:--)

Stejně nikdy ...